Jak by Evropa mohla uniknout ekonomické zkáze

ECB natiskne eura a skoupí dluhopisy problémových zemí

Ekonomové se shodují na tom, že nejefektivnější ozdravnou kúrou pro eurozónu by bylo umožnit ECB skupovat státní dluhopisy problémových zemí a mazat jejich dluhy tištěním peněz. I přes nesouhlas Německa a dalších věřitelských států k takovýmto plánům naznačují rostoucí ceny evropských akcií a dluhopisů, že investoři na tento postup řešení krize sázejí.

Cestu ale nebude blokovat jen odpor zdravějšího jádra – pro změnu pravomocí ECB by musely být přepracovány evropské zákony, což může znamenat velmi zdlouhavý politický proces.

Španělsko nepožádá o záchranný balík

Masivní kapitálová infuze spolu se solidaritou ostatních členů eurozóny a mezinárodních věřitelů by mohla napáchat v otázce Španělska více škody než užitku. Není vůbec jisté, zda dokáže záchranná ruka zvenčí oživit skomírající bankovní sektor, odstranit obrovský vládní dluh, omezit vysokou nezaměstnanost a zabránit odlivu kapitálu. Považme, co se stalo v Řecku.

Zhruba 7% úrok, který musí Španělsko ze svých dluhů platit, je varovný signál. Nemusí však být posledním hřebíčkem do rakve, jakým byl pro Řecko, Irsko a Portugalsko.

Jak napsala Megan Greene v The Guardian, "neexistuje magické číslo, nad kterým by byly výpůjční náklady pro stát již neudržitelné". Teoreticky by země mohla přežít, pokud by provedla radikální fiskální reformy, aby získala více peněz na splácení dluhu.

Španělsko není ve stejné pozici jako ostatní zachraňované státy, protože mu zatím bezprostředně nehrozí, že by mu došla hotovost. Splatnost dluhopisů je v případě Španělska poměrně dlouhá, tudíž dluh nebude navýšen jednorázově za aktuální vysoké sazby. Pokud by se vládě dařilo prosazovat rozpočtové škrty bez výraznějších sociálních nepokojů, země se nadále udrží na trzích, kde si sama zajistí financování na cestu z krize.

Pokud se bude držet na trzích Španělsko, povolí i tlak na Itálii, což jí umožní půjčovat si nadále s únosnými úroky. Časem trhy rozpoznají, že největší evropské ekonomiky nejsou tak finančně zranitelné jako menší státy ze skupiny PIIGS, jež by bez záchranných balíků nemohly fungovat, a nákaza se přestane šířit.

Španělské a italské zadlužení ještě může vzrůst

Ekonom William R. Cline, který už desetiletí zkoumá dluhové krize států, napsal v nedávné práci na téma dluhových limitů Itálie a Španělska, že nevidí důvod, proč by tyto státy měly v blízké době zbankrotovat.

V základním scénáři počítá, že by rekapitalizace španělských bank měla přidat jen 6,22 miliardy USD k vládnímu dluhu. Předpokladá to, že budou peníze plynout přímo ze záchranného fondu eurozóny ESM (European stability mechanism), tedy ne přes vládu. Dokonce i v nejhorším scénáři by měla bankovní záchrana znamenat jen dodatečných 62 miliard USD ke státnímu dluhu.

Cline projektuje mnohem méně, než kolik naznačuje většina průzkumů. Španělsko by jeho scénář zanechal s "ukočírovatelným" zadlužením 92 % HDP do roku 2020. Cline nedávno prozradil Wall Street Journalu, že podle jeho úvah úspěch v potírání evropské dluhové krize závisí na Španělsku (zda se mu podaří vytvořit primární přebytek) a lídrech eurozóny (zda se dohodnou na bankovní unii).

Možná jsou Clineovy odhady příliš optimistické. Na druhou stranu se ale ani převládající pesimistický pohled a obavy ekonomů a analytiků nenaplňují. Jak dlouho se již mluví o tom, že měla eurozóna dávno padnout? Ve skutečnosti má stále ještě čas "utéct hrobníkovi z lopaty".

Zdroj: MarketWatch