USA čeká nejhorší deprese všech dob. Proč to skončí tak špatně?
Amerika příkladem prosperity a pokroku? Bývávalo! Většina z nás raději zavírá oči nad tím, jak světové impérium upadá – ekonomicky i morálně - a pouze hromadí dluhy. Na amerických zpravodajských kanálech přibývá zpráv varujících před dekádami ekonomické deprese daleko větších rozměrů než té, kterou Američané zažili po roce 1929.
Nemohou za to jen dluhy, ale i dysfunkční struktura současné americké ekonomiky, nezdravý životní styl a změny v přístupu průměrných Američanů k práci. Jediným smysluplným řešením je radikální restrukturalizace politického systému, ekonomiky a pohledu na osobní zodpovědnost jedinců. Američané se musejí především rychle zbavit své závislosti na vládě. Pokud se tak nestane, dílo zkázy bude završeno.
V čem je současnost horší než 30. léta 20. století?
Během Velké Deprese za sebou americká ekonomika netáhla ohromné břemeno státního zadlužení a nemusela čelit tak hlubokým strukturálním, ekonomickým a sociálním problémům, s jakými bojuje dnes.
1. Ameriku tehdy netížil 16bilionový státní dluh a dalších 100 bilionů USD v budoucích závazcích, jako jsou penze, náklady na programy sociální a zdravotní péče a další. Na jednoho Američana dnes připadá dluh přes 360 tisíc USD.
2. Většina amerických států nebankrotovala. Nebyly insolventní a dokázaly přežít i bez federální pomoci.
3. Nebylo 21 milionů státních zaměstnanců s tučnými platy, vysokými penzemi a bezplatnou zdravotní péčí. Ti pod ochranou odborů a svých politiků ruinují Ameriku. Jen nároky na jejich důchody budou představovat zásadní položky v rozpočtu. Dnes bere pětina federálních zaměstnanců více než 100 tisíc USD ročně.
4. V 30. letech nebyl vládní rozpočet zatížen sociálními a zdravotními programy, jako jsou Social Security, Medicare a Medicaid. Tyto závazky spolknou během několika let celý vládní rozpočet.
5. Taková privilegia jako potravinové lístky, přídavky na děti nebo bezplatné integrační programy pro přistěhovalce Američané neznali. Bývalo nepředstavitelné, že by vláda platila jídlo školákům, navíc ilegálním imigrantům. Na potravinové lístky je dnes odkázána sedmina americké populace. Vláda dokonce spolupracuje s mexickým prezidentem a pobízí ilegální přistěhovalce z Mexika, aby se přihlásili o nárok na potravinové lístky.
6. Na memphiské střední škole je dnes 86 těhotných studentek. Tato škola není žádnou výjimkou. Kde jsou dřívější hodnoty jako rodina, morálka a křesťanská výchova? Raději než trávit hodiny v ubíjející práci za životní minimum plodí mladé ženy děti, na které mohou pobírat státní dávky. Otázkou je, jakou zátěž pro dnes již přetížený státní systém dávek budou znamenat budoucí generace, když stejně jako jejich matky a otcové nezavadí o pořádnou práci a budou odkázány na dávky.
7. Přistěhovalci kdysi přicházeli legálně a chtěli pracovat. Neměli nárok na nějaké vládní dávky, museli tvrdě dřít celé dny, aby uživili své rodiny a mohli se stát právoplatnými americkými občany. Imigranti dříve nestáli stát skoro nic. Například v Kalifornii stojí ilegální přistěhovalci daňové poplatníky 10,5 miliardy USD ročně, a to jen za vzdělání, zdravotní péči, případně věznění. Už chápete, proč je Kalifornie na hraně bankrotu?
8. Téměř 20 % amerických dětí mladších 18 let je obézních. Kvůli tomu mají predispozice k civilizačním nemocem, jako jsou cukrovka nebo kardiovaskulární problémy. Experti odhadují, že do roku 2020 bude 52 % dospělé populace v Americe trpět některou z forem cukrovky. Jen samotné náklady na léčení cukrovky přetíží a vyčerpají americký státní systém zdravotní péče.
9. V roce 1929 nevydával stát peníze na programy podpory zdravotně postižených. Dnes pobírá 11 milionů Američanů státní kompenzace svého zdravotního postižení. Dávky pro zdravotně postižené jsou ještě daleko větší zátěží pro státní rozpočet než například podpora v nezaměstnanosti, protože jsou celoživotní. Poměr práceschopných ke zdravotně postiženým byl v roce 1967 41:1, dnes je to už 16:1. A bude to ještě horší, až se vrátí další vojáci. 45 % veteránů se vrací s tělesným postižením, což je číslo, které převyšuje všechny dosavadní rekordy vojenské historie. Žádný národ si to dlouhodobě nemůže dovolit. Ani USA.
10. Dříve byly americké školy chloubou světa. Dnes je veřejné školství v troskách. Amerika utrácí za vzdělání nejvíce peněz ze všech států, a přitom v poměru k tomu podává nejhorší výsledky. Vládnou zde učitelské odbory, ne rodiče. Maturovaní studenti jsou do života vybaveni jen slabými vědomostmi, které jim stačí leda na nekvalifikované práce nebo místo ve výrobním sektoru, který už ale neexistuje – byl přemístěn do Indie a Číny. Co budou tito lidé dělat po zbytek života? Budou na dávkách, jen je nebude z čeho vyplácet.
11. Daně byly v 30. letech nižší. Tehdy byla Amerika "hotovostní" ekonomikou, takže většina firem platila nízké nebo vůbec žádné daně. Dnes je kombinovaná daňová zátěž nejvyšší v historii.
12. Když se v roce 1913 začaly vybírat daně z příjmů, zůstal jimi průměrný Američan nedotčen. Jen nejbohatších 350 tisíc Američanů platilo 2% daň. Dnes průměrný Američan pracuje na stát do 12. dubna. To tvoří překážky rozvoje podnikání a tvorby pracovních míst. Jak má pak ekonomika najít cestu ven z Velké deprese?
13. Ekonomické ukazatele tržeb, výroby a nezaměstnanosti jsou čím dál horší. Propad výroby signalizuje i fakt, že podle American Petroleum Institute byla poptávka po ropě v červenci nejnižší od roku 1995.
Řešení?
Výrazně omezit přebujelý státní sektor a jeho moc;
reformovat a osekat státní programy Social Security, Medicare a Medicaid;
snížit daně;
omezit nebo nejlépe úplně zrušit všechny regulace, které brzdí a likvidují malé a střední podniky a ruší pracovní místa;
přehodnotit mzdový systém státních zaměstnanců;
zastavit války;
zreformovat nebo úplně zrušit Fed;
zakázat státní záchrany bank a stimuly (zeptejte se Japonců, jak pomohly jejich ekonomice);
ukončit posedlost demokratů zelenou energií a vysokorychlostními železnicemi (zeptejte se Španělů, kolik stály jejich programy a kam ekonomiku dovedly);
podpořit těžbu ropy a výrobu energií;
pobídnout malé a střední podniky a celý soukromý sektor, aby tvořil pracovní místa;
zavést znovu zlatý standard.
Pokud se Amerika nepohne z místa, z Velké deprese se již nevzpamatuje a dopadne stejně jako řada dalších impérií, které v minulosti skončily v propadlišti dějin.
Zdroj: foxnews.com
