Wallenberg: Reakce na koronavirus může rozložit společnost
Když americký prezident Donald Trump varuje před přemrštěnou, ekonomicky zhoubnou reakcí na rozšíření onemocnění COVID-19, leckomu to zní jako další ze záplavy jeho lží a nesmyslů. Když stejně mluví Jacob Wallenberg z prominentní rodiny švédských průmyslníků, nejspíše si to zaslouží lepší pozornosti.
Ekonomická impotence, vzájemná nevraživost a násilí patří k možným důsledkům reakce západních vlád na rozšíření nákazy novým koronavirem a jím způsobené onemocnění COVID-19. Vlády se musejí postarat o nejslabší členy své společnosti, ale nemohou si dovolit ztratit ze zřetele dopad svých opatření na ekonomický život, malými restauracemi počínaje a nadnárodními průmyslovými konglomeráty konče.
Komu připadá, že něco takového slyšel od Donalda Trumpa, má v jistém smyslu pravdu. Americký prezident před týdnem sedl k Twitteru, aby informoval svět, že řešení koronaviru nemůže být horší než samotný koronavirus.
To je samo o sobě legrační, protože Trump jen věrně parafrázoval pár dnů starý komentář deníku New York Times, jejž nesnáší.
O tři dny později řekl víceméně totéž, jen v souvislých větách, v rozhovoru s deníkem Financial Times Jacob Wallenberg. Švédský průmyslník je jedním z bratrské trojice, jež ovládá (zcela či zčásti) firmy v hodnotě 250 miliard dolarů. Jsou mezi nimi Ericsson či AstraZeneca.
Především však je Wallenberg pravým opakem amerického prezidenta, což mimo jiné znamená, že jej lidé berou vážně. Příslušník páté generace švédské průmyslnické rodiny je (stejně jako jeho bratři Peter a Marcus) nenápadný, nevyhledává publicitu a o svém jmění nemluví (koneckonců jeho výši ani přesně nezná, protože de iure jsou vlastníky "jeho" firem asi dvě desítky rodinných nadací. Rodinným mottem je hledět do budoucnosti.
A právě budoucnost Evropy nevidí Wallenberg ve světle reakce většiny vlád na koronavirus zrovna růžově. Očekává v Evropské unii 20-30% ekonomický propad a právě takovou míru nezaměstnanosti. "Žádné zotavení nepřijde. Vypuknou nepokoje," citují ho Financial Times. "Dojde na násilí. Dramaticky rostoucí nezaměstnanost bude mít socioekonomické důsledky. Lidé budou prožívat muka, někteří zemřou, jiní se propadnou na dno a další se budou cítit hrozně."
Wallenberg by uvítal, kdyby vlády byly ochotny více sledovat dlouhodobé důsledky svého počínání. "Vybrali jsme si jednu cestu a po ní jdeme. Ale jak to bude vypadat zítra? Jednoho krásného dne onen zítřek nastane, přičemž i na ten budeme muset být připraveni."
Wallenbergovo Švédsko je jednou z mála evropských zemí, které nezavřely školy a nechaly ekonomiku s mírnými omezeními běžet. Přesto mu hrozí horší recese než ta, jež zemi postihla v důsledku globální finanční krize v roce 2008.
Debatu o výjimečném přístupu k nákaze ve Švédsku podle Wallenberga formuje dichotomie života a podnikání. On sám by však uvítal, kdyby se odvíjela v argumentaci "život vs. život". Staré lidi by stát měl chránit více, třeba i za cenu nucené karantény. Ale kromě toho by měla paralelně probíhat i diskuze o tom, jak společnosti co nejrychleji navrátit obvyklé rysy jejího fungování, otevřenými restauracemi počínaje a kulturní nabídkou konče.
Wallenberga může těšit, že na rozdíl od mnoha jiných lidí podobného smýšlení je jeho hlas slyšet. Má například podporu padesáti nejvlivnějších evropských průmyslníků v rámci Evropského kulatého stolu průmyslu, kteří vedou firmy s celkovým ročním obratem okolo dvou bilionů eur ročně. To už je určitá páka, která by měla být schopna zvrátit leccos. Třeba i skutečnost, že shodou okolností sdílí názor s Donaldem Trumpem.
