Milí politici, zvyšování daní není šetření
Plnější státní kasy, méně zadluženého nebo pomaleji se zadlužujícího státu můžeme dosahovat dvojím způsobem: jednak míň utrácet, jednak víc "vydělávat", tedy vybírat na daních. Je ovšem zvrácené jedním dechem hovořit o obojím.
Vždy mě neustále znova a znova překvapovalo, že pod pojmem "úsporná opatření" se rozumí také zvyšování daní. Vždyť zvýšení daní ve skutečnosti představuje zvýšení nákladů pro domácnosti (jde-li o DPH, spotřební daně nebo daně z osobních příjmů) nebo nákladů pro zaměstnavatele (v případě zvýšení odvodů z mezd či daní z příjmu podniků). Tak jaképak úspory?
Z hlediska státního rozpočtu by měl být spíše používán termín "výběrová opatření". Pokud někomu přijde, že jde jen o slovíčkaření bez ekonomického obsahu, hluboce se mýlí. Mezi výběrovými opatřeními a skutečnými výdajovými úsporami je monumentální rozdíl.
Už jen samotný selský rozum nedotčený ekonomií přijde na podstatu věci. Koruna sebraná rodině sníží soukromou spotřebu. Koruna sebraná soukromého podniku sníží zaměstnanost a investice. To je jednoznačné. Vyšší náklady soukromého sektoru poškozují ekonomiku podobně, jako když například vzrostou ceny energií.
Na druhé straně, koruna ušetřená na státních výdajích sice také částečně sníží soukromou spotřebu (protože část výdajů jde na státní zaměstnance a důchodce, kteří své příjmy z větší části obratem spotřebují), ale hlavně pomůže snížit míru plýtvání. Nižší míra neefektivity znamená produktivnější ekonomiku a vyšší růstový potenciál.
Vyšší daně podrážejí hospodářství
Tato sedlácká úvaha zajisté nezní dobře nikomu, kdo žije ze státních peněz. Má ovšem jednu výhodu: odpovídá skutečnosti. Dosvědčují to i práce renomovaných ekonomů.
První z nich je Christina Romerová, bývalá předsedkyně Obamova Sboru ekonomických poradců (CEA). Někdejší šéfka amerického "NERV" publikovala společně s manželem (jímž je ekonom David Romer z Berkeley) v červnu 2010 práci jednoduše nazvanou The Macroeconomic Effects of Tax Changes. Hlavní závěr: "Stručně řečeno, zvyšování daní má zřejmě za následek velmi rozsáhlý, trvalý a vysoce signifikantní nepříznivý vliv na hospodářský růst." Zvýšení daňové zátěže o jedno % HDP sníží růst ekonomiky o 2,2 až 3,6 % během následujících 10 čtvrtletí, vyplývá z pečlivé statistické analýzy. Co více, protirůstové efekty daní jsou v zásadě nezávislé na externích šocích, například na změnách cen ropy a podobně.
Tento závěr znamenal konec kariéry Romerové v Bílém domě. Rozum se střetl s ideologií (která momentálně hlásá z Bílého domu posílení role státu) a prohrál.
Rozum říká, že pomalejší hospodářský růst musí nutně poškodit daňovou bázi. To znamená, že problémy státního rozpočtu zvýšením daní nekončí, ale teprve začínají. Ekonomika se dostává na sestupnou spirálu: vyšší daně → pomalejší růst → menší zaměstnanost → menší soukromá spotřeba → nižší daňové inkaso → deficit rozpočtu → vyšší daně → pomalejší růst – a tak dále.
Manželé Romerovi nejsou sami, kdo došel k podobnému závěru ohledně úsporných versus výběrových opatření. Alberto Alesina a Francesco Giavazzi nedávno publikovali článek s podobným závěrem. Název článku – The austerity question: ‘How’ is as important as ‘how much’ – neboli Otázka úspor: "Jak" je stejně důležité jako "kolik".
"Evropská debata o rozpočtových úsporách se zvrhla," píší. "Soustřeďuje se jen na velikost redukce schodků. Na co by se však politici skutečně měli soustředit, je složení úsporných opatření (daně versus výdajové úspory) a doprovodná opatření."
"Kumulovaná fakta ze zemí OECD za posledních více než čtyřicet let hovoří jasně a zřetelně:
Zaprvé, rozpočtová přizpůsobení dosažená výdajovými úsporami jsou méně škodlivá z hlediska hospodářského cyklu než ta, která jsou dosažena cestou zvýšení daňové zátěže.
Zadruhé, konsolidace veřejných financí doprovázená správnými doplňkovými opatřeními může mít dokonce příznivý efekt na ekonomiku.
Tato doplňková opatření zahrnují uvolněnou měnovou politiku, liberalizaci trhů zboží a práce, stejně jako další strukturální reformy.
- Zatřetí, pouze úspory na straně výdajů v konečném důsledku vedly k trvalé konsolidaci rozpočtů, měříme-li ji pomocí stabilizace (případně snížení) poměru dluhu k HDP."
Tolik Giavazzi a Alesina. Dál pak popisují, co se stane, když se vláda pokusí stabilizovat rozpočty zvýšením daní:
"Jakmile se taková opatření oznámí, důvěra podnikatelů ostře poklesne, což se projeví v poklesu výkonu ekonomiky."
