Zpráva od sousedů: Německé firmy se připravují na nejistou budoucnost

Podle průzkumu kolínského institutu pro ekonomický výzkum (Institut für Wirtschaftsforschung Köln) je aktuální ekonomická situace lepší než převládající nálada na trzích. Ale k čemu to je, když firmy a spotřebitelé přizpůsobují svá rozhodnutí chmurnému rozpoložení celé společnosti, a v důsledku toho investují a utrácejí méně, což samo o sobě ekonomický vývoj dále zhoršuje?

Stejně jako globalizovaná síť finančních trhů a internet pomohly urychlit ekonomický boom, prohlubují na druhé straně také krize. Nejistota má samozřejmě své opodstatnění, současná rizika nelze podceňovat - v italských volbách může zvítězit opět Silvio Berlusconi, na Blízkém východě hrozí eskalace konfliktů, čínský ekonomický růst může zpomalit nebo se americký prezident Obama nevypořádá s fiskálními problémy USA. Úkolem firem je s nejistotou počítat a být co nejflexibilnější.

BMW válí

Mnichovská automobilka vykazuje jedny rekordní tržby za druhými. Než ale její ředitel Norbert začne o svém výhledu ekonomického vývoje mluvit, zdůrazňuje, že hlavním tématem blízké budoucnosti budou takzvané černé labutě.

Šéf automobilky nechce nic predikovat, protože je to v dnešní době plné extrémů zhola nemožné. Některé státy jsou na pokraji kolapsu, zatímco jiné slibují silný růst (Brazílie, Rusko, Indie a Čína). Reithofer si je vědom toho, že dokonce i slibné regiony mohou ze dne na den upadnout do krize, například vlivem neuvážených politických kroků, jako jsou různá cla nebo další restrikce.

Reithofer se se svou společností musel stát skutečně flexibilním. Jeho hlavním současným cílem je ochránit ji před vážnými problémy plynoucími z nepředvídatelných událostí (tedy spustit nouzový režim v případě černé labutě).

Krizový management pracuje na plné obrátky, díky čemuž má BMW pro různé případy připraven nějaký scénář. Například pro situaci, že by náhle firmě za jeden rok klesly tržby o 20 %. Většina jiných společností by se v takovém případě octla v červených číslech, začala by propouštět zaměstnance a tlumit investice. BMW na to jde jinak a snaží se plánovat rozvrh pracovních hodin v synchronizaci s vývojem tržeb.

Zaměstnanci dostávají dohodnuté měsíční platy, ať ekonomika vzkvétá, nebo trpí recesí. Přesčasy se v dobách boomu připisují na zaměstnancův účet odpracovaných hodin, v době útlumu je pak zaměstnanec čerpá. Ve výsledku to vypadá tak, že v extrémně ekonomicky příznivých dobách vyrábějí v továrně tři směny, zatímco v době krize může závod klidně na 5 týdnů zastavit výrobu a platů zaměstnanců se to nijak nedotkne. Odstávku využijí zaměstnanci k tomu, že si vyberou dovolenou. Hlavní výhodou pro ně je, že nepřijdou o práci v době krize.

Velké výhody to dává i samotné firmě. Během krize nemusí vynakládat prostředky na sociální zabezpečení propuštěných zaměstnanců, které nařizují německé zákony, a v době konjunktury má kvalifikované zaměstnance hned "po ruce".

Stejně flexibilní je automobilka také, co se týče sortimentu. S příchodem krize dokáže bleskurychle přesedlat z výroby SUV k sedanům a naopak. Aby byla firma imunní proti měnovým fluktuacím, expanduje a diverzifikuje svůj byznys po celém světě.

Linde Group

Podobně i Wolfgang Reitzle z Linde Group tvrdí, že "věk předvídatelnosti" je za námi. Přesto je jeho firma zisková a její tržní hodnota se zvýšila za deset let na šestinásobek. Reitzle přiznává, že nikdy nebylo složitější predikovat ekonomický vývoj. "Ještě nedlouho před pádem Lehman Brothers charakterizoval ekonomické prostředí vysoký růst a minimální fluktuace. Dnes je to naopak, máme minimální růst a extrémní nejistotu na trzích."

Reitzle poznamenává, že už není myslitelné postupovat podle pětiletých plánů v domnění, že firma naplánované cíle dodrží. Dnes je zapotřebí flexibilita, diverzifikace a diferenciace trhů. Na růstových trzích musíte být ofenzivní, zatímco na těch stagnujících je třeba "ubrat".

Phoenix Contact

V Německu najdete více firem než jen hrstku blue chips, které z krize vyšly odolnější. Mnohé malé a střední podniky (v Německu označované jako Mittelstand) se také dokáží s nejistou budoucností vypořádat. Jednou z nich je Phoenix Contact.

Jde o jednoho ze světových lídrů v oblasti elektrotechnických komponentů, kterého jen málokdo zná. Vyrábí čtvrtinu všech elektrických konektorů využívaných v elektrických rozvodných skříních a dalších zařízeních po celém světě. Za posledních 12 let firma své tržby ztrojnásobila, nyní ale růst začíná zpomalovat, a to zejména v Číně a jižní Evropě.

Jaký má její šéf Roland Bent recept na krizi? Investovat! Někdo by to označil za tvrdohlavost, která je ovšem pro tuto firmu typická. I v současné krizi je firma upnuta ke strategii anticyklického přístupu. Phoenix Contact využívá útlum, který nutí ostatní firmy škrtat, k tomu, aby získala technologickou výhodu a zvýšila svoji konkurenceschopnost. Rodinná firma si to může dovolit, nemusí se ohlížet na akcionáře a banky, protože nepotřebuje externí kapitál.

Jak se s nejistým ekonomickým výhledem poprat jako investor?

Spořicí účty nenabízejí po odečtení inflace téměř žádný výnos, takže se investoři uchylují k alternativám. Nakupují nemovitosti, vzácné kovy, ale i německé akcie. V některých čtvrtích Mnichova, Hamburku nebo Berlína rostly ceny nemovitostí o pětinu ve srovnání s tím, kde byly před dvěma roky. Cena zlata je za posledních 5 let téměř na dvojnásobku a DAX na rekordních hodnotách. Nemůže to tak být navždy. Každý zodpovědný investiční poradce vám řekne, že neexistuje žádný 100% bezpečný přístav, a doporučí co největší diverzifikaci.

Zatímco investoři, korporátní manažeři a malé a střední podniky se musejí vyrovnat s tím, že nedokáží odhadnout, jak se bude ekonomice dařit zítra, z nejistoty si nedělají nic analytici a pokračují se svými predikcemi, jakoby pro věštění budoucnosti existovaly matematické modely. Nerozhodí je ani skutečnost, že většina jejich předešlých predikcí v konfrontaci s realitou neobstála.

Druhá šance pro společnou Evropu

Zdroj: Spiegel