Pod pokličkou inflace aneb Proč bychom měli jít do kina
Na začátku bylo oživení rychlejší, než globální mašinérie dodavatelských řetězců předpokládala. Analýza Banky ro mezinárodní platby (BIS) nicméně ukazuje, že například nabídka železa, mědi, čipů nebo kontejnerů již ožila na předpandemické úrovně, případně je již vyšší.
Co zvyšuje ceny?
- Klasické hromadění. Takzvaný just in time způsob výroby dostal pořádně na frak, firmy se snaží předzásobit, jak to jen. Poptávka se tak zvýšila rychleji.
- Změna struktury poptávky během pandemie. Lidé začali méně spotřebovávat služby a více utrácet za zboží. Zboží je potřeba vyrobit a na to je potřeba více čipů, více surovin, více produkčních kapacit. A simulace ukazuje, že ekonomika potřebuje mnoho čtvrtletí, než se plně přizpůsobí takové strukturální změně. Pokud si tedy trh myslí, že jde o strukturální změnu. Protože pokud si to nemyslí, a považuje tedy změnu za dočasnou, k žádnému přizpůsobení nedojde. Bez ohledu na to však tato změna tlačí inflaci výše.
A jaké to má dopady na ekonomiku? Problémem je, že chybějící suroviny či vstupy jsou na začátku výrobního řetězce, takže ovlivňují mnoho dalších navazujících odvětví. A to zrovna odvětví s větším multiplikátorem (dopady jsou výraznější, tedy bolestivější).
Dovolte dva rychlé propočty. Snížení produkce čipů o 10 % srazí globální HDP o 0,2 % (bez efektu hromadění). A kdyby úzká místa ve výrobním řetězci nebyla, tak by meziroční inflace v USA byla pod 3 %.
Velice zjednodušeně lze říci, že pokud chce někdo pomoci řešit globální problém, měl by zrušit objednávky na nové telefony, notebooky a podobně a raději peníze utratit za své oblíbené služby, třeba kadeřníka, restauraci, kino, divadlo nebo koncert. Když se to tedy zrovna (ještě) smí.
Aktuality
