WSJ: Evropané čelí realitě, kterou nezažili desítky let. Chudnou

Spotřeba masa a mléka v Německu klesla na nejnižší úroveň za 30 let a kdysi rychle rostoucí trh s biopotravinami se propadl. Italský ministr hospodářského rozvoje Adolfo Urso pak v květnu svolal krizové zasedání kvůli těstovinám, které jsou v zemi oblíbenou základní potravinou. Jejich ceny se zvýšily o více než dvojnásobek celostátní míry inflace.

Současné potíže Evropy se vytvářely dlouho. Stárnoucí populace, která dává přednost volnému času a jistotě zaměstnání před výdělkem, přinesla léta nevýrazného růstu ekonomiky a produktivity. Pak přišel dvojitý úder v podobě pandemie nemoci covid-19 a války na Ukrajině. Krize narušily globální dodavatelské řetězce a způsobily prudký růst cen energií a potravin, čímž se problémy, které se projevovaly desítky let, zhoršily.

Reakce vlád navíc problémy jen prohloubily. Aby se zachovala pracovní místa, směřovaly vlády dotace především zaměstnavatelům. Když pak přišel cenový šok, zůstali spotřebitelé bez finančního polštáře. Naopak Američané těžili z levných energií a vládní pomoci určené především občanům, aby mohli utrácet.

Střední vrstva ve frontě na levné potraviny

V minulosti evropskému kontinentu mohl přijít na pomoc mohutný vývozní průmysl. Ale pomalé oživení v Číně, která je pro Evropu zásadním trhem, tento pilíř růstu podkopává. Vysoké náklady na energie a vysoká inflace zhoršují cenovou výhodu zdejších výrobců na mezinárodních trzích a ničí kdysi harmonické pracovní vztahy. S oslabováním světového obchodu se stává slabinou Evropy také její silná závislost na vývozu, který u eurozóny tvoří asi polovinu hrubého domácího produktu (oproti deseti procentům v případě Spojených států).

Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se soukromá spotřeba ve dvaceti zemích eurozóny od konce roku 2019 po očištění o inflaci snížila asi o procento. V USA, kde je trh práce v dobré kondici a příjmy domácnostní se zvyšují, soukromá spotřeba vzrostla téměř o devět procent. EU má nyní na celosvětových výdajích spotřebitelů podíl 18 %, zatímco Spojené státy 28 %. Před 15 lety připadala na EU i na USA zhruba čtvrtina z celkového objemu.

Průměrná roční mzda v dolarech (v letech 2008, 2019 a 2022)

Tato bolest zasahuje i velkou část středních vrstev. V Bruselu, jednom z nejbohatších evropských měst, stáli nedávno večer učitelé a zdravotní sestry ve frontě, aby získali od prodejce Happy Hours Market z korby kamionu potraviny s blížícím se datem spotřeby za poloviční cenu. "Někteří zákazníci mi říkají, že mohou díky nám jíst maso dvakrát až třikrát týdně," řekl Pierre van Hede, když rozdával bedny s potravinami.

Naopak výdaje za luxusní potraviny prudce klesly. Němci loni spotřebovali 52 kilogramů masa na osobu, což bylo o osm procent méně než v předchozím roce a nejméně od začátku výpočtů v roce 1989. I když to částečně odráží společenské obavy o zdravé stravování a životní podmínky zvířat, podle odborníků trend urychlil vývoj cen masa, ty totiž v posledních měsících vzrostly až o 30 %.

Propast mezi Evropou a USA se prohlubuje

Nízké výdaje a špatné demografické vyhlídky snižují atraktivitu Evropy pro mnoho podniků, od spotřebitelského gigantu Procter & Gamble po impérium s luxusním zbožím LVMH, které stále větší část tržeb vytváří v Severní Americe. "Americký spotřebitel je odolnější než ten evropský," řekl v dubnu finanční ředitel společnosti Unilever Graeme Pitkethly.

Ekonomika eurozóny podle údajů Mezinárodního měnového fondu za 15 let, měřeno v dolarech, vzrostla přibližně o šest procent, zatímco americká ekonomika o 82 %. Podle zprávy, kterou tento měsíc vypracovalo nezávislé Evropské centrum pro mezinárodní politickou ekonomii, je průměrná země v unii chudší v přepočtu na hlavu než jakýkoli stát USA s výjimkou států Idaho a Mississippi. Pokud bude současný trend pokračovat, bude v roce 2035 rozdíl mezi HDP na obyvatele v USA a v EU stejně velký, jako je nyní rozdíl mezi Japonskem a Ekvádorem, uvádí zpráva.

Vývoj konečných výdajů na osobní spotřebu v Evropě a USA (v současných cenách)

Slabý ekonomický růst a zvyšování úrokových sazeb mimo jiné zatěžují štědré evropské sociální státy, které poskytují bohaté zdravotní služby a důchody. Evropské vlády zjišťují, že staré recepty na řešení tohoto problému jsou buď nedostupné, nebo přestaly fungovat.

Hlavní ekonom britské centrální banky Huw Pill v dubnu občany Británie varoval, že se musejí smířit s tím, že jsou chudší. Vyzval je také, aby přestali tlačit na zvyšování mezd. "Ano, všichni jsme na tom hůře," řekl a dodal, že snaha kompenzovat rostoucí ceny vyššími mzdami by jen podpořila další růst inflace.

Zvýšení daní problémy (ne)vyřeší

Vzhledem k tomu, že evropské vlády musejí zvyšovat výdaje na obranu, a vzhledem k růstu nákladů na úvěry ekonomové očekávají, že se budou zvyšovat daně. To zvýší tlak na spotřebitele. Daně v Evropě jsou přitom už teď v porovnání s ostatními bohatými zeměmi vysoké, odpovídají zhruba 40 až 45 % HDP ve srovnání s 27 % v USA. Američtí zaměstnanci si z výplaty odnášejí téměř tři čtvrtiny, když se vezmou v úvahu už zaplacené daně z příjmů a sociální zabezpečení. Naproti tomu francouzským a německým zaměstnancům zůstává jen polovina výplaty.

Chudnutí Evropy posílilo řady odborů, které na celém kontinentě nabírají desítky tisíc členů. Zvrátil se tak desetiletí trvající pokles jejich členské základny. Vyšší organizovanost v odborech se však nemusí projevit v plnějších peněženkách členů. Mnoho zaměstnanců totiž upřednostňuje více volného času před vyššími příjmy, a to i ve světě, kde se spirálovitě zvyšuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Mnoho odborových svazů k tomu přihlíží a podporuje to. Největší německý odborový svaz IG Metall požaduje pro zaměstnance v kovoprůmyslu spíše čtyřdenní pracovní týden při zachování příjmů než zvýšení mezd.

Zdroj: ČTK