Proč se nebát BRICS

"Strategií Číny je institucionalizovat své vůdcovství vytvářením a rozšiřováním již existujících uskupení zemí. Cíle této strategie jsou dva - zajistit loajální odbytiště pro čínské exportéry a získat na svou stranu co nejvíce síly soustředěné v rozvíjejících se ekonomikách na půdě OSN," píše James Kynge z Financial Times.

Jedním z klíčových uskupení z pohledu Pekingu je BRICS, spojenectví Číny, Brazílie, Ruska, Indie a Jihoafrické republiky, tedy zemí, které by podle původní myšlenky ekonoma z Goldman Sachs Jima O'Neilla, jenž vznik skupiny před více než dvěma dekádami nevědomky inicioval, společně měly do roku 2050 dominovat globální ekonomice (Jihoafrická republika byla do původní skupiny BRIC zařazena až v roce 2010).

Noah Smith z webu Noahpinion nicméně upozorňuje, že uskupení BIRCS se dlouhodobě ukazuje jako bezzubé. V roce 2009 se zástupci zemí BRICS začali pravidelně scházet, aby přišli s něčím, čím by konkurovali Západu. Nová rozvojová banka, systém vyrovnávání nerovnováh platební bilance (Contingent Reserve Arrangement), vlastní podmořské optické kabely... Plány byly obrovské, nic z toho ale nebylo dotaženo do konce a (pořádně) nefungovalo.

"Stačí pár slov na to, aby každý pochopil, že uskupení BRICS není v žádném ohledu silné. Přesto je mu stále věnována pozornost, a to nejen ze strany západních médií," upozorňuje dále Smith. Na nedávném summitu BRICS pořádaném v Jihoafrické republice bylo rozhodnuto, že pozvánku k členství dostane dalších šest zemí včetně Saúdské Arábie a Íránu. "Zatím není jasné, jestli se mají tyto země stát plnohodnotnými členy, nebo jen partnery, vzhledem k tomu, že z hlediska ekonomického je uskupení aktivní jen minimálně, je to ale asi jedno," Smith.

BRICS - původní a noví členové (od r. 2024), zdroj: Visual Capitalist

Mezi hlavními důvody, proč je BRICS věnováno tolik pozornosti, je úvaha, že se jedná o geopolitický, ne-li rovnou vojenský protějšek NATO. Již jen představa této možnosti ovšem nedává smysl. Čína a Rusko jsou sice v určité kvazialianci proti demokratickému Západu a Indie udržuje od dob studené války přátelské vztahy s Ruskem, třeba Indie a Čína jsou ale rivaly snad na všech frontách. Navíc Saúdská Arábie je stále spojencem Spojených států a noví členové BRICS jako Etiopie, Argentina či Egypt rovněž jistě nemají velké zájmy na tom, aby byli zataženi do případného střetu mocností.

Podíl lidí vnímajících Čínu negativně, zdroj: Pew Research

Také hodnotová orientace stávajících i nových členů BRICS je rozdílná. Indie a Brazílie lpí na prosazování demokratických principů, pro Čínu, Rusko nebo Írán je demokracie skoro sprosté slovo. Dokonce ani ne všichni současní členové BRICS jsou nakloněni rozšiřování skupiny, zdrženlivost je cítit hlavně ze strany Brazílie a Indie. BRICS má také jasno v tom, že americký dolar coby nejvýznamnější světová měna má mít nějakou nezápadní protiváhu, i tady však naráží na problém v podobě rivality Číny a Indie.

Smith neopomíná ani to, že přínos rozšíření skupiny v příštím roce může být těžko významný, když ekonomiky téměř všech nových členů v lepším případě stagnují.

BRICS (stávající a předpokládaní noví členové) - vývoj HDP na obyvatele, zdroj: Our World in Data

Mohli bychom pokračovat. Je to ale potřeba? Čína si uvědomuje, že Západ se k jejím investicím i roli ve světové ekonomice obecně staví obezřetně, a proto se snaží svůj vliv umocňovat na jiných frontách. Jednou z nich má být právě upevňování politické i ekonomické síly skrze skupinu BRICS. Dokonce někteří její členové ale už nejsou vůči Číně absolutně nekritičtí. Jako příklad lze uvést Brazílii, jež kvůli sázce na Peking pociťuje slabou výkonnost čínského hospodářství na vlastní kůži.

Dokonce sloupkaři Bloombergu Andreas Kluth nebo Pankádž Mišra hovoří o akronymu BRICS jako o písmenech, která mohou zanedlouho ztratit význam.

Zdroj: Noahpinion