Americké prezidentské volby vs. trhy: Proč to tolik (ne)řešit

Index S&P 500 dosahuje dobrých výsledků za vlády obou stran

Ani jedna strana nemůže tvrdit, že zajistí lepší ekonomickou nebo tržní výkonnost. Akciový trh vykázal kladné výnosy během většiny funkčních období různých prezidentů. Vzácnými výjimkami byla ta, během kterých došlo k silným recesím. Akciový index S&P 500 dosahoval od roku 1957 průměrného ročního zhodnocení zhruba 10 %, a to jak za demokratické, tak za republikánské administrativy. Americká ekonomika v tomto období také rostla přibližně o 3 % za rok. Akciový trh dlouhodoběji klesal pouze tehdy, když byla země ve finanční krizi (okolo roku 2008) nebo ve stagflační spirále (70. léta).

Čistě hypoteticky, nejvýkonnější americké akciové portfolio v letech 1900-2023 bylo takové, které zůstalo plně zainvestované během demokratických i republikánských vlád. Kdyby začínalo s 10 000 USD, rozrostlo by se na téměř 8,9 milionu USD. Portfolia zainvestovaná pouze během demokratických nebo pouze během republikánských vlád, by dopadla podstatně hůře (už proto, že by se v nich peníze zhodnocovaly podstatně kratší dobu). 10 000 USD investovaných pouze za vlády demokratů by narostlo na zhruba 470 000 USD, během republikánských vlád by částka vzrostla jen na necelých 181 000 USD.

Ekonomika USA se nijak radikálně nepřenastavuje

Investoři se často obávají, že zvolení zástupci radikálně změní strukturu ekonomiky. Ve skutečnosti je hospodářství USA po desetiletí poměrně konzistentní. Ani období vlád jedné strany nevedla k výrazným změnám. Procento "věcných" návrhů zákonů se v rámci volebního období Kongresu nezvýšilo, ani když výkonnou a zákonodárnou moc ovládala jedna strana.

Žádná ze stran se nemůže dovolávat fiskální zodpovědnosti

Po většinu let a za většiny vlád v USA byly federální výdaje vyšší než příjmy. Žádná strana se nemůže dovolávat fiskální zodpovědnosti. Z řady důvodů to ale nebyl významný problém. Jedním z nich je to, že americký dolar je hlavní rezervní měnou na světě a nominální ekonomický růst USA je nominálně větší než výdaje na úroky v poměru k hrubému domácímu produktu. V současnosti se úrokové výdaje v poměru k HDP pohybují pod 2 %.

Měnová politika hraje prim

Na měnové politice v USA podle všeho záleží více než na té fiskální. Říká se ostatně, že s Fedem se nebojuje. Minulým prezidentům měnová politika uměla pomáhat, ale i škodit. Například prezidenti Reagan i Clinton těžili z klesajících úrokových sazeb, zatímco oběma Bushům v době jejich úřadování škodilo zpřísňování měnové politiky, inverzní výnosová křivka a recese. Prezident Obama během svého funkčního období těžil z příznivých úrokových sazeb (s výjimkou krátké doby v letech 2015-2016) a prezident Trump se první dva roky svého mandátu pral s přísnou politikou Fedu.

Trhu je jedno, co si myslíte o prezidentovi

Investoři nepotřebují mít radost z dění ve Washingtonu pro to, aby se jim na trzích dařilo. Indexu S&P 500 se historicky nejlépe dařilo, když byl prezident hodnocen velice špatně. Trh tedy dosahoval výrazně nadprůměrných výnosů v obdobích, kdy polovina nebo více obyvatel USA neschvalovalo práci vládní administrativy. Je ale těžké vysledovat jakýkoli přímý vztah mezi popularitou prezidenta, zdravím ekonomiky a výkonností trhů.

Investiční příležitosti bez ohledu na nájemce v Bílém domě

Investoři by se měli méně zabývat politikou a více se soustředit na soukromý sektor. Nové technologie (umělá inteligence, robotika) mohou pomoci léčit nemoci, rozvíjet zdroje energie a vyvíjet nové technologie a průmyslová odvětví, která zatím nejsou v hledáčku investorů, nebo dokonce ještě ani neexistují.

Historie naznačuje, že inovace a investiční příležitosti budou pokračovat bez ohledu na to, kdo vyhraje prezidentské volby. Stačí se ostatně ohlédnout za posledními šestnácti lety – v Bílém domě se vystřídali demokratičtí a republikánští prezidenti a za tu dobu vzniklo a našlo uplatnění mnoho inovací, například 3D tisk, cloud computing, úpravy genomu, softwary pro virtuální schůzky a řada dalších.

Zdroj: Invesco