Cla jako (americká) cesta k nesplnění ekonomických cílů
Jedním z největších tržních témat začátku roku je celní politika staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa. Soudě dle vyjádření americké administrativy jsou ekonomické cíle slibovaných a zaváděných celních bariér tři – snížení deficitu bilance zahraničního obchodu, ochrana amerických výrobců a výnos pro federální rozpočet USA. Tak se na to podívejme.
Cla byla zaváděna již v prvním Trumpově funkčním období, ale v poměrně omezeném rozsahu. Jaký byl výsledek? Deficit obchodní bilance se nesnížil. Jedním z důvodů může být tendence amerického dolaru posilovat v návaznosti na zvyšování celních bariér. Cla sice skrze vyšší ceny vyvolávají nejprve snížení zájmu o dovozy, zároveň ale na devizových trzích vedou (za jinak nezměněných okolností) k menší poptávce po cizích měnách. Silnější dolar následně snižuje konkurenceschopnost amerických exportů, a tím na čistý vývoz působí protisměrně. Jinými slovy, cla tlumí obchodní výměnu na straně importu, ale i exportu, a jejich vliv na celkovou bilanci (rozdíl mezi exportem a importem) tedy nemusí být nijak výrazný.
Ponechme stranou, že přebytek zahraničního obchodu není zárukou ani indikátorem prosperity. Čína i Německo se mohou dlouhodobě chlubit výraznými přebytky zahraničního obchodu, ale o obou zemích se v poslední době hovoří spíše v souvislosti s ekonomickými problémy.
Otázka, zda udržovat zaměstnanost v odvětvích, která by bez cel svou produkci omezovala, je převážně politikum. Z ekonomického hlediska firmy pod celní ochranou zadržují práci a kapitál, které by mohly být využity jinak a produktivněji tam, kde mají USA (komparativní) výhodu. Vyšší ceny vstupů mohou zároveň znevýhodňovat ostatní domácí producenty.
A přínos pro americký rozpočet? I kdyby se v návaznosti na vyšší ceny objem dovozu vůbec nesnížil, což je extrémně nepravděpodobné, stačil by například loni hypotetický 10% tarif na veškerý import k pokrytí pouze zhruba 6 % výdajů, respektive 8 % příjmů federálního rozpočtu USA. Alespoň částečně by navíc břemeno tarifů nakonec stejně zaplatili američtí daňoví poplatníci prostřednictvím vyšších dovozních cen, takže substituce daňové zátěže zaměstnanců cly je spíše nadsázka.
I z pohledu české ekonomiky, která je výrazně integrovaná do globálních výrobně-dodavatelských řetězců, tedy nezbývá než doufat, že cla jsou v podání nové americké administrativy zejména hrozbou a nástrojem k vyjednávání, a nárůst protekcionismu ve světovém obchodě tedy nakonec nebude tak výrazný, jak se v současnosti může zdát.
Autorem textu pro e15.cz je ekonom Jaromír Gec z Komerční banky.
