Kyperská lekce: Poučila se Evropa a zvládne další krizi lépe?

Nick Beecroft (C-View): Na Kypru zapracovala únava. Teď se čeká na německé volby

Jak bych to nejlépe popsal... Došlo málem k havárii, ve čtyři ráno, s velice unavenými řidiči za volantem. Německo postupovalo tvrdě a Kypr byl zoufalý. Výsledkem byl absurdní návrh oholit střadatele, kteří měli v bance méně než sto tisíc eur. Když politici a ECB viděli reakci, bylo jim jasné, že přestřelili. I Draghi na dubnové tiskové konferenci přiznal, že to byla chyba. Řekl bych proto, že se Evropa do jisté míry poučila. Kdyby ne, kdyby se něco podobného opakovalo, objevily by se dlouhé fronty před bankami v mnoha zemích eurozóny. Lidé by se prostě snažili uchránit své peníze. Když se zmíněná chyba napravila, k žádným útokům na španělské, portugalské ani žádné jiné banky nedošlo.

Co se bankovní unie týče, řekl bych, že je to o politice. Merkelová si musí ujasnit, co chce, hlavně zda si má Bundesbank zachovat možnost monitorovat německé nadnárodní banky. Myslím si, že její postoj se bude po zářijových volbách v Německu měnit, nebude tak tvrdý. Nyní působí na voliče. Stvoření bankovní unie je už z definice pomalé a komplikované. Na druhou stranu, unie měla řešit mnoho věcí. Tím největším strašákem číhajícím na evropské banky za nejbližším rohem byl nedostatek likvidity. A ECB, jak Draghi řekl, udělá cokoli, aby likvidita ze systému nezmizela. Úplně všechny peníze bych na to asi nevsadil, ale jsem si celkem jistý, že nás nic dramatického nečeká.

John Hardy (Saxo Bank): Bohatí budou pod tlakem, o spravedlnost tu nejde

Lekce z Kypru je poměrně jasná: Bail-out i bail-in znamenají jediné – vyhození zákoníků z okna a preferování těch, které z politických důvodů je potřeba preferovat. Kdyby se mělo a chtělo postupovat fér, pak by politici každého, kdo byl nějak napojen na problémové banky, "oholili" stejně. Oni ale ohlásili, že se to netýká bank, municipalit a tak dále. To jen ukazuje, že jim nešlo o spravedlnost.

To může lidi znervóznit, zejména pokud se začne celosvětově akceptovat myšlenka konfiskace majetku. Tím nemám na mysli jen bail-in, ale obecněji to, že politici nechtějí, aby naakumulované dluhy zaplatil běžný daňový poplatník. Proto se do jejich hledáčků dostávají biliony dolarů, které jsou takzvaně offshore, firmy, které neplatí daně v zemích, kde je vydělávají, a tak dále. Na to se podle mě bude soustředit stále větší pozornost. A Kypr nám to připomněl: Jakmile bude nějaká – v podstatě jakákoli – příležitost, politici půjdou po bohatství.

Rob Carnell (ING): Němci rovnají eurozónu do latě, ale nic za to nenabízejí. To je krátkozraké

Nikdy si nehrajte s pojištěním vkladů. To musí být svaté. A politici mají povinnost přesvědčit lidi o tom, že na pojištěné vklady nikdo nesáhne.

Kvůli všemu, co se stalo, jsou podle mě šance na vytvoření bankovní unie menší než na počátku, respektive před kyperskou krizí. Vezměte si nápad na společné pojištění vkladů. Už nedlouho po bouři na Kypru Wolfgang Schäuble řekl něco na způsob "ano, mějme společné pojištění vkladů, pokud si to ale jednotlivé země mohou dovolit". Jinými slovy, nakonec by nešlo ani náhodou o společný projekt. Německo prostě podle mě není připraveno platit za to, co vnímá jako pochybení ostatních členů eurozóny. Nadále postupuje tvrdě a čeká, že se ostatní země vměstnají do německých měřítek, aniž by za to od Berlína něco dostaly. To mnoho lidí, včetně mě, považuje za trochu zaslepené, když vezmeme v úvahu, jak obrovského zvýšení konkurenceschopnosti se Němci díky členství v eurozóně dočkali. Euro je totiž slabší, než by byla německá marka. Proto bych řekl, že v tomto smyslu nebyla lekce z Kypru vyslyšena.