Těžké ráno po dlouhém dluhovém mejdanu
Proč bude ukončení kvantitativního uvolňování pro všechny bolestivé? Jaká regulace by byla ideální? Martin Kujal, investiční ředitel a portfoliomanažer J&T Investiční společnosti, se nebojí poukazovat na nepopulární investiční témata. Vyhrožování zrušením penzijní reformy u nás například bez okolků označuje jako hanebnost.
Ekonomové sice před nezvládnutým QE varují, ale investoři si na uvolněnou politiku zvykli. Už i při náznacích jeho ukončení se na trzích objevila menší panika. Myslíte si, že bude k podobným jevům docházet častěji (s tím jak se skutečné ukončení QE bude blížit), nebo si na to investoři zkrátka zvyknou?
Obávám se, že skutečné ukončení QE bude velice bolestivé pro všechny typy aktiv. Reálně si jen těžko dokážu představit, jak takové ukončení (exit) bude proveditelné. Trefně to někdo komentoval, že jediný exit, který Bernanke chystá, je jeho exit z čela Fedu.
Na výprodeje spojené s omezováním QE doplatily jak akcie, tak komodity, zejména drahé kovy. Která skupina aktiv má podle vás v současné době nejzajímavější potenciál?
Nejvíce nyní věřím krátkodobějším firemním dluhopisům (do dvou let). Jsou relativně konzervativní investicí, ale vynesou více než vklady v bankách. Akcie bych ve větší míře nakupoval až po případné větší korekci, kterou čekám s dalším omezováním QE. Do té doby bych se držel jen konzervativních dividendových titulů. Komodity a jiná reálná aktiva patří do dlouhodobého portfolia, jako pojistka proti znehodnocení peněz. Držel bych je i přes nyní obtížnější vývoj.
Je na akciích bublina, nebo ještě mají potenciál zdražovat?
Akciové valuace jsou také ovlivněny QE, bez něj by měly být levnější. To nic nemění na faktu, že dlouhodobě mi akcie připadají jako lepší investice než státní dluhopisy.
Omezování QE souvisí se zlepšováním ekonomiky v USA, odpůrci to však tak pozitivně nevidí. Také v Evropě i u nás se stále mluví o krizi a recesi. Podle některých ale krize vypadá jinak. Na které straně barikády stojíte vy?
Myslím, že neprožíváme žádnou drastickou krizi, spíše jsme ve fázi jakési strnulosti, kocoviny po dluhovém mejdanu. Zbytkové nečistoty po takovém mejdanu neodcházejí z těla ani z ekonomiky rychle a očistný proces (snížení zadlužení) je nevyhnutelný. Nepomůže nám další dluhem financovaná spotřeba, ale jen produktivní investice, pro které musíme vytvořit co nejlepší podmínky.
Jaký je váš názor na euro, respektive měnovou unii? Myslíte si, že se dostala z nejhoršího, nebo reálně hrozí její rozpad?
Pokud politický proces integrace nebude pokračovat a usne na vavřínech dočasného zklidnění, věřím, že s příští ekonomickou recesí se pochybnosti o udržitelnosti eura mohou vrátit.
Pojďme konkrétně do Česka. Nový druhý pilíř lidi příliš nepřitáhl, je spíše fiaskem. Může za to levice, které jej chce zrušit, nebo lidé, kteří si stále myslí, že v důchodu se o ně nejlépe postará stát?
Myslím si, že hodně lidí, na rozdíl od levice, pochopilo, že průběžný důchodový systém kvůli demografickému vývoji není udržitelný. Vyhrožovat znárodněním demokraticky prosazeného (i když kompromisy pokřiveného) systému je hanebné, tím spíše, že se levice nebyla mnoho let ochotna domluvit a podílet na jakémkoli konstruktivním řešení.
Proč si myslíte, že tomu tak stále je? A co bude potřeba udělat, aby se myšlení lidí nějak změnilo?
Politicky nepopulární kroky se zpravidla dějí, až když jsou politici zahnáni do kouta. V tomto odhodlání povýšit dlouhodobé cíle nad krátkodobý prospěch Nečasovu vládu velice oceňuji.
Kompletní rozhovor ze začátku července najdete na serveru Investujeme.cz
Aktuality
