Koruna má našlápnuto k posílení vůči euru, ale oslabení vůči dolaru
Kurz koruny vůči společné evropské měně prozatím během prázdnin osciloval velice umírněně, když se během července a prvních dvou srpnových dekád pohyboval v pásmu 25,75 až 26,15 EUR/CZK. Od začátku roku kurz oslabil z hladiny těsně nad 25 korunami. Vůči dolaru naopak koruna prozatím během prázdnin posiluje okolo 4 0 na 19,20 USD/CZK.
Vůči euru korunu prozatím držela v šachu přetrvávající hrozba devizových intervencí ČNB s cílem oslabit domácí měnu a dále uvolnit měnové podmínky v prostředí ekonomické kontrakce během prvního pololetí. Nástroj úrokových sazeb již totiž ČNB plně vyčerpala koncem roku 2012. Tyto hrozby se však prozatím nenaplnily a náš základní scénář s nimi nepočítá ani v dalších měsících.
Koruna by tak podle mého názoru mohla v brzké době ukončit oslabování, trvající již téměř rok, a začít vůči euru posilovat. Spouštěcím mechanismem by mělo být námi očekávané ekonomické oživení, tažené zejména sílící exportní výkonností, částečně též domácí investiční poptávkou. Příznivý vývoj zahraničního obchodu, respektive salda běžného účtu platební bilance, což je jeden z klíčových makroekonomických fundamentů pro měnový kurz, by přitom měl přetrvat i do roku 2014.
Opačný směr vývoje, tedy směrem ke slabší koruně, očekáváme v páru s americkým dolarem. Zde by měl být vývoj v dalších měsících tažen zejména odhadovaným všeobecným posilováním dolaru, zejména vůči euru. Existuje několik důvodů, proč by měl americký dolar posilovat. Na prvním místě je aktuálně se prohlubující rozdíl v tempu ekonomického růstu. Zatímco eurozóna se horko těžko dostává z mírné recese, americká ekonomika má v druhém pololetí a příštím roce našlápnuto k minimálně 3% růstu.
Z toho vyplývá další rozdíl, a sice odlišné směřování měnových politik centrálních bank. Zatímco americký Fed začne v nejbližší době omezovat měnovou expanzi (nákupy státních a hypotéčních dluhopisů), ECB se k jakémukoliv utažení měnových podmínek v dohledné době nechystá, naopak je reálné další snížení úrokových sazeb či použití jiného z nástrojů centrální banky ke stimulaci růstu měnové báze (množství peněz v oběhu). Třetím faktorem je postupné snižování schodku zahraničního obchodu Spojených států díky probíhající renesanci amerického průmyslu a boomu produkce plynu a ropy z břidlic.
V neposlední řadě by podporou pro dolar měl být začínající obrat nepříznivé fiskální trajektorie USA z posledních pěti let (od hypotéční krize v roce 2008). Ke snižování rozpočtových schodků mají totiž Spojené státy o poznání lepší strukturální a ekonomické podmínky než země eurozóny.
