Anketa: Jaký lék potřebuje česká ekonomika?

Opravdu se pomalu dostáváme z recese? A dá se něco aktivně dělat pro to, aby se česká ekonomika, která v poslední době dostávala jednu ránu za druhou, mohla konečně postavit na nohy? Své recepty prozradili Pavel Kohout, Petr Mach, Lukáš Kovanda a další osobnosti ze světa financí a byznysu.
Lukáš Kovanda (ekonom a žurnalista, Týden)
Jsem přesvědčen, že nejlepší opatření k nastartování ekonomiky spočívají v tom, že ekonomice bude co nejméně bráněno, aby se na nohy postavila sama. Podnikatelský zápal, odvahu k investicím a inovacím totiž přímým způsobem nepodnítí žádné vládní opatření. Vláda ale může vytvářet podmínky, aby k ekonomicky kýžené aktivitě s co možná největší pravděpodobností došlo, a pomáhat tak nepřímo (třeba tak, že nebude zvyšovat daně či nahlížet na podnikatele jako na parazity).
Ostatně, přečtěme si, jak plánovala postavit ekonomiku na nohy – ve svém programovém prohlášení – Rusnokova družina. "Vhodnou energetickou politikou, podporou aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, posílením technického vzdělávání, zlepšováním podnikatelského prostředí i exportních možností tuzemských firem a v neposlední řadě investicemi do klíčové dopravní infrastruktury." Myslím si, že příslušný úsek programového prohlášení vlády sestavené "topkou", ODS, socialisty, komunisty či zemanovci by se příliš nelišil. Jinými slovy, jakákoli vláda nemá po ruce takové páky, aby ekonomickou situaci opravdu výrazně zlepšila. Mnohem důležitější je celkové ekonomické klima v eurozóně i ve světě, kondice našich obchodních partnerů, současná i nadcházející demografická struktura české společnosti a další faktory, s nimiž žádná tuzemská vláda nic zásadního nezmůže.
Proto tedy jednotlivé vlády, ať "levicové", či "pravicové", předkládají obecné návrhy jak přes kopírák opsané, které se stejně nedočkávají realizace. Dobrá vláda ekonomice zkrátka nejlépe pomůže, když nebude k "objektivním" překážkám v ekonomické aktivitě, na něž nemá vliv, přidávat další překážky, na něž vliv má.
Ilona Švihlíková (ekonomka)
Bohužel je vždy snazší něco rozvrátit a zničit než vytvořit. Práce je v české ekonomice opravdu hodně. Každá vláda se bude muset důkladně podívat na veřejné finance a místo tupých škrtů provést skutečný výdajový audit a obnovit fiskální kapacitu státu. To mimo jiné znamená zapojit se do boje proti daňovým rájům. Samostatný velký úkol je boj proti dobývání renty, které se za minulé vlády stalo velice rozšířeným. Oživovací opatření se týkají zajištění normální funkčnosti státu – jen systematické a smysluplné vládní výdaje budou mít prorůstový efekt.
Chtěla bych také zdůraznit nutnost projektů sociálního bydlení. Ty mohou mít jednak prorůstový efekt, a jednak je to nejlepší nástroj na potírání těch, kteří si z chudoby udělali výnosný byznys. Musíme si dát do pořádku primární sektor, jehož důležitost celosvětově roste, tedy potravinovou soběstačnost, která je dnes už standardně vnímaná jako strategická otázka bezpečnosti státu, lesnictví, péči o vodu a půdu. To totiž budou rozhodující aktiva 21. století.
Jan Procházka (generální ředitel společnosti EGAP)
Rychlonávody neexistují, respektive existují, ale nefungují. Právní a daňová stabilita by na úvod určitě stačily. Dále by pak pomohly nutné "navození" optimismu spotřebitelů, vyhecování investic firem, efektivní investice státu (s multiplikačním efektem), snížení byrokracie a nákladů na správu státu a maximální podpora exportu.
Tomio Okamura (senátor a podnikatel)
V prvé řadě je potřeba očista politické garnitury. Musíme vymést lidi jako Roman a Žaluda ze státních firem, nastartovat ministerstva (financí, pro místní rozvoj, zahraničí, obchodu a průmyslu), aby ve svých segmentech rozhýbala ekonomiku. V každém oboru máme gigantické mezery. Třeba česká kultura by mohla být skvělým exportním artiklem, stačilo by málo – systémová propagace České republiky a její kultury po světě. Na to navazuje systémová podpora mezinárodní spolupráce.
Je to smutné, ale jen hlupák dokáže v současném globálním světě nevydělávat. Třeba v Africe je nyní poptávka prakticky po všem. Od motorek po solární a petrolejové lampy. Jakékoli spotřební zboží, které vyrobíte za rozumnou cenu, tam lehce prodáte. Musíme se naučit vyrábět potřebné věci. Jednoduchá motorka se spolehlivým motorem, za tu vám po celé planetě utrhnou ruce. Naše Jawy v rozvojovém světě jezdí dodnes, takže reklamu ani nepotřebujeme. A české pivo? To je nejen skvělý vývozní artikl, který vůbec nenabízíme, ale také možnost, jak dodávat do světa celé technologické celky. Skvělým místem pro naše pivovarnictví je například Kazachstán.
Pochopitelně máme nevyužitý zemědělský a potravinářský potenciál. Lidé jsou chtiví po kvalitních potravinách. Dnes na pseudofarmářských trzích obvykle koupíte předraženou napodobeninu domácích výrobků. Uvolněme pravidla a dovolme skutečnou domácí výrobu: ať ženy na mateřské, v důchodu či bez práce pečou buchty, dělají domácí marmelády, sýry, nakládané okurky, ať si tím přivydělají.
Náš problém je hlavně v myšlení. Vyrobíme předraženou "skorostíhačku", ale pak léta hledáme kupce. Rozvojové země potřebují malá a úsporná letadla. Kdo je umí vyrobit, ten jich prodá stovky. My jsme si ale zvykli na státní zakázky – vyrábět nepotřebné a předražené krámy. Funkční a dobrá ekonomika – tedy raději česky hospodářství – neznamená miliardy hrubého domácího produktu. Znamená fungující systém, ve kterém se všichni dobře uživíme.
Petr Dufek (ekonom a analytik, ČSOB)
Neznám řešení, která by se dala v krátké době a s viditelným dopadem na ekonomiku realizovat. V tomto směru je fiskální politika přece jen méně flexibilní. Jako řešení, která by ovšem pomohla v delším výhledu, vidím investice, jež jsou ze strany veřejného sektoru značně omezované. Investice financované částečně na dluh a z větší části z fondů Evropské unie. Česká republika by se měla maximálně snažit o zjednodušení čerpání peněz z Evropské unie na transparentní a současně rozumné projekty a pokusit se převést část peněz ze soft-programů právě do infrastruktury. Jinak zde samozřejmě existují dlouhodobé resty v oblasti boje s korupcí, vytváření příznivého podnikatelského, respektive investičního klimatu, boje s byrokracií a tak podobně.
Petr Mach (ekonom a politik)
Naše ekonomika bude nejspíše stagnovat ještě dlouho. Platíme desítky miliard ročně na neefektivní výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, tisíce mladých lidí studují obory, které jim k ničemu nebudou. Rozhazujeme desítky miliard dotací, místo abychom nechali na lidech, aby si sami vydělali na svůj byznys. Jednoduše plýtváme; a stagnace je důsledkem systematického plýtvání.
Pomohlo by vystoupit z Evropské unie, osvobodit se ze systému dotací a všemožných regulací, zachovat volný obchod. Až lidé zase začnou sami se svojí odpovědností hospodařit se svými penězi, místo toho, aby to nějací úředníci a politici dělali za ně, bude ekonomika opět růst.
Vít Samek (vedoucí právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů)
Souhlasím s kroky, které navrhovala v krátkodobém horizontu vláda Jiřího Rusnoka, zejména s těmi, které se týkají podpory investic. Je zapotřebí cílenou podporou oživit obzvláště stavebnictví a posílit výkonnost a exportní schopnosti českého průmyslu. Tím zvýšit zaměstnanost a zajistit růst mezd a důchodů, což zase podpoří růst národní spotřeby a přispěje k dalšímu růstu ekonomiky. Stejná, popřípadě obdobná opatření navrhuje také Vize ČMKOS, představená v loňském roce, a to jak z krátkodobého, tak i delšího pohledu.
Jiří Cihlář (analytik, Next Finance)
Ty kroky jsou v zásadě jednoduché a nevyžadují velkou námahu. Naše ekonomika je silně orientována na export. Pro české hospodářství je proto klíčové, aby se z krize dostávali naši zahraniční obchodní partneři. V první řadě se jedná o Německo, kam míří okolo třetiny českého exportu.
Mezitím bychom se tady doma měli snažit o vybudování co nejstabilnějšího podnikatelského prostředí. To znamená, aby naše vlády přistupovaly jen k takovým reformám, které se příliš nedotýkají fungování trhu. To se týká zejména častých daňových změn. Dílčím cílem by mělo být také posilování stabilního právního prostředí a boj proti korupci. V takovém případě by se firmy nebály na našem území investovat, což by bylo životadárné pro českou ekonomiku.
Petr Hampl (podnikatel a sociolog)
Tady není zapotřebí nic vymýšlet. Česká ekonomika to zažila začátkem 90. let. Velké podniky a banky byly do značné míry paralyzované privatizací (nebo jejím odkládáním) a investiční pobídky byly v nedohlednu. Přesto se hospodářství regenerovalo raketovým tempem, lidé měli práci a státní dluh se snižoval. Dokonce i tak dramatické vnější události jako rozpad RVHP dokázala ekonomika ustát bez větších problémů. To proto, že bylo snadné uvést na trh novou firmu – daně a odvody byly mnohem nižší než dnes a regulací bylo tak málo, že si to nyní snad ani nedokážeme představit. Nové firmy tehdy vytvořily stovky tisíc nových míst a rozběhly ekonomiku. Takže rušit daně, regulace a státní výdaje. Přesný opak toho, k čemu se chystala Rusnokova vláda.
Pavel Kohout (ekonom, ředitel pro strategii společnosti Partners)
Půjčil bych si z medicíny jednu velmi humánní zásadu - především neškodit. Když nemůžete pomoci, alespoň nedělejte z pacienta pokusného králíka nebo mučedníka. Česká ekonomika byla dlouhodobě zraňována nejistotou ohledně zvyšování daní. To mělo devastující dopad, byť politici s vážnou tváří hovořili o "vládě rozpočtové zodpovědnosti". K tomu se připočetl ničivý vliv korupce a nejistoty ohledně nekonečné záplavy nových zákonů a vyhlášek.
Navrhoval bych proto nejméně desetileté moratorium na daně, během něhož by bylo dovoleno sazby pouze snižovat. Moratorium by se týkalo i ekonomických zákonů s výjimkou zákonů o státním rozpočtu. Ať si ekonomika trochu oddechne ode všech reforem. Jednu důležitou reformu bych však přece jen provedl - rozdělení ministerstva financí na menší, přehlednější, lépe řiditelné a kontrolovatelné jednotky.
Kompletní článek najdete na serveru Peníze.cz
Zdroj: peníze.cz