Rady ekonomů příští české vládě: Stát je možné řídit jako firmu a přestaňme se chovat jako ostrov

Pavel Mertlík (Bankovní institut): Důvěryhodnost, důvěryhodnost, důvěryhodnost – bez té se nerozjedeme

Svá doporučení příští vládě bych na prvním místě shrnul slovy "buďte důvěryhodní". Bez důvěryhodné vlády nedojde ke zlepšení spotřebitelské ani podnikatelské důvěry. Role vlády v této oblasti je velice silná.

Pokud mám být konkrétnější, sledoval bych dvě věci. Jednou je institucionální faktor, který koresponduje s programem rekonstrukce státu. Jde o to, aby občané uvěřili tomu, že vláda dělá kroky, jimiž institucionální prostředí v České republice opět přiblíží civilizovaným poměrům. Druhou věcí, která s tím souvisí, je ukončení restriktivní fiskální politiky. Selektivně, ale viditelně a měřitelně je potřeba navýšit veřejné výdaje, zejména v oblasti investic, kde došlo za poslední roky k prudkému propadu.

Ilona Švihlíková (Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů): Nejsme ostrov, tak se tak nechovejme

Pro začátek bych byla ráda – snad nejsem příliš neskromná –, aby nová vláda, která bezesporu ovlivní domácí ekonomické prostředí, vnímala, co se děje v zahraničí. To jsme tu hodně dlouho neměli, považovali jsme se za nějaký ostrov. Napříště by tak bylo dobré vnímat rizika eurozóny a celkově globální ekonomiky.

Zároveň – a to možná už budu chtít moc – by se měla nová vláda pokusit v současném turbulentním prostředí načrtnout vizi české ekonomiky. Ta je nyní v pozici připomínající kolonii; je subdodavatelem bez vlivu na finální cenu, trpí značným odlivem zisků a tak dále. Kdyby si to začaly politické elity (nebo "elity") uvědomovat a chápaly, že je to problém, na který je potřeba reagovat (například vznikem nebo podporou českých národních stabilizačních struktur), byl by to velký pokrok.

Petr Dufek (ČSOB): Stát je možné do jisté míry řídit jako firmu. Začněme s tím

Asi by bylo dobré začít naplňovat slova o efektivním státu. Z toho vyplývá vše podstatné, co je potřeba dělat. Konkrétně jde o omezování duplicit byrokracie, centralizaci a transparentnost nákupů, veřejné soutěže na veřejné zakázky a kompletní veřejné hospodaření na internetu. Nechtěl bych zapomenout ani na efektivní správu majetku a odprodej zbytného. Myslím si, že do jisté míry lze opravdu stát řídit jako firmu. Kalkulace nákladů a výnosů navrhovaných změn ve vládě i v parlamentu by se tak měly stát samozřejmostí.

Druhou oblastí, která by stála za pozornost, je příprava veřejných investic. Dlouho se mluví o nedostatku peněz, ale nyní se dostáváme do fáze spíše nedostatečné technické přípravy investic, nemluvě o výhledu jejich potenciálního efektu pro uživatele. Třetí, už spíše dlouhodobou záležitostí je budování pozitivního podnikatelského či investičního klimatu. Do této oblasti patří směřování českého školství, stabilní a vyvážený daňový rámec, předvídatelnost kroků veřejné správy a podobně. Jde zkrátka o vytváření důvodů, proč by firmy měly dlouhodobě investovat a zůstávat v České republice.

Petr Gapko (GE Money Bank): Zlepšeme podnikatelské prostředí, ušetříme tím čas a energii

Podle mě je v Česku dlouhodobě zanedbávanou oblastí jednoduchost a kultura podnikání. Potvrzují to různé mezinárodní žebříčky, v nichž se umisťujeme na nelichotivých příčkách. Právě v této oblasti by podle mého názoru příští vláda mohla přispět ke zlepšení. Jednoduchá administrativa spojená s podnikáním a vynutitelné sankce či postihy při porušení obchodních smluv by určitě usnadnily podnikatelům život a energii, kterou by tito pak mohli věnovat rozvoji svých byznysů a tvorbě pracovních míst.

Helena Horská (Raiffeisenbank): Přestaňme mluvit a začněme konat. To platí i o vztahu k Evropě

Růstových strategií pro ČR bylo napsáno hodně, takže stačí, když se nová vláda shodne na několika základních prioritách, které začne realizovat. Musí přejít od slovům k činům. Mezi hlavní oblasti řadím dokončení jednání o nových rozvojových prioritách fondů EU na období let 2014 až 2020, přijetí služebního zákona pro státní zaměstnance, boj s korupcí na všech úrovních státní správy, stabilizaci podnikatelského prostředí a odstranění zbytečné administrativní zátěže firem.

Nesmí se zapomenout na vzdělání a jeho propojení s podnikatelskou sférou a na nepříznivý demografický vývoj, u kterého je potřeba se zamyslet nad tím, jak mu čelit, jak přizpůsobit sociální, penzijní a zdravotní systém změnám ve věkovém složení obyvatelstva. V neposlední řadě bych zmínila konstruktivní přístup k evropským záležitostem; je potřeba se aktivně podílet na rozhodování, ne se obracet zády. Pak je to o nás bez nás.