Tento laureát Nobelovy ceny by Obamovi poradil jediné: Snižte daně!

Lucas se narodil v Yakimě ve státě Washington v roce 1937, kde měla jeho rodina restauraci. Velká deprese postihla negativně i podnikání jeho rodiny, restauraci musela zavřít a přestěhovat se do Seattlu. Ve škole byl Robert dobrý v matematice a vědě, a proto se měl stát inženýrem. Protože mu ale stipendium nabídla jen univerzita v Chicagu, která neměla technickou fakultu, Lucas se inženýrem nestal. V Chicagu ho nejvíce bavila historie, k ekonomice se dostal postupně, hlavně studiem ekonomické historie.

Jako vystudovaného ekonoma ho kariéra učitele a profesora přivedla do dvou amerických měst - Pittsburghu a zpátky do Chicaga. Dlouhá léta (1963 až 1974) učil na Carnegie Mellon, do Chicaga se vrátil na University of Chicago v roce 1974. Z jeho předchůdců z chicagské školy ho nejvíce ovlivnil Milton Friedman, u kterého začal studovat roku 1960. Jako jeden z mála proslulých ekonomů nikdy neradil nikomu ve Washingtonu ani nevydělával peníze na Wall Street, ale plně se věnuje akademické kariéře a učení. Podle vlastních slov je s tím naprosto spokojený.

Nobelova cena

Nobelovu cenu dostal za příspěvek k teorii racionálních očekávání, která dnes patří do standardní výbavy každého makroekonoma.

Teorie se zabývá tím, proč mají vlády problém dosáhnout stejných výsledků při provádění stejné politiky, která dříve fungovala v jiných podmínkách. Lucas došel k závěru, že lidé tvoří svá ekonomická očekávání na základě dostupných informací. Protože pracují se všemi dostupnými údaji, v zásadě se ve svých očekáváních nemýlí. Sledují, jak se ekonomicky chová vláda, vytvoří si určitou představu o budoucnosti a podle toho se zařídí. Jejich očekávání se pak samozřejmě do velké míry splní, protože lidé svoji budoucnost ovlivňují současnými rozhodnutími a chováním. Proto nelze jen spoléhat na mechanické doplňování makroekonomických veličin do ekonomických rovnic, ale musí se vždy brát na ohled na současnou situaci a nálady ve společnosti. Lidé, i když dělají chyby, se z nich vždy poučí a přizpůsobí svá rozhodnutí tomu, čeho chtějí dosáhnout.

S teorií je silně spojena takzvaná Lucasova kritika, která říká prakticky totéž - rovnice platné v jedné ekonomické situaci nebudou platit v jiné ekonomické situaci.

S jeho jménem je spojen i další ekonomický pojem, Lucasův paradox. Podle ekonomické teorie by kapitál měl hledat největší příležitost ke svému zhodnocení, a tedy směřovat do rozvojových zemí. Tam je kapitálové vybavení nesrovnatelně menší než ve vyspělých ekonomikách a měla by tam být možnost zvýšit produktivitu a vydělat na tom více peněz než v ekonomikách, kde je produktivita již vysoká a zisky z investic jsou procentně menší. V realitě však kapitál do málo vyspělých ekonomik směřuje jen v omezeném množství.

Mladé ekonomiky nebyly (a dodnes zcela nejsou) připraveny na cizí kapitál

Lucas se zabýval tím, proč tomu tak je. Část odpovědi našel v tom, že v chudších zemích často chybí ekonomické fundamenty, ekonomiky jsou technologicky zaostalejší a vládní politiky jsou často k cizímu kapitálu nepřátelské. Vysoké výdělky z investovaného kapitálu navíc nejsou u rozvojových ekonomik zajištěné, hrozí nulový nebo záporný výnos (riziko znárodnění) a investoři nemají stejné informace jako insideři, kteří je mohou zneužít v neprospěch cizího kapitálu (asymetrická informace).

Minimální investice, které v té době směřovaly nejen do chudých zemí v Africe, ale také do Indie a do Číny (Lucas studii napsal v roce 1990), jeho teorii poskytly názorný důkaz platnosti. Kritici ovšem poukazují na to, že Lucasova kritika nemá univerzální platnost. Británie v 17. a 18. století investovala do Ameriky a hodně na tom vydělala. V té době chudší a méně rozvinuté Spojené státy totiž hned od začátku své existence kladly důraz na dodržovaní ústavy, právní pořádek, ochranu kapitálu a osobní svobodu. V tomto případě byla ekonomická teorie potvrzena a Lucasův paradox nenastal.

S Bernankem spíše souhlasí

Ač je z takzvané Chicagské školy, tedy zásadně pro redukci role státu v ekonomice, s kroky Fedu pod vedením Bena Bernankeho a ekonomickým stimulem Obamovy administrativy spíše souhlasí. Vrhání obrovského množství peněz na trh obhajuje s odkazem na situaci, kdy soukromá spotřeba silně poklesla a na trh prakticky nikdo s vlastními penězi jít nechtěl.

I zde se, jako ostatně vždy mezi ekonomy, setkává s kritikou svých názorů. Například podle Rakouské ekonomické školy zcela pomíjí "malinvestment", tedy situaci, kdy peníze zamíří špatným směrem. Kdyby měl Lucas přesto poradit Obamovi jednu věc, doporučil by mu, aby snížil daně na zisky z kapitálových investic. Ekonomické výzkumy totiž podle něj potvrdily, že daně skutečně ovlivňují reálné množství peněz v ekonomice, nejen jejich distribuci mezi státem a soukromým sektorem.