Niall Ferguson: V Británii bude muset zasáhnout MMF

Profesor Harvardovy univerzity Niall Ferguson hovoří o tom, že Mezinárodní měnový fond brzy zasáhne do situace ve Velké Británii, a také o tom, proč Spojené státy musejí ve světě jen "potichu našlapovat", jinak by riskovaly hněv Číny.
Co si myslíte o ekonomické situaci ve Spojeném království v souvislosti s volbami?
Niall Ferguson (NF): Situace v Británii je z fiskálního pohledu ještě horší než situace v Řecku. Výhled veřejného dluhu na příštích 30 let? Žádná zásadní změna v politice, tak se dosáhne 500 % HDP, což je o zhruba 100 procentních bodů více než v Řecku. Kdyby Británie přijala euro, což řada pravicově smýšlejících lidí považovala za správné, byla by její situace horší než současná řecká. Jediným důvodem, proč se Británie nepřipojila jako "čestný člen" do klubu PIIGS, je to, že zůstala mimo eurozónu.
S Británií to vidím dost špatně. Čeká ji rozsáhlá fiskální krize. Nový premiér bude mít velký problém se systémem sociálních dávek a státních dotací, který nabobtnal za vlády Gordona Browna. Myslím, že Británie byla více připravená na thatcherismus v roce 1979 než dnes, dnes ho však potřebuje více než tenkrát. Situace je nepříznivá a já předpokládám, že bude "na ostrovech" muset zasáhnout Mezinárodní měnový fond, podobně jako v roce 1976.
Myslíte, že Západ ztratil svou nadvládu nad světem a že bude dominovat Východ?
NF: Není to tak jednoduché. Čína by mohla ekonomicky přerůst Spojené státy zhruba do dvaceti let. Nebude však stále mít srovnatelný vojenský potenciál. Takže si nemyslím, že bude v dominantní pozici, v jaké byly Spojené státy nebo Sovětský svaz právě díky vojenské síle. Je to postupný proces. Myslím, že přesnější by bylo říci, že svět se vrací k rovnováze.
Jak bude reagovat Západ?
NF: Nejdříve tím, že se rozpadne a přestane být Západem. To vidíme už teď na rozporech mezi Spojenými státy a Evropou v mnoha směrech, například v názorech na Irák nebo Afghánistán. Americký prezident už není neochvějně tím nejvlivnějším člověkem na světě. Dnes musí jednat s čínským protějškem jako se sobě rovným. Na základě finančních vztahů Číny a Spojených států možná americký prezident dokonce ani nemůže jednat s čínským protějškem jinak.
Myslíte, že je reálné, aby Čína prodala americké dluhopisy, a způsobila tak finanční problémy?
NF: Pokud budou "sázky" vysoko, je to možné. Kdyby Čína oznámila prodej dluhopisů, na trhu by došlo k výbuchu. Zaplatila by za to Čína, její dolarové rezervy by pak byly bezcenné. Musíme si však uvědomit, že většina bohatství Číny není v dolarech, ale v renminbi. Ztratili by na mezinárodních rezervách, ale získali by na jakýchkoli jiných aktivech, která vlastní. Co by Čínu přimělo to udělat?
NF: Něco by se muselo zhroutit. Například si představme situaci, že by Spojené státy musely samy financovat izraelské útoky na Írán. Čína by měla určité možnosti – buď to tak nechat, nebo říct "ne, tohle dělat nemůžete" a uplatnit na Spojené státy svůj ekonomický vliv. Byla by to sice velmi riskantní strategie, ale umím si představit, že by fungovala. Myslím, že měnové vztahy a americké dluhopisy dávají Číně skutečnou moc podobnou, jakou měly Spojené státy nad Británii v 50. letech.
Považujete rostoucí vliv Číny za problém?
NF: Není špatné, že se nejlidnatější země světa dostává ze strašné chudoby a stovky tisíc lidí, kteří se živili zemědělstvím, mají lépe placenou práci. To nemůže být špatné. Problémem je, že již není tak vlídná politicky. Například evropské ambice zlepšit politickou situaci v Africe sdílí Čína jen vzdáleně. Navíc má velice odlišný politický model, který není ani demokratický, ani založený na právu v našem pojetí.
Jak s tím vším souvisí Afrika?
NF: Z pohledu Číny jsou v Africe klíčové zásoby komodit a slabá infrastruktura. Čína pochopila, že se dostane ke komoditám, když zajistí infrastrukturu. Afrika se jí tedy "hodí". Západ chce naproti tomu, trochu idealisticky samozřejmě, Afriku zásobit vodou, pomáhat jí, poskytnout zadarmo léky na malárii. Čína si myslí, že to je absurdní. Chtějí přijít a nakoupit výměnou za dálnice. Její model navíc nyní funguje lépe.
Pro koho – pro Čínu, nebo pro Afriku?
NF: Pro Afriku. Jen se podívejte na její růst. Afrika roste rychle, především díky prodeji komodit a zlepšení infrastruktury. Na druhou stranu, my jsme jí 50 let pomáhali, a dosáhli jsme méně. Není však správné, že Čína podporuje například režim v Súdánu, ale je to pochopitelné – autoritářská země se autoritářství nebojí. Proč by se tedy měla bát o vládu v Africe?
Zdroj: Vancouver Sun
Aktuality
