Jean-Pierre Roth: Euro je manželství, které nelze rozvést

Švýcarská národní banka se v polovině ledna rozhodla ukončit režim minimální hladiny měnového kurzu EUR/CHF na úrovni 1,20. Stalo se už něco podobného někdy v minulosti?

Ano, náš systém měnového kurzu byl již dříve upravován. V roce 1973 se SNB například rozhodla, že už déle nebude udržovat frank zafixovaný k dolaru. Během šesti měsíců dolar vůči franku ztratil čtvrtinu hodnoty.

Jaké důsledky může mít ukončení intervencí?

Švýcarská ekonomika je hodně přizpůsobivá. První odhady naznačují, že by mělo přijít zpomalení, ale ekonomika by ho měla ustát. Exportně zaměřené hospodářství se musí více spoléhat na inovace a vysokou kvalitu. Některé aktivity ale pravděpodobně budou přesunuty do zahraničí.

Jak vnímáte současné proměny monetární politiky?

Lze pozorovat paralely se 70. léty. Švýcarsko je ostrov stability v turbulentním finančním prostředí. V důsledku toho trpí a může se stěží bránit.

Jak důležitý je silný frank pro švýcarskou identitu a solidaritu?

Silná měna je ekonomickou realitou. Reflektuje zdravý stav veřejných financí, vysokou míru úspor a nízkou inflaci. Je to chlouba, nikoli prokletí.

Je pro Švýcarsko coby světové finanční centrum silný frank přínosem, nebo překážkou?

Úspěch švýcarského finančnictví je výsledkem dobrých služeb. Švýcarský frank hraje druhotnou, nepřímou roli. Ostatně, raději bych své peníze svěřil těm, kdo u sebe mají vše v pořádku.

Co pro vás znamenají peníze?

Když peněžní systém nefunguje, ekonomika selhává. Alternativou je směna zboží za zboží. Peníze jsou zkrátka absolutní nutnost.

A pro vás osobně?

Spořím a připravuji se na budoucnost. Proto je tak důležitá funkce peněz jako uchovatele hodnoty.

Budoucnost je vždy nejistá, někdy jsou ale výhledy opravdu hodně "oblačné". Je krize eura již minulostí?

Termíny jako eurokrize nebo krize eura jsou chybná pojmenování. Finanční ministři s nimi přicházejí proto, aby odvedli pozornost sami od sebe. Jde o krizi veřejných financí. Státní dluhy jsou v Evropě příliš vysoké a výhled chmurný, obyvatelstvo stárne, poměr obyvatel v produktivním věku k penzistům se stále zhoršuje a náklady na zdravotní péči se zvyšují. Ekonomika navíc roste pomalu, ale evropské sociální modely jsou založené na ročním růstu o 4-5 %. To nemůže fungovat.

Existuje nějaká cesta, jak z toho ven?

Musíme pracovat déle a efektivněji. Diskuze týkající se penzijních systémů musejí probíhat všude.

Je dostatek práce?

Samozřejmě. To, že je počet pracovních příležitostí omezený, je jen iluze.

Co ještě potřebujeme k tomu, abychom se s krizí konečně vypořádali, kromě vyššího věku pro odchod do důchodu?

Omezení výdajů na sociální politiku. Lidem se slibuje a garantuje příliš mnoho. Politikům chybí odvaha říci, a natož učinit cokoli, co by v této oblasti k něčemu vedlo. Stejné je to v problematice reforem pracovního trhu. Pracovní trhy musejí být flexibilnější. Každý to ví, ale politici tuto otázku nechtějí řešit.

Je problémem společná měna?

Euro bylo v rámci dynamiky evropské konsolidace nezbytné.

To nezní zrovna euforicky.

Chybou bylo, že se do eurozóny zapojilo příliš mnoho zemí a že vstupní kritéria nebyla vymáhána dostatečně přísně.

Mohly by nápravu zajistit částečný návrat k národním měnám nebo již zvažované rozdělení eura?

To nebude fungovat. Euro je manželství, které nelze rozvést.

Každé manželství jde ukončit.

Evropané vytvořili realitu, kterou již nejde zvrátit. Nastal by chaos.

Proč se USA z krize zotavily mnohem rychleji než Evropa?

Jejich pracovní trh je mnohem flexibilnější a daňové zákony jednodušší. Mají relativně otevřené hranice. Imigrace funguje a politika v této oblasti není tabu. Obyvatelstvo je mladší. Politici lidem dávají méně slibů a jsou ochotní prosazovat reformy. Spojené státy navíc ve srovnání s Evropou disponují všeobecně mnohem příznivějším podnikatelským prostředím. A se silnou domácí poptávkou může země fungovat jako uzavřená ekonomika.

Co z toho všeho plyne pro Švýcarsko?

Musíme omezit svou závislost na Evropě. Evropský trh je důležitý, představuje 60 % švýcarského vývozu. Když ale vezmeme v úvahu, že růstové trhy jsou mimo Evropu, je pro nás nejdůležitější světová konkurenceschopnost. (Roth není jen bývalým šéfem SNB, byl také guvernérem MMF za Švýcarsko a předsedal ředitelům Banky pro mezinárodní platby, v současnosti je v představenstvech firem Nestlé a Swatch Group - pozn. red.)

Stala se ekonomická krize krizí důvěry v banky?

Pokud by Roger Federer přestal vyhrávat, jeho příjmy by rychle klesly. Hodně lidí nechápe, jak může bankéř svou práci odvádět tak špatně, ale stále vydělávat velké peníze.

Jakou si banky a bankéři z krize odnesli lekci?

To ukáže čas. Lidé ale musejí pochopit, že mluvíme o sektoru, v němž se všechno točí kolem peněz, na rozdíl například od výroby nebo hodinářství. Finanční profese spočívá v maximalizaci výnosů. Krize ale změnila mnoho věcí, dokonce i v legislativě.

Na mnoho oblastí nedávno dopadla regulace. Je jí už příliš?

Někdy se zamýšlím nad tím, zda jsou všechna ta nová pravidla nutná, zda je vůbec někdo může pochopit a zda jsou zohledněny všechny jejich dopady.

V současnosti je kladen důraz na vyšší kapitálové požadavky. To je jednoduchý nebyrokratický prostředek, nebo snad ne?

Vtipkujete? Na tom není nic "nebyrokratického" nebo "jednoduchého". Měření kapitálového poměru nebo počítání rizikovosti aktiv jsou hodně složité věci. Pro politiky je jednoduché říci, že má být kapitálová vybavenost 10, 12 nebo 15 %. Důležitější ale je, jak je banka řízena. Když je řízena špatně, nebude stačit ani 15 %.

Kvalitu managementu nezregulujete.

Ne, to je nemožné.

Ale co tedy s tím?

Reálným problémem je fenomén "too big to fail". Když se firmě nedaří, odejde z byznysu. Je to problém, ale ne katastrofa. Pak můžeme podpořit zaměstnance, aby snadno nalezli novou práci. V bankovním sektoru ale hrozí vznik dominového efektu. Banky by však i tak měly mít stejně jako každá jiná firma možnost odejít z trhu.

Jak si představujete budoucnost švýcarského bankovnictví?

Naše vyhlídky jsou vcelku pozitivní v provozní oblasti. Švýcarské banky jsou efektivní a vysoce kvalitní. V tomto ohledu se na první pohled odlišují od zahraničních bank.

A co centrální banky? Jejich role v posledních letech významně narostla. Nemine téměř den, aby se neobjevily v médiích.

Na mě to působí jako signál, že politici svou práci nedělají dobře. Centrální banky to pak musejí oddřít za ně.

Co tím myslíte?

Centrální banky reagovaly rychle a odhodlaně, se svou monetární politikou byly schopné zabránit tomu, aby se finanční krize přehoupla do hluboké deprese. Strukturální reformy jsou ale věcí politiků. Co se nyní děje, není dobré. Centrální banky dělají příliš mnoho, a politici proto necítí žádný tlak, aby něco udělali sami.

Švýcarská centrální banka musela nakupovat stovky miliard v devizách, aby udržela minimální měnový kurz EUR/CHF. Nyní rostou obavy z inflace. Nepředstavuje růst cen reálné nebezpečí?

Ne, protože tomu není tak, že by centrální banka lila peníze do prázdna. Převažuje velká poptávka po likviditě, kterou Švýcarská národní banka poskytuje. Vzhledem k tomu, že nyní mnozí investoři drží velké pozice v hotovosti, finanční instituce potřebují více likvidity do svých rozvah. Pro Švýcarskou národní banku je to debetní strana, všechny zahraniční měny jsou pak na kreditní straně. Když se důvěra obnoví a poptávka oslabí, centrální banka bude likviditu postupně stahovat. Bude prodávat dluhopisy a absorbovat peníze.

Měnové rezervy by mohly být podobně jako třeba v případě Norska investovány do suverénního fondu. Mnozí mainstreamoví politici po tom volali, podobně jako někteří bankéři.

To není dobrý nápad. V Norsku, zemi exportující ropu, nebyly prostředky nahromaděny z intervencí na měnovém trhu, spíše plynou z přebytku běžného účtu. Suverénní fond znamená místo, kam Norsko investuje ušetřené peníze. U nás vznikají měnové rezervy z vývoje na měnovém trhu. Pokud by Švýcarsko peníze investovalo a najednou by je rychle potřebovalo použít, protože by například švýcarská měna čelila útoku, co bychom dělali? Prodali třeba Gotthardský tunel? To by asi nešlo. Tyto peněžní prostředky musejí zůstat likvidní a pod kontrolou centrální banky.

Co aktuálně "doporučujete" drobným investorům?

Důležitá je diverzifikace. A držel bych značnou část prostředků v likvidní formě.

Také takto spravujete své peníze?

Při správě svých peněz jsem hodně pasivní. Mám účet u kvalitní banky. Tiskne peníze a nepotřebuje reklamu. (Švýcarská národní banka může vést bývalým zaměstnancům účet - pozn. red.)

A co říkáte na často zmiňované riziko bublin?

Když jsou úrokové sazby tak nízké, budou asi některé třídy aktiv nadhodnocené, protože investoři nevědí, kam jinam vložit peníze. To je realita, která vede k bublinám. Proč se akciovému trhu loni tak dařilo, když probíhala válka na Ukrajině, ceny ropy spadly na mnohaletá minima, makrodata z Číny ukazovala na zpomalení růstu a Evropa uvázla ve stagnaci? Akciové trhy zažívaly boom, protože v prostředí nízkých úroků jsou některé věci značně deformované.

Zdroj: Credit Suisse