V USA hlubší deflace než v eurozóně? Stačí sjednotit metodiky výpočtů
Rozdílné směřování ekonomik Spojených států amerických a Evropy je jedním z největších témat letošního roku. Jedním z ukazatelů, které se v USA a Evropě rozcházejí, je index spotřebitelských cen neboli inflace. Avšak jen na první pohled.
Albert Edwards z francouzské banky Société Générale upozorňuje, že nesoulad mezi inflací ve Spojených státech a Evropě je pouze a jen důsledkem používání jiných metodik výpočtů vývoje cen.
Takzvaná jádrová inflace je inflace očištěná o vliv komponentů s vysokou fluktuací cen. A právě v tom tkví jádro pudla. Zatímco Spojené státy z jádrové inflace vylučují ceny potravin a energií, eurozóna nepočítá ani s náklady na bydlení.
Spotřebitelské ceny ve Spojených státech v prosinci podle tamní oficiální metodiky výpočtů meziročně stouply o 0,8 % a meziroční tempo jádrové inflace bylo 1,6 %. V eurozóně se ceny v meziročním srovnání v lednu naopak o 0,6 % snížily a jádrová inflace činila +0,6 %.
"Pokud by ve Spojených státech byly z jádrové inflace vyloučeny i náklady na bydlení, byl by trend vývoje amerických jádrových cen více méně totožný s čísly z eurozóny," tvrdí Edwards. "Až si investoři uvědomí, že navzdory tomu, že jsou USA považovány za jeden z mála zdrojů světového hospodářského růstu, v nich hrozí stejně jako na starém kontinentu deflace, mohou být hodně překvapení," dodává.
Náklady na bydlení se navíc v USA skládají ze dvou složek, a to z přímých nákladů (nájem) a takzvané "owner equivalent rent", což je částka, kterou by majitelé bytů za bydlení hypoteticky museli zaplatit navíc, kdyby bydleli v nájmu. "Problémem je, že nepřímé náklady na bydlení jsou vymyšlené číslo a nikdo je ve skutečnosti neplatí," upozorňuje Edwards.
"A kdybychom navíc vývoj jádrových cen ve Spojených státech a eurozóně srovnávali v šestiměsíčním horizontu, dostali bychom výsledek, podle kterého je již nyní deflace v USA hlubší než v Evropě," dodává Edwards.
Zdroj: Société Générale
