Expert z Londýna: Tiskárny peněz pojedou dál, možná rychleji než dosud. Co chystají centrální banky?

ECB: Kvantitativní uvolňování nabobtná. Euro se stalo kladivem na problémy eurozóny

Myslím si, že Evropská centrální banka bude vyčkávat, a to celkem dlouho. To, že se pár ekonomických ukazatelů pohnulo příznivým směrem, není zatím žádné vítězství. Spuštěné kvantitativní uvolňování (QE) je během na dlouhou trať. Je možné, že se oproti původnímu plánu dočkáme navýšení rychlosti i objemu odkupů dluhopisů, a to v případě, že se data začnou zhoršovat. Osobně bych nebyl překvapen, kdyby QE pokračovalo i za horizontem, s nímž se běžně pracuje. Evropští centrální bankéři si ostatně nechali právě pro tento krok pootevřená dvířka – pokud si nebudou jisti, že se jim podaří naplnit inflační cíle, budou s odkupy pokračovat. V této souvislosti je potřeba zmínit i globální kontext – Americe se daří, Evropě moc ne a ekonomiky BRIC až na Indii mají problémy. A právě vnější prostředí může ECB donutit rozšířit QE.

Prozatím uvolňování nijak výrazně nepřekvapilo. Jediné, co mě upoutalo, byl hluboký propad eura. Euro jako takové ostatně píše zajímavý příběh. Mario Draghi ho najednou začal zmiňovat během loňského léta. Do té doby evropští centrální bankéři význam měny jako nástroje bagatelizovali. Mluvili o tom, že ji berou v potaz, ale že nejde o cíl a podobně. Najednou o něm sami od sebe začali mluvit, což minimálně pomohlo propadu kurzu eura.

Mám pocit, že si v ECB uvědomili, že při neexistenci fiskální unie, která by dokázala věci držet pohromadě, budou muset nechat euro oslabit, pokud mají trvat na dalších úsporách. Takto pomohou zemím na periferii unie, které v minulosti po devalvaci sahaly poměrně pravidelně a udržovaly si díky ní potřebnou míru konkurenceschopnosti. Všichni to nyní pochopili, podle mě včetně Němců, i když ti to nikdy nepřiznají.

Bank of England: Strašák deflace možná donutí banku snížit sazby. Přispět by k tomu mohla i Čína

Nedávná slova hlavního ekonoma Bank of England Andrewa Haldanea o možném snížení sazeb mě překvapila. Zmínil přitom očekávání poklesu inflace, což je pro centrální bankéře největší strašák. Haldane uvedl, že v bance během posledního roku zaznamenali očekávání poklesu inflace ve všech sledovaných horizontech. Centrální bankéři se obávají, že by mohlo mezi spotřebiteli převládnout přesvědčení, že ceny začnou klesat.

K tomu je potřeba přidat možnost, že bude Čína nadále vyvážet deflaci, možná i prostřednictvím devalvace své měny. Jüan v posledních několika měsících oslaboval, Peking by mu ale mohl pomoci s ještě hlubším propadem. A to by mělo dopad na ceny v podstatě po celém světě.

Fed: Sazby se letos zvyšovat nebudou. Signalizuje to i rétorická gymnastika

Většina trhu nyní čeká, že by ke zvýšení základní sazby mohlo dojít v září. Mě by nicméně překvapilo, kdyby k došlo vůbec letos. Pravděpodobnost podobného kroku odhaduji na 25 %. Inflace bude do léta na nule nebo blízko ní a v takovém prostředí si nedokážu představit zvýšení sazeb.

Zajímavá je v této souvislosti změna rétoriky Fedu. Vedení banky se nechalo slyšet, že si chce být jisté tím, že vývoj inflace ve střednědobém horizontu spěje na cílená 2 %. Dosud přitom byla vždy řeč o pohybu směrem k tomuto cíli. Možná se podobnými frázemi trh zabývá až příliš, ale když se nad tím zamyslíte, splnit první podmínku je o něco náročnější než vyhovět té druhé.

Současná situace je jako puzzle. Na jedné straně jsou v bance jestřábi, kteří podle mě nemají až tak strach z inflace jako z nesprávného ocenění aktiv. Bojí se spekulativních bublin a oživení problémů s dluhem. K tomuto křídlu patří Lacker, Williams, Fischer a Tarullo. Proti nim ale stojí vůdčí duo, a to Yellenová a Dudleym, který je z New Yorku, což je tradičně velmi silný hlas. Jejich pohled na věc je hodně holubičí. A podle mě oprávněně, protože problémy s inflací nyní nehrozí, což bude platit ještě nějakou dobu.

Bank of Japan: Kuroda a spol. letos opět přitopí pod kotlem a jen se propadne na 130 USD/JPY

To, co se bude dít v Japonsku, do jisté míry závisí na vývoji ve zbytku světa, zejména v eurozóně a v Číně. Ve druhé polovině roku nicméně očekávám oznámení dalšího QE. Možná se ho dočkáme po říjnovém zasedání. Podle mě zatím centrální bankéři v Japonsku nemohou tvrdit, že se jim povedlo dosáhnout byť jen jediného z cílů programu podpory ekonomiky. A pokud bude inflace nadále pod cílem, což podle mě bude, dojde k dalšímu nalévání hotovosti do systému. Japonský jen tak podle mého názoru má zamíří k hladině 130 USD/JPY.