Z housenky v motýla (snad krásného): Centrální banky jsou jako doktoři bez diagnózy. V ekonomice probíhá systémová změna

Současný hospodářský model se vyčerpal, nejrozvinutější ekonomiky čeká zemětřesení. To připomene metamorfózu, která začíná přežranou housenkou a končí motýlem. Na konci nastartované transformace bude totožný organismus, strukturálně ale bude od toho, na co jsme zvyklí, naprosto odlišný. V pořadu Alter Eko na Rádiu ZET tuto tezi popsal profesor Milan Zelený. Investiční web vám nabízí stěžejní myšlenky, o něž ji opírá.
(Ne)překvapivě pomalý růst: Fed a spol. vycházejí ze špatné diagnózy, a proto nemohou uspět
Zpomalení americké ekonomiky bylo pro tradiční ekonomy velkým překvapením. Ukázalo totiž, že ve světě probíhá něco podstatnějšího než pouhá cyklická krize. Přijatá finanční opatření tudíž nejsou schopna zajistit vybřednutí z (dlouhodobých) problémů, které se nejvíce projevují právě ve Spojených státech, Japonsku a Evropě. Lze tomu říkat nový normál nebo třeba sekulární stagnace. Důležitější je, co je vlastně příčinou tohoto stavu. Když totiž neznáte příčiny "nemoci", neznáte diagnózu, nemůžete zavádět efektivní opatření. Problematické je proto již to, že Fed a centrální banky podnikají různé kroky, aniž by znaly řádnou diagnózu. Nevědí, proč se věci dějí, jak se dějí. Je to stejné, jako kdyby vás doktor léčil bez diagnózy; zkrátka by vám dal mokrý hadr na hlavu a čekal, co se stane, jestli to třeba nebude fungovat.
Nejrozvinutější ekonomiky na hraně: Čeká nás historický otřes, většina expertů to netuší
USA, Japonsko a Evropa se dostaly ve vývoji nejdále, a proto narazily na problém dlouhodobé změny. Země jako Čína, Indie či Brazílie to ještě tolik nepociťují, protože jsou minimálně o jeden evoluční stupínek níže. Mají proto před sebou ještě roky poměrně dobrého růstu a příznivých změn. Vyspělejší země by naproti tomu měly pochopit a přijmout, že čelí dlouhodobé transformaci historického rozsahu, která je absolutně nezachycená. Většina ekonomů, k níž patří i vedení Fedu, si totiž myslí, že diagnózou současné "nemoci" je převis úspor nad investicemi. To je ovšem pouze popis; musíme se ptát, co způsobuje neschopnost či neochotu investovat, případně potřebu spořit.
Důvody sekulární stagnace: Potenciál tradičních oborů se vyčerpal, není kde brát
Ve čtyřech oblastech lidské činnosti (produkci potravin, výrobě věcí neboli průmyslu, službách a státních službách) byl již vyčerpán tradiční růstový i zaměstnanostní potenciál. To znamená, že v zemědělství už nelze zvyšovat zaměstnanost, ve Spojených státech je například na 0,5 %; v průmyslu jde asi o 11 % a toto číslo také nelze navyšovat. Nastupují totiž technologie, automatizace, robotizace, nové systémy, globální internet a tak dále, což nahrává tomu, aby se co nejvíce zvyšovala produktivita a snižovala zaměstnanost. Lidé poprvé v historii opravdu nemají kam jít. Dříve se vždy přesunuli do jiného sektoru – ze zemědělství do průmyslu a z průmyslu po druhé světové válce do služeb.
Lék na současné problémy: Systém nastartoval proces deglobalizace, my se mu ale snažíme zabránit
Nový sektor nikde nevzniká, lidé tedy nemohou dělat něco jiného. Mohou produkovat potraviny, vyrábět věci, sloužit jeden druhému, případně pracovat pro stát. Jako lidé tedy kýžený lék na současný ekonomický neduh číslo jedna nemáme, systém ho ovšem zná. Začíná se chovat jako přirozený systém – i když děláme vše proto, abychom mu v tom bránili – a začíná ukazovat, jaké by mohlo být řešení. To, co nyní zažíváme, je postupný proces, je to evoluce. Nedokážeme přitom pochopit, co se nám to vlastně děje, pokud nebudeme vycházet z této evoluční řady. Lidé hledají uplatnění v lokálních ekonomikách, podnikatelských činnostech a v různých lokálních manufakturách potravin, věcí a tak dále, protože již není práce v tradičních sektorech. Jde o deglobalizaci, s níž je spojen přesun na lokální a regionální systémy. To je ta velká změna, která přichází.
Nový normál po stagnaci: Systémová housenka se zakuklila, čekáme na zrod motýla
Oné změně někdy říkám metamorfóza. Sektory, dokud bobtnají, totiž v mnohém připomínají housenku, která se stále jen krmí. Pak se najednou zakuklí, aby krátce poté vyletěl na svět motýl. Ten samý organismus, ale strukturálně úplně jiný. Ekonomiku a nás všechny s ní čeká právě takové zrození motýla. Bude jím strukturálně jiný způsob života, lokální ve výrobě, ale přitom nadále globální, pokud jde například o sdílení informací, znalostí a zkušeností. Jde o razantní změnu, a nevyhnutelnou.
Aktuality

