Řecko: Kdo za to může? Aténští podvodníci, euronaivky i praotcové demokracie

Miroslav Novák (ekonom, AKCENTA CZ): Nekonečná řecká krize? Za vším hledejte euro

Za jakoukoliv událostí obvykle nestojí jeden důvod, ale celý jejich řetězec. Najít ten prapůvodní nemusí být snadné. V případě Řecka je však podle mě kauzální vztah zřejmý – onou příčinou je "euronaivita". Zkusme to nicméně vzít postupně. Za současný stav v Řecku mohou řečtí politici, které lze brát jako odstrašující případ toho, jak se nemá hospodařit s veřejnými penězi. Svůj díl viny ale nesou i řečtí voliči, kteří rozhazovačnou politiku podporovali svými hlasy. Zapomenout nelze ani na tamní statistický úřad a jeho kreativitu v národních účtech. To je však pouze část pomyslné mozaiky.

Řeckou nehospodárnost musel někdo financovat, takže obrovský díl viny nesou i věřitelé. Začít můžeme u finančních institucí, které nakupovaly řecké dluhopisy, a pokračovat ratingovými agenturami. Jak mohlo být riziko selhání protistrany u řeckých dluhopisů oceněno téměř totožně jako u bondů německých, je pro mě dodnes záhada. Jméno věhlasné banky, která Řecku pomáhala se vstupem do eurozóny, si každý doplní sám. Když na seznam viníků přidám evropské politiky a centrální bankéře, je výčet téměř u konce. Ten nejdůležitější, prapůvodní důvod pokračujících problémů jsem ale ještě nezmínil. Je jím euro. Pokud by ho Řekové neměli, téma Řecka bychom nyní vůbec neřešili.

Radomír Jáč (ekonom, Generali Investments): Politika trumfla ekonomiku. Nyní za to platíme

Řecko bere energii a čas politikům napříč eurozónou, s měnící se intenzitou drama vyžaduje jejich pozornost už déle než pět let. S odstupem je možné přemýšlet o tom, zda odpouštění dluhů nemělo být rychlejší a velkorysejší, nebo zda už dříve neměla být zvažována varianta úplného bankrotu Řecka při zachování jeho členství v eurozóně. Připomíná to ale pověstného "generála po bitvě". Spíše než viníky vývoje z posledních let proto nejprve připomenu, že se od roku 2010 výrazně změnily Evropská unie i Evropská centrální banka, a to z hlediska institucí a nástrojů pro vyrovnání se s problémy, jimž Řecko stále čelí a s nimiž v uplynulých letech zápasily i jiné ekonomiky z periferie eurozóny. Případnému bankrotu některého ze svých členů tak bude eurozóna nyní schopna čelit mnohem lépe, než by tomu bylo v letech 2010 a 2011.

Co se samotné chyby vedoucí k současné situaci týče, je potřeba si přiznat, že chybou bylo přijetí Řecka do eurozóny. Celoevropské politické ambice spojené s projektem eura vedly k přehlížení rozdílů mezi zeměmi, jež euro v roce 1999 zaváděly, zejména pak k ignorování faktu, že řada z nich nesplňovala stanovená kritéria. Když se ohlédneme za ekonomikami zemí EU v předvečer roku 1999, Řecko bylo nejslabším článkem řetězu. Na vině jsou tedy tehdejší aktéři, a to jak na evropské, tak na řecké straně, neboť tehdy politické zájmy zvítězily nad ekonomickými kritérii. EU si toho byla vědoma a Řecku umožnila přijmout euro až v roce 2001. Odklad ale hrál jen symbolickou roli. Pokud země nebyla schopna bezproblémově sdílet měnovou unii od roku 1999, nelze přijmout myšlenku, že by s něčím tak zásadním neměla mít problémy již o dva roky později.

Petr Gapko (ekonom, GE Money Bank): Řekové si za vše mohou sami, Trojka ale situaci nepomohla

Současná situace Řecka pramení z celosvětových problémů ve finančním sektoru, tedy z toho, co se stalo v předchozím desetiletí. Byli to nicméně sami Řekové, zejména vláda, kdo zadělal na současné problémy. Řecko se dostalo do situace, kdy nebylo schopno dostát svým závazkům, a tudíž muselo požádat o pomoc mezinárodní instituce. Podmínky jejich pomoci byly nastaveny poměrně tvrdě a zakládaly se na ekonomických analýzách. Instituce Trojky, čili společenství, které Řekům pomohlo, nicméně podcenily dopad úsporných opatření na řeckou ekonomiku, což vyvrcholilo v recesi daleko hlubší, než se předpokládalo. Právě to je podle mě druhý důvod současných problémů. Lze tedy tvrdit, že na současné situaci má svůj podíl i Trojka. Nesmíme ale zapomínat na to, že do problémů se dostali Řekové sami, vina za současný stav padá na jejich hlavy.

Jan Jedlička (ekonom, EU Office České spořitelny): Vyšetřovací komise hlásí, že za to může demokracie

V Řecku zasedla vyšetřovací komise s cílem zjistit, proč země vypadá jako u snědeného krámku. Podezřelých bylo mnoho. První se na řadu dostali premiér Tsipras a démonizovaný správce státní pokladny Varufakis. Jejich obhajoba, že zemi letos v lednu převzali předluženou a v recesi, slavila úspěch. Dalšími, kdo usedl na lavici hanby, se proto stali lídři nedávné minulosti v čele s politiky z dynastií Papandreů či Karamanlísů, za jejichž vlád byly položeny základy současného marasmu. Díky argumentům, že jejich vlády vlastně jen vykonávaly to, co po nich chtěli řečtí voliči, ale i oni nakonec byli zproštěni viny.

Vyšetřovací komise se následně zaměřila na řecký lid, který si díky bezprecedentnímu nárůstu zadlužení (i přes dosud přijaté bolestivé reformy) stále užívá zhruba dvakrát vyšší životní úrovně než sousedé z Albánie, Makedonie, Bulharska a Turecka. I jejich vysvětlení, že se v prostředí demokracie chovali racionálně (volili politiky, kteří jim naslibovali modré z nebe), komise nakonec přijala a vyřkla osvobozující výrok.

Závěr? Odsouzeni byli praotcové demokratického způsobu vládnutí Kleisthenés a Periklés. Jimi zavedený systém správy věcí veřejných stál u rozmachu Řecka kolem roku 500 př. n. l., ale i u úpadku země kolem roku 2010. Oba dávní státníci se musejí otáčet v hrobě.