Důchodová reforma po česku: 10 úskalí
Boj o konečnou podobu důchodové reformy ještě zdaleka není u konce. Na co si dát pozor, abychom nenaletěli? A co nám vláda ještě neřekla?
1. Chybějící odvaha
Návrh "reformy" je zbytečně opatrný a v podstatě nic neřeší. Vyvedení tří procent mzdy nevytváří dostatečně velký investiční polštář a určitě lidem nevydělá k důchodu významnější příspěvek. Ano, ony zhruba dva tisíce korun navíc k penzi od státu, které bude průměrný klient dostávat, nejsou k zahození. Avšak rozhodně nestačí na nějaké zásadní zlepšení situace.
Buďto tedy bude muset nějaká odvážnější vláda zvýšit odvody, nebo bude muset alespoň říct lidem pravdu a motivovat je ke skutečně smysluplnému spoření na důchod - jak výší spoření, tak rozumně zvolenými nástroji.
2. Jednosměrná past
Do systému bude možno vstoupit, ale vystoupit již nikdy, ani pokud bude nevýkonný a lidé by si mohli rozumněji spořit na důchod jinde. Díky tomuto nastavení budou fondy jen málo motivovány pečovat o klienty, které již jednou získali.
3. Náklady
Pokud o dlouhodobé přínosnosti bude rozhodovat jedna věc, budou to náklady na správu fondů. Na jedné straně pohodlný přísun peněz každý měsíc, na druhé straně žádné povinnosti při výplatě znamená, že u konzervativních fondů by se měl roční poplatek pohybovat v řádu několika desetin procenta. U dynamických fondů by pak měl představovat maximálně 0,6 až 0,8 procenta z majetku.
Představy některých potenciálních správců o dvouprocentním poplatku ze spravovaných peněz by znamenaly, že budou fondy pro klienty značně nevýhodné. Velkou neznámou jsou také další poplatky, které si budou fondy moci účtovat a jež by měly být součástí výpočtu celkové maximální nákladovosti fondu.
4. Investiční strategie
Mluví se o čtyřech povinných strategiích, od velmi konzervativní po velmi odvážnou. Jak ovšem budou moci lidé přecházet mezi strategiemi? Budou přechody nějak omezeny nebo zpoplatněny? A kdo bude lidem radit, jakou strategii si vybrat?
5. Falešné sliby jistoty
Velkým tématem se ihned stala otázka státní garance, kterou vláda odmítá a říká, že pokud chce někdo "jistotu", ať investuje do fondů tvořených českými státními dluhopisy. Zatímco pro stát je to zajímavá volba - získá levné a stabilní odbytiště svých dluhopisů -, zejména pro mladší klienty jde o cestu do pekel. Při třicetiletém investičním horizontu nemají peníze mladých lidí v dluhopisech co dělat.
Pokud stát svou rétorikou lidi motivuje ke zbytečně konzervativním investicím, okrádá je o výnos, který by měli šanci získat. Pokud poslechnou doporučení státu o bezpečné investici, dostanou za to jediné – 100procentní záruku nízkého výnosu.
6. Špatně zvolený produkt
Při ubohé míře finanční gramotnosti české populace je možnost několika investičních strategií spíše horší a řada lidí se rozhodne příliš opatrně, nebo naopak příliš odvážně. Proč stát nešel cestou, která je ve světě stále populárnější, tedy cestou fondů životního cyklu? Tyto fondy nakupují pro mladé klienty dynamičtější investice a s tím, jak lidé stárnou, navyšují v portfoliu podíl konzervativních investic, které mají udržet získanou hodnotu.
Dnes jde mezi retailovými produkty o nejrozumnější nástroj, jak řídit možný výnos a riziko podle věku klienta. Zároveň je to ideální nástroj pro lidi, kteří nevědí, jak se rozhodnout.
Zbývající 4 otazníky důchodové reformy najdete v článku na serveru Českápozice.cz
