Inflace: Opravdu s ní má začít boj?
Drahé komodity by mohly přimět ČNB ke zvýšení úrokových sazeb. Slabá domácí poptávka a silná koruna však inflační tlaky tlumí.
Počátkem května tomu bude přesně rok, co Česká národní banka snížila klíčovou úrokovou sazbu na doposavad platné rekordní minimum 0,75 procenta. Od té doby nebyl důvod ke změnám – inflace se totiž vyvíjela v souladu s cílem ČNB a rizika růstu cen považovali členové bankovní rady za vyvážená. Za situace stagnujících mezd a vysoké nezaměstnanosti se nezvyšovala domácí poptávka, která by tlačila na růst cen, a ani s globálním oživením, jež by mohlo inflaci do Česka importovat, to nebyla žádná sláva.
Vystrašená ECB
V posledních týdnech se však leccos změnilo. Ceny komodit začaly stoupat, na čemž se nemalou měrou podílely i nepokoje v některých arabských zemích a následné zdražení ropy. Mlha ohledně dalšího vývoje inflace vydatně zhoustla.
"Jedno se děje zcela jistě, a to, že roste nejistota. Zda se adekvátní nastavení měnové politiky posouvá směrem k utažení a vyšším sazbám, pro mě přestává být zcela jasné," řekl guvernér ČNB Miroslav Singer agentuře Bloomberg na semináři ve Washingtonu.
Vystrašená Evropská centrální banka (ECB) již počátkem dubna po třech letech zvýšila hlavní úrokovou sazbu o 0,25 procentního bodu na 1,25 procenta. Svou roli v jejím rozhodování jistě sehrál i fakt, že inflace v eurozóně dosáhla v březnu 2,7 procenta, a vzdálila se tím dvouprocentnímu cíli. Jak je však možné, že zatímco v USA, kde je inflace na stejné úrovni, vesele dál pumpují peníze do ekonomiky – prostřednictvím kvantitativního uvolňování –, ECB již polekaně utahuje měnové šrouby?
Odpověď lze podle Briana Blackstona z blogu Real Time Economics hledat v odlišném nazírání růstu cen komodit v USA a zemích eura. Americký Fed totiž předpokládá, že jde jen o přechodný jev, kdežto ECB se obává, že vyšší ceny energií a potravin podpoří růst mezd a maloobchodních cen. Nelze pominout ani to, že americká centrální banka má za úkol nejen hlídat inflaci, ale musí se ohlížet i na to, aby přehnaně přísnou měnovou politikou nezadusila hospodářský růst. Což by však mohl být i problém eurozóny, především zemí na její periferii, jimž vyšší úroky prodraží splácení extrémních dluhů.
Pokud se ovšem neukáže, že ECB měla pravdu. V takovém případě by se jí mohlo podařit zchladit inflační očekávání bez nutnosti zvyšovat sazby ještě výrazněji. Problémy by pak měl Fed, který by musel utahovat měnovou politiku o to agresivněji.
Historie se opakuje
Odpověď nabídnou až následující měsíce. Již dnes ovšem někteří ekonomové prohlašují, že Evropská centrální banka nedělá s růstem sazeb dobře. Podle Desmonda Lachmana, bývalého výkonného ředitele a hlavního stratéga pro rozvíjející se trhy v Salomon Smith Barney, připomíná evropská dluhová krize finanční krizi v USA v letech 2008 až 2009. A to, co země na periferii eurozóny potřebují nejméně, je utaženější politika vedoucí k silnějšímu euru.
