Nakupovat, nakupovat! Chce to jen pevné nervy

Časování trhu je pro gamblery

Není to o časování trhu a výběru aktiv, která budou v určité době tím nejvhodnějším investičním nástrojem nabízejícím nejvyšší výnosy. Vše je o pravidelném investování a diverzifikaci.

Časování trhu nefunguje prakticky nikdy, respektive úspěšně a dlouhodobě ho zvládá málokdo. Často se může zdát, že jsou některá aktiva drahá, ale ve skutečnosti mají před sebou ještě většinu býčího trendu. A naopak. V letech 2012, 2013 i 2014 se hodně mluvilo o drahých akciích a vrcholu růstového trendu. Ve skutečnosti měly akcie v roce 2012 před sebou ještě zhruba 70% růst. Uvidíme letos.

Pokud si člověk není jistý, kdy a do čeho investovat, jedním z řešení je pravidelné investování. Jeho výhodou je průměrování nákladů, protože i když investor nakupuje na vrcholu, při propadu pak zase nakupuje za stejnou sumu stále více cenných papírů, tedy vlastně využívá slevu. Kdo chce peníze investovat na dlouho, měl by tento způsob minimálně zvážit. Největší chybou je, když investor při propadech a chaosu na trzích přestane investovat, protože podlehne panice.

Ještě větším průšvihem je ale prodej aktiv v nevhodnou dobu. Pokud se nějaký nešťastník rozhodl investovat do amerických akcií od roku 1973 do roku 2007 přesně na vrcholech před následnými výraznými propady (1973: -48 %, 1987: -34 %, 2000: -49 %, 2007: -56 %), zdálo by se, že to s jeho penězi dopadne špatně. Ve skutečnosti by ale při 200 000 investovaných dolarech skončil těsně pod milionem (980 000 dolarů). Vypadá to šíleně? Ne, akorát měl pevné nervy a neprodával na dnech trhu. A nejen to, jakmile totiž investor cenné papíry prodá, připravuje se o potenciální výnosy.

Ještě lépe o nesmyslnosti prodeje v nevhodnou dobu vypovídá příklad z doby Velké deprese:

Investor je v polovině roku 1929 blízko odchodu do důchodu, má diverzifikované portfolio akcií a dluhopisů. Do června 1930 ale akcie ztratí 26 %. Běžný investor by si řekl, že je vhodná doba k nákupu, protože akcie jsou levné a je dobré přesunout část peněz z dluhopisů do akcií. Jenže v průběhu dalšího roku klesne akciový trh o dalších 26 %. To už je hodně, ale teď jsou akcie opravdu levné, to přece musí být vhodná doba na nákup. Při celkové ztrátě 45 % by ceny určitě neměly dále klesat. Takže další peníze z dluhopisů směřují do akcií. Jenže od června 1931 do června 1932 ztratí akcie dalších 64 %. Kumulativní ztráta zhruba 80 % je bolestivá. Ještě hůře by na tom byl někdo, kdo by se rozhodl investovat na vrcholu v září 1929, no a jednoznačně nejhůře ten, kdo své akcie v létě 1932 s téměř 90% ztrátou prodal.

Průměrování nákladů

Co se týče průměrování nákladů, je dobré se podívat na ocenění akcií pomocí indikátoru P/E. Čím jsou akcie dražší, tím jsou potenciální výnosy z nich nižší. Právě to lze ale díky průměrování nákladů částečně omezit.

Roli hraje i délka investičního horizontu - čím delší, tím vyšší výnosy. Čím déle investor drží akcie, tím má větší šanci na úspěch, což je patrné i z animace níže (roční výnosy jsou včetně dividend). Akcie s P/E kolem 40 nedokáže vydělat investorovi ani ve dvacetiletém horizontu, při P/E kolem 10 je ale šance na zisk poměrně velká již po několika letech.

Co z toho všeho vyplývá? Když má člověk pevné nervy, dokáže vydělat, i když investuje do drahých akcií v nevhodnou dobu. Ostatním může pomoci pravidelné investování, ale i u něj se ty pevné nervy hodí, protože kdo nevydrží investovat konzistentně, připraví se zpravidla o zajímavé výnosy.

Zdroj: Of Dollars And Data