Strategie "kup a drž": Pro a proti na současném trhu

Proč nemá smysl časovat vstup a výstup z trhu?

Lo argumentuje, že strategie "kup a drž" efektivně neomezuje rizika současných trhů. Raději než přímo na teorii efektivních trhů proto poukazuje na její aktualizovanou verzi, tzv. teorii adaptivních trhů, podle níž se ekonomické instituce mění na základě preferencí investorů a dalších osob, kteří jsou s nimi spjati.

Na normálním trhu byste měli dostat nezávislé valuace milionů kupujících a prodávajících, kteří se snaží vyhodnotit dané skutečnosti. Během období extrémního strachu, nebo naopak chamtivosti, neexistuje rovnováha mezi těmito dvěma skupinami, aby umožnila tržní efektivitu, a proto vznikají extrémy v chování. Když například přetrvává silný býčí trend, zdroje pesimismu, které produkují odůvodnitelné a přesné valuace, jsou zatlačeny do pozadí, a rozvíjejí se bubliny.

V současnosti jsou na trzích navíc stále běžnější velké výkyvy. Když se podíváte na 50 největších jednodenních pohybů na S&P 500, velká část se udála v posledních pěti až deseti let. Trh je dnes zkrátka jiný – rizikovější.

Velký podíl na tom mají sofistikované technologie a profesionální investoři. Mají k dispozici řadu nových nástrojů, jako například hedgeové fondy nebo deriváty. A technologické inovace mají často i neočekávané "vedlejší účinky". Dalo by se to přirovnat k rozdílu mezi tím, když se rozhodnete řezat stromy ruční pilou, nebo si na to vezmete pilu řetězovou. S řetězovou pilou pokácíte zajisté mnohem více stromů, ale možná vás to bude stát nějaký prst nebo jiné zranění.

Dnes mají skoro všichni na trhu "řetězovou pilu", takže se není co divit, že to občas má negativní dopady. Dokud nepřijdeme na to, jak tyto vedlejší účinky technologií eliminovat, budou krize na trzích běžným jevem.

Vzhledem k přílišné volatilitě už nemůže tak jako dříve fungovat ani strategie "kup a drž" - téměř každé aktivum se může rychle stát vysoce rizikovým. Když budeme investovat do podílového fondu, není už žádnou jistotou, že získáme po deseti letech srovnatelný výnos, jaký byl běžný v minulých sedmi desetiletích. Charakter finančních trhů se změnil, jsou dnes mnohem komplexnější.

Během tzv. ztracené dekády (2000 až 2010) mohl ten, kdo sestavil portfolio z 60 % akcií a 40 % dluhopisů, čekat zhruba 4% výnos. Ale za jakých podmínek: ztratil 30 %, aby pak získal hodnotu zpět během silné rally. Bohužel většina investorů po ztrátě 25 % nečekala, až takříkajíc "sedne prach", a snížila své pozice.

Když začalo na trhu oživení, získala zpět jen část hodnoty. Investoři, kteří měli v úmyslu držet se strategie "kup a drž", prodali nízko a nakoupili vysoko, takže nedosáhli ani zmíněných 4 %. Přestát bolestivé propady a neobchodovat zbytečně často dokáží jen skutečně silné povahy.

Všeobecně trhy odměňují ty, kteří jsou ochotni podstoupit riziko dlouhodobě, ale nikdo nedokáže určit, jak dlouhá doba to má být. 30, 40 let? Často se konec "vašeho" dlouhého období nemusí krýt s plánovaným odchodem do důchodu a výběrem úspor.

Kup a drž: Mrtvá investiční strategie?

Jak tedy investovat v moderní době?

Nejlepší volbou je držet množství fondů, které mají relativně nízké poplatky a dokáží se vypořádat s volatilitou. Diverzifikovat byste měli nejen napříč akciemi a dluhopisy, ale v rámci celého spektra investičních příležitostí: zaměřit se například i na komodity a investovat globálně. Akcie jsou dnes vzhledem k volatilitě daleko riskantnější byznys než kdysi.

Akcie jsou riskantnější byznys, než si umíte představit

Ani vlády nemohou krizím zabránit. Jediné, co můžeme dělat, je lépe pochopit, co krize vyvolává, kdy pravděpodobně nastanou a jak se na ně připravit.

Dodd-Frank Bill, který výrazně posílil regulaci, vznikl právě v reakci na krizi. Zákony, které jsou po krizi přijímány, mohou ovšem kromě pozitivních změn přinést i mnoho nezamýšlených důsledků. Bohužel je nikdy nedokážeme domyslet dříve než několik let po implemntaci. Stejně tak to bude pravděpodobně i s Volckerovými pravidly.

Zdroj: CNN