Kup a drž: Mrtvá investiční strategie?
Obchodujete každý den na základě "ověřených" zpráv z ekonomiky a z jednotlivých firem? Snažíte se urvat co nejvíc co nejdřív? Nebo si dáváte na čas a po zralé úvaze investujete dlouhodobě? Druhý zmíněný přístup má velice dobrou oporu v historii. Ale co zisky za posledních deset let? na americkém trhu jsou kompletně smazány.
Průměrná doba držení amerických akcií je kratší než rok. Okolo 2. světové války přitom investoři drželi jednotlivé tituly v průměru přes deset let. Strategie "kup a drž" se tak zdá být vzpomínkou na "staré dobré časy".
Ovšem každý nechce být přilepený ke svému monitoru s nehty zakrvácenými od vyťukávání hromady obchodních příkazů. Existuje totiž klidný přístav v investičních vodách, jemuž se říká investování zaměřené na kvalitní společnosti s výhledem udržitelného růstu.
Dlouhodobé investování vyžaduje trpělivost, ale je méně stresující než trading, je celkově méně rizikové a levnější. Warren Buffett by vám uměl povyprávět.
Čemu dnes věřit?
Jasná otázka. V době obřích rozpočtových deficitů, krize v Řecku a dalších zemích eurozóny, růstu inflace, slabého růstu HDP, přírodních katastrof a podobně je velice složité důvěřovat investicím jako takovým. Vždy jsou ovšem na trzích nějaké obavy. A pokud nejsou, měl by takový stav sám o sobě tyto obavy vyvolat.
Vezměme si za příklad často propíranou největší světovou ekonomiku. Spojené státy byly v podobné situaci jako v současnosti například v roce 1974, kdy panoval medvědí trh.
Dá se samozřejmě diskutovat o srovnatelnosti jednotlivých historických období a míry pesimismu, ale v každém případě výhled před 37 lety jistě nebyl nijak zářivý. Ačkoli během medvědího trhu v 70. letech index Dow klesl na 627 bodů, během necelých čtyř dekád se dostal na dnešních 12 tisíc, před pár lety byl ještě výrazně výše. Na 20násobek se americké akcie nejspíš hned tak nedostanou, ale investorům by ke štěstí stačilo pár procent za rok.
V roce 1974 se jistě našlo hodně "opatrných", kteří odrazovali od nákupu akcií, protože "tentokrát je krize dlouhodobá, akcie se jen tak nevzpamatují" a podobně. Takových je dnes celá plejáda.
Pro alespoň mírné optimisty ohledně dlouhodobého vývoje, a tedy pravděpodobné dlouhodobé investory, uveďme několik vět investiční legendy Petera Lynche, který v letech 1977 až 1990 (ano, tehdy to samozřejmě bylo jiné) dokázal ročně zhodnocovat portfolio svého fondu o 29 %.
Spíše než časovat trh (snažit se odhadnout, kdy dojde ke změně trendu) radil investorům předpokládat, že trh nikam nemíří, a investovat podle toho. Těm, kteří se bojí ekonomického vývoje a nečekaných změn trendu, tedy korekcí směrem dolů, Lynch vzkázal:
- "Je skvělé vědět, že je recese. Nepamatuji si, že by někdo předem hlásil, že USA zažijí 14% inflaci, 12% nezaměstnanost a podobně. Prostě se to stalo. Hrůza. Takže kašlu na všechny předpovědi. Pro mě každých 13 minut strávených sledováním ekonomiky znamená 10 minut vyhozených do koše."
- "Daleko více peněz investoři ztratili během příprav na korekce, respektive snahou určit jejich začátek, než během samotných korekcí.
- "Ať používáte jakoukoli metodu výběru akcií nebo fondů, váš investiční úspěch závisí vždy na tom, zda dokážete ignorovat ekonomické turbulence dostatečně dlouho na to, aby se vaše investice stačila zhodnotit."
Trpělivost je tedy naprostou investiční mantrou. Peníze se nevydělávají tím, že je nalijete tam, kam je lijí ostatní. Je potřeba vybírat kvalitní akcie a další cenné papíry na atraktivních úrovních. Atraktivních pro vás.
Základem dlouholetého investičního úspěchu je nalezení firem, které dokáží zvyšovat svůj zisk po mnoho let, ne snaha nakupovat př každé dobré, a naopak prodávat při každé špatné zprávě.
Zdroj: Wall Street Cheat sheet
