Vladimír Jaroš (WOOD & Company): Pražská burza má na kapitálovém trhu své místo, její sílu chceme využít u prvního projektu SPAC ve střední a východní Evropě

HN: Jak na investiční skupinu WOOD & Company dopadla pandemie?

Loňský rok pro nás skončil velmi dobře. Jediný negativní dopad pandemie byl, že jsme v regionu přišli o některé transakce na kapitálovém trhu, které jsme měli dělat v roli finančního poradce. Ale tyto transakce se nakonec jen posunuly a dějí se teď. Na konci června například proběhlo úspěšné IPO polské firmy Shoper. Tím, že jsme rozkročení přes střední a východní Evropu, děláme takových transakcí několik. Polsko, Turecko a Rumunsko jsou naše silné trhy, ve smyslu IPO a transakcí na kapitálovém trhu dokonce silnější než trh v Praze, kde máme dominantní pozici na burze.

HN: Co ve vašem případě covid-19 zrušil v Česku?

V Česku nic, spíš se zastavily transakce na ostatních trzích. Na druhou stranu zase extrémně narostly objemy obchodů, protože po propadu akcií lidé spekulovali na velmi rychlé zotavení. Ale trh byl rozházený a nestabilní a na takovém se IPO a podobné transakce dělají špatně.

HN: Jste teď na zdejším kapitálovém trhu v něčem angažovaní?

Jsme v kontaktu s potenciálními emitenty různých velikostí, kteří zvažují různé typy transakcí. Nic konkrétního aktuálně na stole není, ale to se může velmi rychle změnit. Jinými slovy, cítíme poptávku, ale rozhodující krok musí učinit klient. Abychom dodali kapitálovému trhu impulz, přicházíme s vlastním projektem. Na podzim plánujeme vytvořit v Česku první SPAC a nabídnout tuto strukturu investorům prostřednictvím pražské burzy. Byla by to první transakce tohoto typu ve střední a východní Evropě. Rádi bychom zdejší trh trochu rozhýbali a ukázali, že se tady transakce dají dělat. Příkladem, že to umíme, je třeba Pilulka, která se uvedla loni v době pandemie.

HN: Jak jste s přípravou prvního SPAC daleko?

Vedeme o tom diskuzi s burzou i s regulátorem. Ve chvíli, kdy tato SPAC bude zalistována, nabídneme českým firmám jinou formu vstupu na burzu. Formu, která je rychlejší než klasické IPO a která obnáší sloučení s tímto SPAC subjektem. Chtěli bychom ukázat, že zde kapitálový trh funguje a že my, se svým regionálním přesahem, jsme schopni propojovat dobré podnikatelské nápady s lidmi, kteří jsou na burze ochotni investovat, riskovat a vydělávat. Jedna z forem, jak to urychlit a přijít s novým prostředkem, je právě SPAC. Není to něco, co bychom vymysleli, na západních trzích tyto struktury fungují už několik let.

HN: Zároveň tím ale budete soupeřit s jinými formami toho, jak se podniky mohou financovat, například prostřednictvím firem z oblasti private equity, s rodinnými penězi (family offices) a dalšími formami kapitálu. Proč by majitel nějaké firmy měl volit právě tuto cestu?

My firmy ve střední a východní Evropě propojujeme s investorskými penězi už 30 let. Máme dostatečnou zkušenost nejen s tím, jak ty peníze od investorů vybrat, ale hlavně s tím, jak najít správnou cílovou firmu a zajistit, aby se s akciemi aktivně obchodovalo. Máme dostatek zkušeností, abychom si troufli do takového projektu dát své jméno. Lidé nám musí dopředu důvěřovat, věřit, že pak SPAC nesfúzujeme s nějakým nevhodným projektem.

HN: Ale jaké to má výhody pro vlastníky firem?

Pro cílovou firmu je to rychlost a jistota, že peníze dostane. V běžném IPO se může stát, že trhy budou zasaženy výkyvy a transakci nebude možné v danou chvíli udělat. Toto vlastně nahrazuje privátní peníze, které firma může dostat třeba dva měsíce po due diligence. Ale některé firmy private equity investora nechtějí. My si myslíme, že náš veřejný trh už několikrát prokázal, že firmy oceňuje také velmi dobře. Jde tu tedy o valuaci, o rychlost a jednoduchost. Jde také o to, jakého minoritního akcionáře si vlastník chce pustit do akcionářské struktury. To si každý vlastník musí dobře rozmyslet.

HN: Někteří zakladatelé firem nejsou moc nadšení z vyhlídky, že budou mít private equity investora. Takže tohle by pro ně mohla být stravitelnější varianta?

Dnešní podnikatelé v druhé vlně už mají často základní kapitál, umějí anglicky, mají dobré právníky, nepotřebují, aby jim někdo radil, jak svět funguje. Vlastně potřebují jen ty peníze. Přidaná hodnota private equity, zejména pro menší firmy, už není tak velká, jak bývala před lety. Pokud má někdo firmu s dobrým obchodním konceptem, chce ho uplatnit, řekněme, v Evropě a potřebuje na to stovky milionů korun, tak má možnost se sloučit se SPAC. A je to rychlejší a jistější forma, jak se k penězům dostat. A do jeho podnikání mu nebude mluvit private equity investor. Private equity více svazuje - takový investor chce typicky exit po pěti letech a firmu do určité míry spoluřídí a do byznysu mluví. My si myslíme že budeme schopni nabídnout atraktivní valuaci a stávajícím vlastníkům větší svobodu, aby si firmu řídili tak, jak chtějí a považují za správné. To je asi největší výhoda, proč by měli do toho jít s námi.

HN: Pro jaký typ firem bude taková transakce vhodná?

Mělo by to být ušito na míru firmám z oboru IT, technologií, gamingu a e-commerce, tedy z oblasti takzvané nové ekonomiky. Plus ještě strojírenství, které je v česku tradičně silné. Pro SPAC nejlépe fungují firmy s ambicemi na regionální expanzi. Peníze nebudou na exit zakladatelů. Čili hledáme firmy, které shánějí kapitál pro rozvoj, s tímto kapitálem vyrostou a dobudou svět. Ty dosud měly na výběr mezi family offices, private equity a klasickým IPO. To je ale proces, který může trvat šest až devět měsíců. A je tam hodně nejistot. SPAC je výhodná v tom, že kapitál mohou mít v principu do dvou měsíců od podepsání transakční dokumentace.

HN: A máte už na mysli nějaké konkrétní vhodné firmy?

Konkrétní cílovou firmu ještě nemáme a principem SPAC je, že ani technicky zveřejněna být nesmí. Pouze se zaměříme na zmíněné sektory, které investory zajímají. Vyloučíme z toho ale ty, které se neslučují s ESG.

HN: O jak velké peníze půjde?

To ještě nemáme definované, určitě ale půjde o stovky milionů korun. O velikosti bude ještě diskuze, protože čím větší SPAC je, tím prudčeji klesá počet firem, které jsou pro ni vhodné. My potřebujeme, aby ten projekt byl úspěšný. Není to o tom udělat tu transakci co největší. Máme záměr, ale detaily upřesníme za dva, tři měsíce.

HN: Jak dlouho trvá, než tuto firmu pro SPAC vyberete?

To trvá tak rok, rok a půl.

HN: A ona SPAC půjde na hlavní trh burzy?

Uvažujeme spíš o trhu Standard.

HN: Zvažujete, že by se ta firma zároveň také zalistovala třeba ve Varšavě?

Pro první transakci ne. Chceme jít jednoduchou cestou základní, klasické SPAC a budeme pro ni hledat jednu firmu. Takových máme v Česku dostatek a máme tu i dostatek investorů. Ale do budoucna uvažujeme, že SPAC pro polský akciový trh by byla zajímavá, také tam máme určité zázemí.

HN: Na jaké investory se budete obracet?

Chceme mít širokou investorskou platformu, ideálně více než sto investorů. Budeme oslovovat naše investory, family offices a bohaté individuální investory. Čili nabídka nebude pro drobné investory, spíš pro ty zkušené.

HN: Vybráním peněz od investorů ale transakce nekončí, spíše začíná.

Ano, pak je potřeba najít správnou cílovou firmu, domluvit se na spojení za atraktivních podmínek. To je ten nejtěžší úkol. Pak ještě musíte zajistit dobrou výkonnost akcie na trhu. Teprve pak lze mluvit o tom, že projekt byl úspěšný.

HN: Co se stane ve chvíli, kdy vhodný cíl najdete?

Pak bude valná hromada SPAC, na které se bude o fúzi hlasovat. Každý si v této fázi ještě může vzít peníze zpět a říct, že do projektu nejde.

HN: Pokud tedy bude v září nebo říjnu SPAC na burze, kdy myslíte, že dojde k oznámení cílové firmy a sloučení?

Pravděpodobně až v první polovině příštího roku. Není rozumné spěchat.

HN: Nenarazí takový novátorský projekt v České republice na nějakou zákonnou bariéru?

Jsme v kontaktu s ČNB, díváme se i na evropskou regulaci SPAC. I pro evropské právo je to nový nástroj. Transakce bude probíhat se souhlasem regulátora a totéž samozřejmě platí i pro nadcházející sloučení.

HN: Říkáte, že tímto projektem chcete pražskou burzu rozhýbat. Ale půjde to vůbec? Na hlavním trhu se toho moc neděje, emitenti spíše ubývají.

My jsme na Pilulce ukázali, že klasické IPO může být realizovatelné přes program START i pro firmy, které nepotřebují kapitál v miliardách, ale jen ve stovkách milionů korun. Spousta investorů měla zájem o e-commerce a bylo jasné, že v době covidu-19 takové platformy budou ze situace mít prospěch. Využili jsme toho a trh START jsme konečně oživili také větší firmou s větší aktivitou obchodování. Pilulka byla důkaz, že po takové transakci nakonec mohou být spokojení úplně všichni - prodávající, zakladatelé i investoři. Jak jsem už zmínil, máme tu mnoho podnikatelů, kteří podnikají ve druhé vlně, nějakou firmu už postavili a prodali a mají základní kapitál na další projekty, ale tentokrát mají více zkušeností a často už i regionální ambice. Uvažují více o střední Evropě nebo o globálních trzích.

HN: Ale vstup na burzu skupiny Česká zbrojovka Group už takový úspěch nebyl. Mohla to být transakce téměř za pět miliard korun, ale nakonec se prodaly akcie za pouhých 800 milionů a na spodní hranici očekávaného rozpětí. Proč podle vás byl tak malý zájem od zahraničních investorů?

Nechci to úplně komentovat. Ale nakonec Česká zbrojovka hospodářskými výsledky přesvědčila, že je to dobrá firma. Jen má prostě u institucionálních investorů jednu klíčovou nevýhodu z hlediska ESG.

HN: Takže problémem toho úpisu bylo spíše to, že šlo o výrobce zbraní, než že se úpis konal v době pandemie?

Myslím si, že klíčovou roli sehrálo ESG. My ve WOOD & Company už 30 let neděláme nic jiného, než že vyjednáváme ceny mezi volnými penězi investorů a emitenty. A snažíme se to protnout tak, aby obě strany odcházely spokojené. Často se to povede skvěle, ale někdy se to povede hůře, protože očekávání se různí.

HN: Ale s uklidněním pandemie se akciové trhy vesměs vracejí k růstu. Neobáváte se, že se trhy propadnou?

Vidíme, že je tu stále spousta peněz, na kterých investoři sedí. Souvisí to s tím, že tyto peníze vytiskly centrální banky, aby pomohly překonat krizi. Lidé hledají investice a my se je snažíme propojit s podnikateli s dobrými nápady.

HN: Co říkáte současnému dění na hlavním trhu burzy? Půjde z ní pryč O2 Czech Republic, kvalitní dividendová akcie. Investoři říkají, že to je pro český trh ztráta.

To nepochybně je. České burze O2 slušela a je velká škoda, že PPF firmu z trhu stahuje.

HN: Jak se na to stažení díváte? Mezi investory je určitá hořkost kvůli tomu, že cena za vytěsnění bude bez prémie, dokonce bude možná pod poslední tržní cenou.

Je to prostě souboj o cenu a o to udělat dobrý obchod. Ale z dlouhodobého hlediska si myslím, že by PPF vydělala více, kdyby titul spíše rozobchodovala, než ho stahovala. Kdyby prodali více akcií na trh a zvýšili free float, jak kdysi deklarovali. Je škoda, že se to nestalo.

HN: Když už se bavíme o O2, je to vytěsnění pro minoritáře fér? Určitě máte klienty, kteří tyto akcie mají.

To musí rozhodnout někdo jiný. Nechtěl bych to komentovat. Mohu ale říci, že je škoda, že velcí hráči burzu nepodporují. Nepodpořil ji ani stát, zatímco třeba v Polsku byla podpora zásadní. Burza má klíčový ekonomický efekt, je to další zdroj kapitálu, který si společnost buď rozvíjí, anebo se o něj nestará.

HN: A proto objemy obchodování trochu skomírají?

Mnohokrát se ukázalo, že pražská burza je schopna plnit funkci získávání peněz pro úspěšné podniky a vytvořit prostředí pro další obchodování. Ukázali jsme to na Pilulce i na skupině CZG. Ukázala to v minulosti i MONETA. Tam je paradoxní, že velmi dobře naši burzu využil k exitu někdo, jako je americká GE, která tu firmu mohla klidně prodat i jiným způsobem. Nakonec GE vyučila české politiky, podnikatele a firmy, že použít burzu pro takový exit je vlastně velmi výhodný nástroj. Češi o tom zatím neumějí takto uvažovat. Možná, že to je tím, že tu zatím není tolik pozitivních příkladů. Pilulka je malá emise a takových příkladů potřebujeme buď více, nebo další velké. Je tu investorská poptávka, peněz je tu spousta a lidé by rádi kupovali. Dokonce by byli ochotní zaplatit velmi dobrou cenu za podniky, kterým věří, s majiteli, kteří jsou připraveni do toho dát svou práci a své jméno. To udělali bratři Kasovi, trh to velmi ocenil a je to vidět na tom, jak se té akcii daří.

HN: Ještě se vrátím k dopadu covidu-19. WOOD & Company má realitní fond s vysokým zastoupením kancelářských budov a nákupních center. Jsou v něm například Harfa a Krakov v Praze. Jak se pandemie promítne do těchto segmentů, které jsou obecně považované za nejvíce zasažené?

My jsme dokázali, že obchodním centrům dlouhodobě věříme tím, že jsme koupili Aupark v Bratislavě. Tím angažovanost v tomto sektoru naopak ještě zvyšujeme. Myslíme si, že obchod a retail v kamenných obchodech není mrtvá záležitost. Lidé si nebudou všechno kupovat jen on-line a nechávat si to posílat třeba drony do oken. To je nerealistické. Obchodní centra, která ve fondu máme, mají dlouhodobou nezastupitelnou ekonomickou funkci a jejich hospodaření v posledních týdnech to jednoznačně potvrzuje.

HN: Jak to nyní v nákupních centrech vypadá?

Klíčová věc je, že se tam vrátili klienti. To se týká všech našich center. Návštěvnost je na úrovni doby před covidem-19.

HN: Kupovat v době pandemie velké nákupní centrum jako Aupark se někomu může zdát jako riziko. Od prodávajícího jste ale dostali například tříletou záruku na nájmy, tak to na mě trochu působí, že byl pod tlakem a pro vás to mohla být výhodná koupě. Je to tak?

My vnímáme covidovou krizi jako obchodní příležitost. Rozhodně to byla obchodní příležitost. Když se podíváte na cenu akcií Unibail-Rodamco-Westfield, tak ta jasně vypovídá, že prodávající byl motivovaný k prodeji. Jednalo se o velkou transakci, takže počet možných kupců byl celkem malý.

HN: Přece jen byla ale vítězem krize v segmentu nemovitostí spíše logistika, zatímco obchodní centra utrpěla výpadky nájmů. Nezvažujete odklon od dosavadní strategie fondu?

Teď se nám za výnosy, za které se logistická centra prodávají, do tohoto segmentu vstupovat nechce. U prémiových budov se bavíme třeba o pěti procentech i méně. To nám při inflaci na úrovni tří procent už nedává smysl. My kupujeme kanceláře a shopping mally v centrech hlavních měst, které jsou obklopené rezidenčními projekty a kupní silou, s nezastupitelnou logistickou funkcí. Oběma sektorům věříme a myslíme si, že nakupujeme za atraktivní ceny. Žádný druhý Aupark mám nikdo vedle nepostaví a Harfu také ne. Jeden z důvodů, proč jsme koupili Aupark, je také to, že v Praze se takto velké budovy ani neprodávají. Jsou dlouhodobě vlastněné. Krize nám tím pádem umožnila, že něco takového můžeme koupit jinde a ještě za rozumnou cenu. A hlavně, nekupujeme to pro sebe. My prostřednictvím fondu vytváříme možnost, aby i čeští penzisté mohli investovat do prémiových aktiv v tomto regionu a mohli mít dlouhodobě prospěch z těchto výnosů. Lokalita, kde Aupark stojí, je záruka, že tam výnosy budou i v budoucnosti.

HN: Takže dalších vln covidu-19 se neobáváte?

Pokud další vlna přijde, sázíme na to, že ji svět zvládne bez lockdownů - testováním, vakcinací a rouškami. Panika, jaká byla loni, se už nebude opakovat.

Zdroj: Hospodářské noviny