Finanční ředitelé přiznávají, že investorům lžou do očí. A vůbec je to netrápí

Od roku 2009 stoupl společnostem, jejichž akcie jsou zastoupeny v indexu S&P 500, zisk na akcii o 204 %, zatímco tržby na akcii se jim zvýšily jen zhruba o třetinu. Souhrnný rozdíl mezi upravenými a čistými zisky pak od roku 2010 do roku 2014 dosáhl asi 583 miliard dolarů, což je číslo, které by po přepočtení na jednotlivé firmy dalo každé z nich z pohledu čistého zisku v průměru kolem osmi měsíců k dobru.

Vyšší upravený než čistý zisk v letošním prvním čtvrtletí podle AP vykázaly téměř tři čtvrtiny společností z indexu S&P 500. To je sice zhruba stejně jako před pěti lety, na druhou stranu se ale za tu dobu výrazně zvětšil rozdíl mezi těmito dvěma finančními ukazateli. Reportovaný upravený zisk na akcii byl v letošním prvním čtvrtletí v průměru o 16 % vyšší než čistý zisk na akcii, zatímco před pěti lety byl tento rozdíl jen zhruba 9%. Upravený zisk více než pětiny firem z S&P 500 pak na začátku letošního roku převýšil čistý zisk dokonce o polovinu. Před pěti lety byl takto velký rozdíl jen v číslech 13 % firem z S&P 500.

Pokračující růst cen amerických akcií zvyšuje obavy z případné reakce investorů na možná budoucí slabší hospodářská čísla. Jedním z měřítek, která lze použít pro vyjádření toho, jak drahé americké akcie jsou, je poměr jejich ceny k hlášeným upraveným ziskům. Před třemi lety byli investoři ochotni zaplatit za dolar upraveného zisku firem z S&P 500 13,50 USD, nyní jsou ochotni za stejný upravený zisk zaplatit 18 USD. To, že aktuálně akcie opravdu nejsou levné, dokazují i Shillerovo P/E (cyklicky očištěný ukazatel P/E) či takzvaný ukazatel Q.

Zajímavá je také motivace toho, proč podniky čísla upravují, a investory tak de facto uvádějí v omyl. Takřka každý finanční ředitel podle listu The Wall Street Journal tvrdí, že má "manipulace" s výsledky potenciál pozitivně ovlivnit vývoj ceny dané akcie. Stejný počet finančních ředitelů (93 %) navíc podle WSJ přiznává, že se výsledky upravují kvůli tlaku ze strany investorů, a jen nepatrně méně jich jako důvod uvádí tlak ze strany managementu společnosti. Téměř 90 % finančních ředitelů, na něž se list obrátil, také přiznalo, že mají na upravování hospodářských výsledků zájem kvůli výši odměn, a 80 % z nich připustilo, že čísla vylepšují proto, že mají lidé z vyššího managementu strach o svá místa.

Nejčastější způsoby ovlivňování hospodářských výsledků

Zkreslování odpisů: Kdyby firma otevřela novou výrobní linku za deset milionů dolarů s životností deset let, měly by odpisy z tohoto aktiva každý rok činit milion dolarů. Když se ale finanční ředitel společnosti rozhodne, že životnost linky prodlouží z deseti na čtyřicet let, sníží se roční odpisy na pouhých 250 tisíc dolarů. A rázem má tři čtvrtě milionu dolarů ročně k dobru. Reálnou životnost výrobní linky to přitom nijak neovlivní, takže si tím koupí maximálně pár let.

Navyšování tržeb: Některé podniky ve snaze zvýšit výnosy distributorům nebo zákazníkům posílají zboží i v okamžiku, kdy po něm na trhu zrovna není poptávka. Dobře to funguje třeba v automobilovém průmyslu, kde automobilky nové vozy odesílají do skladů distributorů bez toho, aby pro ně byl zajištěný další odbyt. Ve skladech pak auta na nové majitele čekají třeba i několik měsíců.

Účetní kličky: Za jistých podmínek lze některé výdaje účetně přetavit v aktiva, což firmám zvyšuje zisk na akcii. Často toho využívají například softwaroví vývojáři, kteří některé své výdaje prezentují jako aktiva, z nichž budou v nadcházejících měsících či letech profitovat. Stejně jako v ostatních případech ale toto opatření pouze oddaluje okamžik, kdy investoři pochopí, že to s hospodařením firmy zase tak slavné není.

Zdroj: AP, WSJ