Dubaj a spol: co může pokazit předvánoční náladu

S čímž do jisté míry souhlasí i ti, kteří vidí předsilvestrovskou sklenku napůl plnou: cestu k zotavení komplikují výmoly, uznávají; přesto stojí za to po ní šlapat, dodávají tito fanoušci Evropy. Mezi ně patří i Ian Ormiston, který pro Ignis Asset Management spravuje 300 milionů liber.

Investiční web (IW): Už před Dubají na trhu panovala nervozita. V porovnání se situací před začátkem krize totiž mnoho věcí není v normálu – a to se týká zejména dostupnosti kreditu. Souhlasíte?

Ian Ormiston (IO): Naprosto. A klíčovou otázkou nyní je, jak se s tím společnosti, které nejsou v nejlepší kondici, dokážou vypořádat. Čekat na brzké zlepšení totiž nemá smysl. Model vysokého zadlužení, ať už finančních institucí a nebo průmyslových firem, je minulostí. Svědčí o tom zkušenosti i takových gigantů, jako je InBev. Ten když zhruba před rokem přebíral Anheuser Bush sice půjčku zvládnul sehnat. Ale i on musel zaplatit neskutečně vysokou cenu: půjčka v librách například byla úročená deseti procenty – InBev byl přitom zvyklý platit čtyři a nebo pět procent. A tato drastická změna znamená, že zatímco v minulosti by se firmy jako InBev zadlužovali čím dál tím více, nyní se agesivně snaží své dluhy splácet.

IW: Co to znamená z pohledu investora – může jít z jistého úhlu o výhodu?

IO: Všimli jste si, že mnohé firmy začaly platit celkem vysoké dividendy? To je podle mě hodně důležitý signál. Dává to totiž jasně najevo, že společnosti najednou kapitálovým trhům věnují mnohem větší pozornost. Kvůli situaci na úvěrových trzích je jim totiž jasné, že bude muset být jejich přístup k dluhu a kapitálu získanému z akciových trhů v mnohem větší rovnováze. Jinými slovy, trh je zpět. A firmy to ví; stejně jako ví i to, že se podle toho musí k akcionářům chovat. Což by mělo být na akciových trzích i v dalších fázích ozdravování globálního hospodářství i lokálních ekonomik patrné.

IW: Zmínil jste růst trhů. Do jaké míry jej v Evropě může ohrozit síla eura? To se nyní pohybuje kolem úrovně 1.50 za dolar a podle některých hlasů může i nadále posilovat...

IO: To je obava, která je určitě na místě. A i proto si myslím, že nás čeká zásadní test. Vezměte si Německo – to má těsně po volbách, kvůli kterým se řešení některých ožehavých otázek odložilo. Například požadavek na zvýšení mezd se ale zcela jistě opět objeví. A pokud odbory zvítězí – a náklady spojené se zaměstnanci začnou v Německu růst – bude to znamenat značnou hrozbu nejen pro tuto zemi, ale pro celu Evropu. Prozatím totiž byly německé společnosti do jisté míry schopné sílu eura eliminovat. Nejednou by se ale dostaly do situace, kdy by stále byla třeba škrtat a ve stejnou chvíli by bylo třeba začít více najímat a více platit. A to by jistě ohrozilo jejich konkurenceschopnost. Jinými slovy, pokud zůstane euro silé, bude dusit nejen hospodářství, ale také výsledky jednotlivých společností.

IW: Může být silné euto na druhou stranu výhodou pro ty společnosti, které závisejí na dovozu součástek a surovin – můžou být právě ty díky kurzu evropské měny zajímavé?

IO: Pro ty firmy, které dovážejí ze zemí mimo eurozónu, a které prodávají na jejích trzích, by něco podobného mohlo platit. Ze silného eura tak tímto způsobem mohou profitovat například oděvní firmy, které vyrábějí v Asii. A stejně tak i další podobně fungující firmy. Převážně ale půjde o malé hráče, protože ti velcí jsou povětšinou napojení na mezinárodní trhy – a tam společně s tím, jak euro posiluje, ztrácejí. I pro tento předpoklad se ale zcela jistě najdou výjimky: pokud dovážíte ropu a ropné produkty, tak silné euro eliminuje dopady nedávného zdražení ropy. Takže: je možné najít malé i velké firmy, které ze silného eura profitují. Přesto si ale myslím, že celkově je pro ekonomiku i trhy síla eura komplikací.

IW: A ještě jedna neznámá, která se může stát komplikací: mnohé ekonomiky stále profitují z fiskálního i monetárního povzbuzování. Může jejich ukončení trhy výrazně zahýbat?

IO: Co se fiskálních stimulů týče, tak jejich přínos jsme ještě naplno nepocítili. Už tradičně totiž trvá, než se například státní investice do výstavby silnic na makro úrovni projeví. V Evropě si tak myslím, že naplno z těchto programů budeme profitovat až v příštím roce. Na druhou stranu několik programů, jako je například šrotovné, už určitě dobíhá a jejich účinek společně s tím vymizí. A to, bezpochyby, bude mít dopad i na konečnou poptávku.

IW: Podle současných plánů státy přestanou do ekonomiky pumpovat peníze a banky v ten samý moment pumpovat peníze začnou. Jak pravděpodobné je, že se tento idál povede splnit?

IO: Myslím, že jasno bude ve druhé polovině příštího roku. Zaprvé, banky budou vědět, jak na tom jsou s kapitálem a likviditou. Zadruhé, měly by mít za sebou dalších dvanáct ziskových měsíců, ve kterých sice budou i nadále odepisovat špatné půjčky, ale i tak se jejich finanční pozice bude zlepšovat. Pokud se tento předpoklad naplní, dočkáme se v roce 2011 toho, že banky začnou pomalu půjčovat. Prostě proto, že budou chtít růst. A pokud budou přesvědčené o tom, že ty nejvýraznější odpisy a ztráty spojené se špatnými úvěry už mají za sebou a pokud budou vědět, kolik kapitálu a likvidity potřebují, pak budou také vědět, jak moc mohou růst a jak tento růst financovat. Což bude dobré nejen pro banky, ale pro celou ekonomiku. Jinými slovy, i když se problémům určitě nevyhneme je možné, že ve chvíli, kdy skončí fiskální a monetární stimuly, štafetu od státu skutečně převezme soukromá sféra.

IW: Vezměme v potaz všechny překážky, o kterých jsme zde mluvili. Co to znamená z pohledu investora – na jaké tituly a nebo sektory v tuto chvíli sázet; na které sázíte vy?

IO: Myslím si, že velké banky, které nepotřebovaly státní pomoc a nebo si ji musely vzít v podstatě z politických důvodů, jsou zajímavé. A to proto, že ze současné situace bezesporu profitují. Například Santander: jeho akvizici britské Abbey zpočátku nikdo nechápal. Británie totiž měla velmi přesycený trh a Abbey nebyla příliš dobře řízená. Jenomže britský trh se výrazně změnil. Mnoho konkurentů zmizelo a pozice jiných se výrazně zhoršila. A najednou akvizice Santanderu dává smysl. Podobně z nynější situace profituje například BNP jejíž akvizice Fortisu byla skutečně velmi dobrým krokem. BNP tak totiž získala dominantní podíl na trhu v sousední zemi; synergie jsou také velmi zajímavé. Jinými slovy, velké banky, které jsou kapitálově dobře vybavené, mě zajímají.

Roman Chlupatý, Londýn