Anketa: Zaostřeno na zajišťování (nejen) akciového portfolia

Miroslav Plojhar (Česká spořitelna)

Zajišťovat své sázky má smysl pro všechny, kteří nemají nervy ze železa. To platí i pro akcie. Zejména ty americké mají za sebou impozantní jízdu, která vyhnala ocenění do závratných výšin (například tržní kapitalizace ve vztahu k HDP). Je tu samozřejmě možnost snížit podíl akcií v portfoliu, problém je ale s tím, kam uvolněné peníze alokovat – úroky jsou stále minimální a trh je velice optimistický i v jiných segmentech, například v oblasti nemovitostí. Sledovat po redukci akciových pozic, jak indexy dále rostou, to chce pořádnou dávku masochismu (a jistě takových investorů v posledních letech bylo nemálo).

Podle mě lepší možností je nechat podíl akcií v portfoliu vysoký a zajišťovat jej pomocí put opcí na hlavní americký akciový index S&P 500. Proč? Protože indexy jsou sice na vrcholech, ale nijak výrazně nekolísají (v podstatě sledujeme postupný růst bez větších korekcí). Díky tomu je volatilita, hlavní proměnná ceny opce, nízká. Nemá smysl zajišťovat se proti propadu do 10-15 %, protože takové poklesy jsou i během býčího trendu normální a prémie za opce by "požraly" velkou část výnosů z růstu akciového trhu. Má smysl zajišťovat se proti propadu o více než 15 %, tedy proti riziku, které je méně pravděpodobné, a tudíž je levnější je zajistit, ale v případě jeho naplnění by byly dopady na portfolio opravdu silné.

Radim Krejčí (Portu)

Zajišťovat portfolio proti propadům lze více způsoby. V kontextu drobného investora je to nejčastěji držba konzervativnějších nástrojů, jako jsou dluhopisy (ne firemní) nebo zlato. Smysl zajištění portfolia pak vychází ze dvou základních faktorů – času a vztahu investora k riziku.

• S rostoucí délkou investičního horizontu klesá smysl držení konzervativnějších složek portfolia, propady na akciovém trhu totiž může investor jednoduše "vysedět".
• S rizikovým apetitem je to složitější. Investice by neměly být jen cestou ke zhodnocení peněz, s investicemi by měl být každý investor spokojen a neměly by rušit spaní například svou přílišnou dynamikou. Mnohem lepší je zajistit se tak, aby v případě poklesů cen akcií nedošlo k narušení plánů a člověk neměl nutkání investice nevýhodně prodávat.

Jako strategii, která se dlouhodobě nevyplácí, vnímám i snahu vyhnout se propadům sledováním všemožných ukazatelů a vyprodáváním pozic do hotovosti. Toto časování trhu drobného investora ve výsledku zpravidla jen připraví o zisky, prodá totiž pozdě a nestihne včas naskočit zpět do trhu. Lepší je soustavně dlouhodobě investovat, z krátkodobých propadů si nedělat hlavu a spíše je využívat jako příležitosti k levnějším nákupům.

Branislav Soták (Patria Finance)

Vzhledem k tomu, že při současných vysokých valuacích jsou výnosy dluhopisů jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů pro akciový trh, bondy nyní neplní zrovna ideálně svou diverzifikační funkci. V době obav z vyšší inflace se jako hedge nabízí zlato, to by ale mohlo doplatit na případné rychlé zpřísnění monetární politiky, které by zvedlo reálné výnosy. Jednou z variant zajištění v rámci akciových portfolií je přesun peněz do defenzivnějších sektorů, jejichž čas by mohl (opět) přijít s koncem letošního roku, kdy dospějeme za horizont současné dynamiky hospodářského růstu.

Nejjednodušší možností zajištění je vyšší podíl hotovosti v portfoliu. Je ale potřeba mít na paměti, že žádné zajištění není zadarmo. V tomto případě je jeho nákladem ušlý výnos. A v neposlední řadě je tu (pro sofistikovanější investory) možnost zajistit určitou část rizika v rámci akciového portfolia například krátkou pozicí v příslušném indexu.

V případě, že se investor rozhodne pro zajištění pomocí derivátů, může eventuálně využít finanční páky, a z hlediska zajištění tak pořídit hodně muziky za relativně málo peněz. Vnímání rizika je však velice individuální záležitost, a tudíž bych takové rozhodnutí ponechal na investorovi. Obecně samozřejmě platí, že čím delší je investiční horizont, tím menší je potřeba zajištění.

Petr Lajsek (Colosseum)

Při sestavování akciového portfolia je často skloňovaným pojmem diverzifikace. Ani ta nás však nemusí před volatilitou ochránit, jak ukázal například loňský březen, kdy se propadly ceny prakticky všech akcií. Na diverzifikaci jsou rozdílné názory – někteří na ni nedají dopustit, jiní ji naopak příliš nedodržují (například slavný Warren Buffett má přes 40 % portfolia v akciích Applu). Běžný investor by však měl alespoň základní principy diverzifikace dodržovat.

Obecně platí, že v době ekonomické expanze se vyplatí nakupovat silně růstové tituly spojené se strojírenstvím či stavebnictvím, zatímco v době recese dává smysl soustředit se na společnosti z defenzivních sektorů, tedy cyklicky neutrálních či vyloženě proticyklických.

Má to ale háček – v posledních měsících a letech bylo tržní prostředí značně deformováno různými vnějšími vlivy (pandemie, obchodní válka USA a Číny, brexit, extrémně nízké úrokové sazby), a je tedy poměrně obtížné určit, v jaké fázi ekonomického cyklu se nacházíme. Je proto dobré nespoléhat pouze na jedno určité odvětví akciového trhu a volné peníze spíše zainvestovat do portfolia napříč sektory a ideálně také typy aktiv.

Ondřej Hartman (FXstreet.cz)

Samotné akciové portfolio lze těžko zajistit, spíše je možné investice diverzifikovat do jiných typů aktiv, tedy mít například i menší dluhopisové nebo realitní portfolio. Také je samozřejmě nutné nesázet většinu peněz na jeden titul nebo sektor. O zajištění bych v takovém případě nehovořil, ale diverzifikace nepochybně znamená snížení míry rizika.

Tomáš Vranka (XTB)

V první řadě je rozumné se zamyslet nad tím, jak bych reagoval, kdyby trh zkorigoval například o 30-40 %. Přístupy k této otázce bych pak rozdělil na dvě skupiny možností řešení, a to na předběžnou a preventivní diverzifikaci a na následná řešením vzniklých problémů.

První skupina investorů se na propad připravuje dříve, než k němu dojde. Mnohdy do portfolií přidávají například cenné kovy (ve fyzické podobě, nákupem ETF, případně formou CFD s mírnou pákou), které by v případě poklesů akciového trhu měly sloužit jako pojistka (poslední dva roky ale připomněly, že to tak nefunguje vždy). Případně portfolia diverzifikují pomocí dluhopisů a podobně. Tento přístup je spíše konzervativní a v případě poklesů cen akcií by měl pád hodnoty portfolia mírnit. Je ale také historicky prokázáno, že tato metoda (doplnění portfolia o dluhopisy či kovy) snižuje dlouhodobé výnosy.

Druhou skupinou investorů jsou ti, kteří s propadem trhu počítají, chápou jej jako příležitost a reagují na něj průběžným přesouváním peněz do bezpečnějších a konzervativnějších společností, případně agresivnějším přikupováním za nižší ceny, na něž mají připravené extra peníze. Tato skupina tedy řeší pokles na trzích, až když reálně nastane.

Portfolia druhé skupiny investorů budou ve srovnání s investicemi první skupiny pravděpodobně více volatilní a jejich dočasné ztráty během výprodejů budou nejspíše hlubší. Problémem je také určit to, kolik peněz si odkládat na levnější nákupy a jak dlouho s nimi čekat, protože hlubší korekce na trzích nemusí nastat celkem dlouho. Pokud by trh rostl bez větších propadů, peníze by se hromadily a ležely ladem, respektive by jejich hodnotu postupně snižovala inflace. To by pro celé portfolio znamenalo snížení výnosnosti.

A tím se dostáváme k významu délky investičního horizontu. Pokud by šlo o pár let, větší bezpečí nabízí první zmíněná metoda. Pokud je ale investor mladý a akcie chce držet desítky let, vyšší výnos (byť s vyšším rizikem) mu pravděpodobně umožní druhá uvedená strategie.

Nevíte, jestli prodávat akcie, které vám už hodně vydělaly? Odpovězte si na těchto pět otázek

Investorský magazín: Jak zhodnocovat peníze pro své děti?