Časování trhu jako past na investory aneb Když portfolia zejí prázdnotou
S tím, jak se americké akcie opět přibližují ke svým historickým maximům, řada investorů řeší otázku, zda v takové situaci dává smysl na trh posílat další peníze.
"Časovat trh je obtížné. Pokusy v této oblasti mnohdy vedou k hromadění hotovosti. Když totiž trhy rostou, čekají investoři na korekci, a když následně ceny začnou klesat, čekají investoři, až spadnou na dno, aby nakoupili za nejlepší možnou cenu. Jenže se jim málokdy podaří skutečné dno identifikovat, a tak při dalším růstu zase jen čekají," vysvětluje Ben Carlson z investiční společnosti Ritholtz Wealth Management.
"Slyšel jsem o investorech, kteří v roce 1999 rozprodali svá portfolia, aby s hotovostí počkali na lepší příležitosti. Z pohledu dění na trzích v následujících měsících udělali skvělé rozhodnutí. Problémem je, že někteří z nich - ač se to zdá neuvěřitelné - na hotovosti sedí dodnes," pokračuje.
Investoři podle něj často dělají tu chybu, že své portfolio nevnímají jako mix různých aktiv, ale na jeho jednotlivé složky nahlížejí izolovaně. "V portfoliu 'nekopou' jednotlivé třídy aktiv každá za sebe, ale vzájemně se doplňují. Každá třída aktiv má v portfoliu nějakou úlohu a teprve společně tvoří fungující celek. To, že jsou akciové indexy blízko maxim nebo stanovují nové rekordy, neznamená, že jejich další nákupy nedávají smysl. Na jejich roli v portfoliu se nic nemění ani při měnící se ceně. Navíc je potřeba mít na paměti, že dlouhodobě trhy rostou, takže každé maximum bude dříve nebo později překonáno," vysvětluje.
"Investování není o maximálních výnosech, ale o jejich stabilitě, předvídatelnosti a udržitelnosti. Různá aktiva reagují různě na jednotlivé fáze hospodářského cyklu, mají různou citlivost na (geo)politické dění, nabízejí odlišné poměry potenciálních výnosů a rizik a jejich aktuální ceny rozhodně nejsou jediným faktorem, který je potřeba brát v potaz," dodává Ben Carlson.
Zdroj: A Wealth of Common Sense
