Ekonomická krize: Blíží se světová válka?
Ekonomická krize Západu, dusno na Blízkém východě, rostoucí světová populace a omezené zdroje – to vše prý může vést k vypuknutí světové války. Vskutku? Ptal jsem se předních ekonomů, prognostiků a politologů.
Paul Craig Roberts
Spolutvůrce hospodářské politiky prezidenta Reagana
Velká válka visí ve vzduchu. Mám na mysli situaci kolem Íránu. Izraelci stále tlačí na to, aby ta válka byla. A hraje to samozřejmě do karet i americkému vojensko-bezpečnostnímu komplexu. Ale navíc je tu pár dalších důvodů.
Klíčovým motivem, proč Spojené státy zahájily válku s Libyí, byla jejich sílící obava z čínského hospodářského vzestupu. Také Japonsko bylo ve 30. letech, kdy vzkvétalo, staženo Spojenými státy z výsluní prostřednictvím odstřižení země od ropy a strategických surovin. Výsledkem toho byl podle mě útok na Pearl Harbor.
Nyní panuje stejná obava z Číny. Když Mezinárodní měnový fond loni zveřejnil zprávu, že během několika let Čína hospodářsky předběhne Spojené státy, Washington to vyděsilo k smrti. A Čína právě v Libyi mohutně investovala.
Karel Janeček
Byznysmen, zakladatel Národního fondu proti korupci
Pravděpodobnost, že dojde k velké válce, vidím tak okolo pěti procent. Je to smutné, ale nelze ji vyloučit. Ukazuje na to historie: když jsou lidé nespokojení, začínají válčit. Pak jsou na tom špatně, přichází očistný proces a musí se zase začít makat.
Problémem je však dnes ta skutečnost, že by taková velká, ničivá válka byla zákonitě jaderná. Dříve se lidé také zabíjeli, často opravdu ve velkém, ale dnes by mohl celý svět lehnout popelem najednou.
Pět procent možná zase není tak vysoké číslo, ale jsou s tím spjata nesmírná rizika. Vždyť ani za velké peníze bych nešel do něčeho, kde existuje pětiprocentní šance, že zítra zemřu. Mnohem reálnější než ničivá válka je však pořád nějaká jiná varianta, například že opravdu přijdou Číňané a z nás Evropanů budou kolchozníci.
Gerald Celente
Trendový prognostik, Trend Research
První světová válka 21. století je na cestě. Když se podíváte do historie, co následuje po období ekonomických obtíží a propadů? Když trhy v roce 2008 zkolabovaly, nastala panika. Další roky byly obdobím celosvětových sanací a stimulů. Až už se vládám nebude dostávat dalších peněz na stimulace, přijde nezbytně válka. K tomu to nyní směřuje.
Přispívá k tomu fakt, že lidé, co sedí ve vládách, jsou sociopati. Zajímají se pouze o svůj prospěch a klamou sami sebe. A hrozně nesnášejí, když ztrácejí moc. A lidé, jejichž zájmy hájí, zase nesnášejí finanční ztráty. A ty finanční ztráty nyní jen tak neustanou.
Organizace jako Mezinárodní měnový fond nebo Evropská měnová unie jen zachraňují velké korporace, banky, finanční instituce, které špatně investovaly. To je proti jakýmkoli pravidlům byznysu. Sanují ovšem jen své kamarády. Když kamarádi přijdou o peníze, politici je vezmou od řadových občanů a kamarády zahojí. A říkají tomu úsporná opatření.
Sergej Karaganov
Bývalý poradce prezidentů Jelcina a Putina
Já se hlavně domnívám, že jedna velká, zásadní válka ještě neskončila. Mám na mysli studenou válku. Evropa je stále rozdělena. Musíme však ukončit nejen ji, ale vlastně i druhou světovou válku. Od té doby totiž Evropa nemá žádnou skutečnou mírovou dohodu. Smlouvy z Postupimi, Jalty i Helsinek vždy jen vedly k rozdělení Evropy.
Proto hájím myšlenku Unie Evropy – paktu mezi Evropskou unií a Ruskem. EU a Rusko by měly pracovat na vytvoření strategických plánů. Dokud se EU a Rusko politicky, ekonomicky, třeba i z hlediska energetiky neujednotí, budou v globální soutěži dále ztrácet a stanou se z nich regiony druhé či třetí kategorie.
V případě Ruska to znamená - což není potěšující -, že se stane pobočkou čínské ekonomiky, zatímco zpohodlnělou Evropskou unii čeká pozvolný, ale naprostý úpadek.
