Proč se ve stáří nespoléhat jen na pomoc od státu

Inflace citelně doléhá na české domácnosti. Těch s menšími finančními rezervami a výdaji přesahujícími příjmy je podle průzkumů asi 7 %. Domácnosti s příjmy stejně vysokými jako výdaje mají podíl asi 21 %. Více než čtvrtina domácností je tedy kriticky ohrožena. To otevírá mimo jiné i otázku optimálního nastavení valorizace důchodů.

Její mimořádná podoba projde v červnu snížením (byť o věci může ještě rozhodnout Ústavní soud, nejspíše později). To dává vzniknout diskuzím, jaký dopad pocítí lidé s menšími důchody, jejichž spotřební koš je mnohem citelněji zasažen růstem cen bydlení a potravin. V parlamentu schválená novela zákona se na tuto skutečnost výrazně rozevřených příjmových nůžek snaží částečně reagovat alespoň rozdílnou valorizací navázanou právě na výši důchodu.

Nová podoba červnové valorizace by díky fixní částce valorizace měla pomoci hlavně těm nejchudším důchodcům. Zatímco například důchod ve výši 10 000 korun by se měl zvýšit o 538 korun, důchod 25 000 korun o 833 korun. V druhém případě tedy nevidíme takový procentuální nárůst.

Ohledně důchodů ale vzbuzuje vášně jiná nespravedlnost, a to výhodnost předčasného odchodu do důchodu oproti těm, kteří si na penzi řádně počkají.

Limity zadlužení

Ponechme nyní stranou, zda vládou prosazená změna výpočtu důchodů byla z hlediska koncepce, interpretace a načasování implementace správně pojatá. Zásadní je připomenout si, jaký problém vůbec řešíme, a to dlouhodobě neúnosný stav bilance důchodového systému. Podílí se téměř třetinou na celkových výdajích státního rozpočtu. Buď se bude muset šetřit na výdajové straně, nebo musíme podpořit demografický vývoj, případně si více posvítit na šedou ekonomiku.

Rozhodně tomu nepomáhá ani prostředí vysokých úrokových sazeb, které zvyšuje celkové náklady na obsluhu státního dluhu. Kdybychom postoupili dále v čase, další citelné prohloubení deficitu důchodového systému nastane s odchodem silných ročníků z produktivního věku, což nastane zhruba od roku 2030. Tento neodvratný vývoj potvrzuje i poměr lidí v produktivním věku na osobu starší 65 let, který se pohybuje pod 3 a za necelých čtyřicet let bude směřovat k 1,7.

Podobně nepříznivé výhledy na pokračování vysokých deficitů mohou České republice přitížit, i pokud jde rating. Jedná se o hodnocení důvěryhodnosti naší země jako dlužníka. Agentura Fitch sice ještě potvrdila České republice čtvrtý nejlepší rating AA-, nicméně výhled ponechala negativní. Kdyby v budoucnu nastal negativní scénář a země by získala obdržela horší rating, přispělo by to k dalšímu zdražování obsluhy dluhu, tedy vyšším úrokům. Rozhodujícím prvkem je přitom stav veřejných financí a jeho vývoj.

Spoléhat se na sebe

Změny na poslední chvíli v metodice výpočtů důchodů nabourávají důvěru lidí ve stát ohledně toho, zda bude plnit, co slíbil. Daný vývoj zároveň zdvihá varovný prst pro mladší ročníky v tom, že není dobré spoléhat se pouze na starobní důchod. Hektické a nepředvídatelné kroky české vlády poukazují na nutnost spoléhat se více na sebe.

Jak si začít včas pravidelně odkládat peníze, aby v dlouhodobém horizontu dokázaly svým zhodnocováním překonávat inflaci? Klíčem jsou investice, jež by měli podpořit i politici novou legislativou. Můžeme se dočkat například vzniku investičního penzijního účtu, kde budou lidé zvýhodněni i při investování do akcií, dluhopisů či podílových fondů. Tato změna by výrazně rozšířila paletu investičních nástrojů, kterými se mladí lidé mohou připravovat na finančně zajištěné stáří. Doposud totiž směřovala státní podpora především do penzijních připojištění a doplňkových penzijních spoření.