České fondy: Kam dál?
Trhy dávají až okatě najevo totální neschopnost rozhodnout se, kam dál. Od dubnového optimistického vrcholu červen jen potvrdil pomalé skomírání a po úplném dně od loňského října akciové trhy nadzdvihl až americký Den nezávislosti. Takže jsme zase někde v mezičase mezi propadem a růstem, na startu výsledkové sezóny.
A jak nedávno napsal jeden analytik Cyrrusu: "Chcete se zasmát, přečtěte si ekonomickou analýzu. Chcete si poplakat, přečtěte si ekonomickou analýzu. Nejlépe ty o nejbližším vývoji současné globální ekonomiky. Co analytik, to jiný názor."
Tomu odpovídá i červnová statistika nálady našich fondových investorů – půlmiliarda odplula na silném a trvalém odlivu fondů peněžního trhu, z nichž si lidé odnesli přes celou miliardu.
Stále víc z nich (správně) tuší, že žádného zhodnocení, které by stálo za řeč, se v nich nedočkají.
Druhá skupina podílníků možná i potřebuje zalepit dírky v rodinných rozpočtech. Část z těchto peněz ovšem nepochybně směřuje – také rozumně – do přece jen perspektivnějších dluhopisových fondů, kam za červen přišlo 160 milionů korun.
Ani ohlédnutí za celým letošním pololetím nálady nepřidá: zatímco v prvním čtvrtletí do fondů ještě investoři dvě miliardy přinesli, za druhé čtvrtletí skoro půldruhé odnesli.
Zdá se však, že i naši investoři se postupně "otřískávají" a chápou, že čím blbější nálada (a čím větší poklesy trhů), tím je větší šance na nějakou tu výhru. Červnovou ligu tedy vyhrály akciové fondy s 300 miliony korun.
Zda ovšem dostanou i nějakou odměnu, je sázka do loterie: názory ekonomů jsou ostře rozděleny na dva tábory. Jeden tvrdí, že stahování vládní podpory ekonomikám je příliš rychlé, zatímco druhý, že ten správný čas na exit již nastal. Kompromisní "rady" se pak soustřeďují na dividendové (nejlépe defenzivní) tituly a dluhopisy.
