Krize! Hm, a kde?!
Jedno z nejskloňovanějších slov posledních let je podivné. Představy o ní jsou pak ještě podivnější. Někde je jistě mnohem hůř, jinde o moc ne. U nás sice maloobchodní tržby meziročně klesly o 2,1 %, ale nákupní vozíky zatím stále přetékají více než pupky mnohých jejich řidičů přes pásek. Čekám jen, kdy se vrátí staré dobré kšandy, nikoli jako módní doplněk, ale z nutnosti.
Nezaměstnanost bolí
"Když ztratí práci váš soused, přišla recese, když ji ztratíte vy sami, je to deprese," zavtipkoval kdysi Harry Truman. Ronald Reagan to později ve volební kampani rozšířil: "Hospodářský pokles je, když se bez práce ocitne váš soused; hospodářská krize je, když o práci přijdete vy, a hospodářské oživení je, když práci ztratí [tehdejší prezident] Jimmy Carter." Carter byl demokrat a Reagan spustil tržní reformy.
Míra nezaměstnanosti se v sedmnácti zemích eurozóny v květnu posunula na nový rekord, když květnový průměr stoupl o další desetinu na 11,1 %. Ve Španělsku či Řecku se však blíží 25 %, což nepochybně už kritickou hranici přesahuje (v Česku Eurostat uvádí nezaměstnanost ve výši 6,7 %).
Přitom před rokem míra nezaměstnanosti v celé EU dosahovala rovných 10 %, a tak meziročně počet nezaměstnaných vzrostl o 1,95 milionu. Celkově bylo v květnu bez práce téměř 25 milionů lidí.
Kudy dál?
Nikdo moc neví, ale jednoznačně ztrácíme růžové brýle mámení – opouštíme bájnou představu světlých zítřků. Krize je slůvko od řeckého "kritein", což znamená obrátit/obrat. Problém tkví v tom, že nevíme, kam se obracíme.
A to jsme u nás ještě "ve vatě", zatím drží práce českých ručiček v (cizích) montovnách, ale během několika let nastoupí roboty, které už ani ty ručičky nebudou potřebovat.
Evropa je na tom jinde i jako celek citelně hůře: exportní gigant Německo zatím "drží na uzdě" svým obchodním přebytkem ve výši 227 miliard dolarů hluboké deficity Řecka, Španělska a Francie (celkem přes 186 miliard dolarů). Jak dlouho bude chtít platit ostatním?
Nerovnováha (krize) v Evropě nabírá na intenzitě, a roste tak i potřeba extrémnějších kroků, které by zabránily katastrofě. Opět je diskutována možnost zavedení marky Německem. Euro by pak okamžitě oslabilo a zadlužené země by získaly finanční flexibilitu nutnou pro stabilizaci situace. Sice by to nevyřešilo jejich dluhovou zátěž, ale poskytlo by to prostor k restrukturalizaci ekonomiky, včetně reforem trhu práce, k vyššímu výběru daní a obnovení důvěry investorů. Schopnost splácet dluhy by se okamžitě zlepšila, zvýšily by se zahraniční investice. A že životní standard musí klesnout, už snad nikdo nepochybuje.
Stát není řešením
Možná jedním z nejlepších výroků Ronelda Reagana je: "Stát není řešením problému, je jeho součástí." Po třech letech si tak i euromudrlanti konečně všimli, že Evropa je mnohem víc zadlužena než Spojené státy, když započteme bankovní úvěry. Ty jsou totiž v eurozóně 2,65krát vyšší než v USA a Evropa je proto i ve srovnání s USA mnohem zranitelnější. Smrtonosný hurikán dluhů zatím nasává nově natištěné a čínské peníze, ale to je jen dočasné.
Ještě hrůznější jsou skryté dluhy, což se týká především penzijních systémů. Je tak velmi dobře představitelné, že průměrné důchody nejenže klesnou (podle propočtů thinktanku IDEA z CERGE) na 6 500 korun dnešní kupní síly, ale dokonce (MOŽNÁ) že je bude nutno zrušit úplně. Ostatně třeba v Číně žádné státní důchody nejsou.
Důchody na dluh
Nejde jen o trvalý propad schodků takzvaného důchodového účtu, daleko hůře vypadají propočty do budoucna. Před tím varovala již Bezděkova komise a tuší to každý, kdo má trochu představivosti. Počet důchodců totiž poměrně rychle roste, zatímco ekonomika nikoli. Naštěstí na tom nejsme zdaleka tak špatně jako mnohem bohatší země.
Na objednávku Evropské centrální banky spočítal Research Center for Generational Contract, že penzijní závazky 19 států EU už roce 2009 dosahovaly 30 bilionů eur. Použil k tomu takzvané akruované závazky, tedy princip účtování nákladů a výnosů do období, se kterým věcně a časově souvisí. Výsledkem jsou vnitřní dluhy států z dnes vyplácených a v budoucnosti nárokovaných penzí, které dosahují až několikanásobku hrubého domácího produktu.
