Užít si volno v mládí, nebo až na stará kolena: Češi mají jasno, na klidné stáří by se ale mohli chystat lépe
Tři ze čtyř Čechů budou raději chodit do práce 40 let a odpočinou si až v důchodu, než aby střídali období práce a odpočinku, a pracovali tak do pozdějšího věku. Zajímavé je, že naši sousedé z Polska a Maďarska to mají jinak – 40 % z nich chce pracovat s přestávkami i za cenu pozdějšího odchodu do penze. Proč to tak máme? A jak si užít stáří bez zbytečných starostí?
Chodím do práce, abych v důchodu nemusel(a). A rostoucí délka života na tom nic nezmění. Tak by se daly s nadsázkou shrnout převažující odpovědi Čechů v průzkumu NN. 74 % pracujících respondentů se nechalo slyšet, že i kdyby žili o 20 let déle než jejich prarodiče, chtějí si delší život dožít v penzi.
Česká populace přitom rychle stárne a bude stárnout dále. Ročníky narozené v 70. a 80. letech jsou velice silné. Navíc se zvyšuje průměrná délka života a česká vláda již vyslala jasný signál, že se musíme začít připravovat na to, že věk 65 let nebude stropem pro odchod do důchodu věčně.
Možná až alarmující je proto fakt, že většina Čechů je stále přesvědčena o tom, že se o ně stát ve stáří dobře postará. 65 % lidí uvádí, že s výplatou penze od státu počítá i za několik desetiletí. Většina Čechů zároveň věří, že s odchodem do penze si proti současnosti finančně nepohorší. A možná, že právě tato vidina jisté pomoci od státu zapříčiňuje, že Češi do penze tak spěchají, i když jsou ve finančních přípravách na stáří mírně pozadu.
Naštěstí je stále rozšířenější prozíravé pravidelné a dlouhodobé investování. Díky povědomí o výhodách spoření na penzi s podporou státu si touto cestou spoří již 4,4 milionu Čechů. Pokud jde nicméně o krytí nejzávažnějších rizik v životě, máme se od svých západních sousedů ještě hodně co učit. Ta nás totiž mohou nejen finančně ohrozit v jakémkoli věku, ve stáří bývá navíc zdraví vrtkavější.
Údaje České asociace pojišťoven například ukazují, že Češi platí za pojištění svého majetku dvakrát více než za životní pojištění chránící je a jejich blízké před nečekanými zákrutami života. V ostatních zemích západní Evropy naopak vede potřeba mít kvalitní rizikové životní pojištění. Vyplatí se přitom myslet nejen na pojištění smrti, ale především na ta největší rizika. Jsou to invalidita a závažné nemoci, ale i nesoběstačnost, která se podle statistik může od narození do 80 let dotknout až každého čtvrtého z nás.
Důležité je včasné sjednání pojistné ochrany, které lidem ušetří peníze díky levnějšímu pojistnému v mladším věku při lepší zdravotní kondici. Také je vhodné zjistit, zda pojišťovna nabízí jasnou garanci, že definice stupňů invalidity a nesoběstačnosti se pro pojištěného nezmění. A to ani tehdy, kdyby stát tuto definici v budoucnu upravil kvůli úsporám na sociální podpoře. Správné životní pojištění je zkrátka o jistotě, že bude o vás a vaše blízké postaráno bez toho, že byste museli spoléhat jen na své síly, rodinu a stát.
Informace v textu vycházejí z výsledků mezinárodního průzkumu NN životní pojišťovny a penzijní společnosti.
