Bordeaux, ročník 2011: Nohama zpátky na zem

Rok 2011 byl velice náročný. Klimatické podmínky dělaly vinařům starosti již od jara, kdy se réva probudila po zimním spánku předčasně a květenství neprobíhalo nejlépe. Teplé léto s chladnými nocemi sice vypadalo slibně, ale podzim přinesl další nemilé překvapení. Zprvu to vypadalo na ideální podmínky, za slunečných dnů hrozny krásně dozrávaly, ovšem začátkem září klesly noční teploty a zvýšila se vlhkost a vinice byly každý den zahalené v mlze až do poledních hodin.

Nepřicházel ani žádný vítr, který by načechral vinné listy a osušil hrozny – ideální podmínky pro plísně všeho druhu. Na podzim se "lámal chleba" a k dobrým výsledkům došli pouze vinaři, kteří zůstali trpěliví a počkali na dozrání hroznů, i když za cenu vyšších ztrát. Někteří bohužel sklidili nezralé hrozny, jiní hrozny připomínající spíše region Sauternes.

Jako v každém horším roce jsou vína velice rozdílná a je nutno opravdu pečlivě vybírat. Některá château jsme museli ochutnat i třikrát, abychom se přesvědčili, že zámek velkého jména letos vyprodukoval něco takového. Ale i letos se najdou příjemná překvapení - vína příjemná, ovocná a velmi přístupná brzy k pití.

Ti, kdo se nesnažili udělat za každou cenu opulentní, mohutné a pevné víno k dlouhé archivaci, udělali jednoznačně dobře. Prostě tento ročník bude tím, který je také zapotřebí, a sice ročníkem klasickým, určeným k dřívější spotřebě. V roce 2011 se také více ukázaly schopnosti jednotlivých vinařů, do kvality vín také více než v letech předchozích promluvila jejich terroir.

Pokud bychom hodnotili jednotlivé břehy, kompaktnější a ucelenější byl zcela jistě břeh pravý. Vína na levém břehu byla více rozkolísaná bez ohledu na klasifikaci či věhlas. Samozřejmě nemůžeme čekat, že všechny ročníky budou famózní jako ročníky 2009 a 2010. Z hlediska trhu je jistě zapotřebí opět snížit cenovou úroveň. K tomu rok 2011 jako stvořený.

En primeur: Business, nebo hra? Investice do vín z Bordeaux není jen pro chuťové fajnšmekry

Saint Éstephe

Tato nejsevernější apelace potřebuje slunce jako sůl. V minulých dvou letech ho měla až moc a někteří se potýkali s vyšším alkoholem. Letos ovšem hrozny nedozrály ideálně, zejména u cabernetů je to kámen úrazu, vede k zeleným tónům v chuti některých châteaux. Někteří si sice udrželi svůj standard (Montrose, Calon Ségur), ale jinak se jedná spíše o vína diskutabilní kvality.

Pauillac

Zdejší vína se z oblasti Médocu vydařila nejlépe. Vína jsou velice klasická, postavená na ovocných taninech, nechybí zde kyselinka a jedná se ve většině případů vskutku o čitelný pravý Pauillac, i když s méně taniny, než jsme možná v posledních letech zvyklí. Škoda jen, že druhá vína z 1er GCC zaplatila svou kvalitou za vína první. Najdeme zde však pár vín, která budou za pár let příjemným zpestřením každého sklepa (Grand Puy Lacoste nebo Duhard Milon).

Saint Julien

Celkově se jednalo spíše o zklamání. Dalo by se říci, že v této apelaci nikdo nepřekvapil, naopak některá vína nenaplnila očekávání (Branaire Ducru nebo Beychevelle). V minulých letech byl právě St. Julien černým koněm, letos prostě zůstal pouze v lepším standardu. Nejlepším vínem byl jednoznačně Ch. Léoville Las Cases, příjemně překvapila Lagrange nebo Gruaud Laroze.

Margaux

Zde se našla vína velmi kvalitní, šťavnatá, plná ovocných a čokoládových tónů s ušlechtilými tříslovinami, ale bylo jich bohužel jako šafránu (Palmer, Rauzan Ségla). Na druhé straně je tady hned několik vín připomínajících kvalitou spíše lepší Médoc, což zejména u některých bylo zklamáním (du Tertre, Kirwan). Svůj standard si udržela vína jako Giscours, Malescot St. Exupéry, d´Issan nebo Lascombes. Díky absolutně nejnižším výnosům od roku 1961 dosáhlo skvělé kvality i druhé víno ze Ch. Palmer – Alter Ego.

Médoc, Moulis a Haut Médoc

Tyto apelace nabízely v posledních letech skvělá vína za výborné ceny. Průměrný rok znamená samozřejmě i zde kvalitativní sestup. V mnoha případech se jednalo o vína se zelenými tóny, nedozrálými taniny, která postrádala strukturu a rozmanitost. Přesto i zde se dají najít vína, kde vinaři vsadili na jemnost a ovocnost na úkor struktury a délky, potom se dá hovořit o přátelském vínu apelace Médoc (Cantemerle, Chasse Spleen, La Tour Carnet).

Graves a Pessac-Léognan

Zdejší vína byla asi největším překvapením letošního roku - nejen bílá, kterým tento rok svědčil, ale i červená. Zdejší štěrkovité podloží jim dodalo kromě minerálnosti i dostatek tepla, a tak vína pěkně dozrála a byla zdravější než v ostatních apelacích levého břehu. Svěží kyselinka a bohaté tělo bylo jak u červených, tak bílých vín zárukou pestrých vín s pevnou texturou a výborným předpokladem k archivaci. Vyrovnaná kvalita červených a některá výjimečná bílá vína dělají z této apelace černého koně celého letošního *en primeur. Kromě Ch. Haut Brion je potřeba vyzdvihnout zejména Ch. Pape Clément nebo Smith Haut Lafitte.

Saint Emilion a Pomerol

V rámci možností ročníku se tyto apelace vydařily. Vína ze St. Emilionu byla elegantní, ale i dostatečně plná a bohatá v textuře. Daly se zde najít krásné kousky (Angélus, Beauséjour Bécot, La Gaffelière nebo Clos Fourtet), ale na druhé straně i několik opravdu méně povedených vín i ze château známých jmen, například Troplong Mondot nebo La Gomerie. Z levnějších vín ze St. Emilionu bohužel nikdo nepřekročil možnosti daného ročníku.

Pomerol nabízel vína krásně dlouhá, hluboká v chuti. Jedná se sice o trošku netradiční Pomerol, ale nesmírně elegantní, komplexní a harmonický. Vína jsou rozhodně nejvyrovnanější ze všech apelací, právě zde jsme našli i nejlepší červené víno – Ch. l´Eglise Clinet! Za pozornost stojí skvostná vína jako Vieux Ch. Certan nebo La Conseillante, z levnějších La Fleur de Bouard nebo Petit Village.

Sauternes

Po degustaci bílých vín v Pessacu jsme se do Sauternes opravdu těšili. Kyseliny a svěžest bílých vín a předpoklady pro Botrytis Cinerea v tomto roce hrála Sauternům do karet. Také letos jediné víno, které získalo 100 bodů, byl král místních vín – Ch. d´Yquem.

Nakonec jsme zjistili, že se opakuje historie z ročníku 2001, kdy vína kategorie 1er Cru Classé vytěžila díky svému terroir maximum, na rozdíl od ostatních vín, která jsou jen "dobrá". U těch nejlepších jsme měli čest s opravdovými klenoty. Nesmírná rozmanitost, minerálnost a finesa byla u některých châteaux přímo exkluzivní (La Tour Blanche, Raygne Vigneau, Rabaud Promis, Suduiraud nebo Guiraud).

Co říci závěrem?

Letos více než jindy bude záležet na dobrém a kvalifikovaném výběru jak pro investici, tak do vlastního sklepa.

Obecně tento rok jistě nelze považovat za primárně investiční a bude potřeba dobře vybírat, ale s ohledem na to, že by ceny mohly klesnout zpět k úrovni ročníku 2007, bude zde jistě několik zajímavých možností, a to zejména mezi 1er a 2éme GCC a víny z Pomerolu.

Při výběru do sklepa bude nutné letos vybírat mezi osvědčenými châteaux, která se snad zase vrátí s cenou na dřívější přijatelnou úroveň.

Hodnocení zpracovala komise ve složení: Zlatko Míčka (majitel Merlot d´Or), Milan Krejčí (vicemistr světa v sommelierství 2010), Petr Sláma (restauratér, sommeliér), Miloslav Lerch (manažer Galerie vín Le Bouchon Praha), Alena Míčková (sommeliérka, Merlot d´Or), Michal Šetka (šéfredaktor časopisu Wine & Degustation), Miroslav Jajcaj (mistr sommeliér Slovenska, majitel Château Merlot).