Firmy bezpečnější než státy? Ekonomika mění zaběhlé pořádky

Když udeřila novodobá Velká krize v roce 2008, vlády a centrální banky si pro boj proti dluhové deflaci zvolily dva typy politik:

První zahrnovala přesun toxických dluhů soukromého sektoru (obzvláště nekvalitních hypoték krytých aktivy a deriváty) do veřejných bilancí. Typické zejména pro USA a Spojené království. Druhou politikou je tištění peněz, respektive poskytování kapitálových injekcí, ve snaze podpořit ekonomický růst.

Oba tato přístupy způsobily, že jsou rozvahy států mnohem rizikovější, byla narušena jejich důvěryhodnost. Fenomén snižování ratingu vyspělým státům v posledních dvou letech to jen dokazuje.

První politika zapříčinila, že dluhové problémy privátního sektoru nebyly vyřešeny bankrotem nebo restrukturalizací, ale přesunem toxických dluhů a derivátů do veřejného sektoru. Politika monetárních intervencí přispěla k nafouknutí veřejného dluhu a fiskálních deficitů.

Komu věříte - Exxonu, nebo USA?

Donedávna by většina lidí odpověděla "USA". Spojené státy nabízely lepší výnosy, a přitom byly největší a nejsilnější ekonomikou světa. Navíc jsou americké bondy kryty důvěrou a ratingem americké vlády, která má "tiskárnu na peníze". Dnes už bychom nad odpovědí asi váhali.

Podle finančních dat je Exxon atraktivnější investicí - s nižším zadlužením a vyšším výnosem i vyšším ratingem. Navíc zvyšuje dividendu již 26 let v řadě. Sečteno podtrženo, silné společnosti jako Exxon jsou důvěryhodnější než americké státní dluhopisy.

Jako investoři do amerických státních dluhopisů musíme brát v úvahu, že USA hospodaří s deficitem 1,5 bilionu USD a zadlužením 100 % HDP.

Zvrat ve vnímání rizika

Jde o naprostý převrat ve vnímání rizikovosti, které dominovalo trhu posledních 80 let. Během této doby byly za rizikovější aktiva považovány akcie. Díky růstovému potenciálu byly doporučovány spíše mladým lidem ochotným jít do rizika. Vládní dluhopisy byly naopak brány za bezpečná aktiva vhodná pro starší investory, kteří nechtěli riskovat a chtěli pomalu spořit na penzi.

To je také důvod, proč je dnes takový "humbuk" kolem Řecka, přestože jde o tak malou ekonomiku. Pokud mohou státní dluhopisy vyspělé země ztratit 50 % hodnoty během jednoho dne, rizikový profil jednotlivých skupin aktiv se dramaticky mění.

Když krachují státy, znamená to, že nastaly kruté časy. Skutečností je, že Fed nebo ECB ztrácejí kontrolu nad systémem. Už i Ben Bernanke připustil, že není v silách americké centrální banky řešit problémy finančního sytsému. Podle Bank of England dokonce čelíme největší finanční krizi v historii. MMF varuje před blížící se globální krizí.

Když už i tyto "nejmocnější" světové organizace, věřitelé poslední instance, od nichž čekáme záchranné kroky, vysílají varovné signály, situace musí být skutečně vážná.

Pokud jste se tedy ještě nepřipravili na kolaps světového finančního systému, udělejte to co nejdříve. Od rozkladu evropského bankovního systému nás možná dělí dny nebo týdny. Poohlédněte se po investicích, které vytěží z chaosu, který nastane, až černá labuť skutečně přilétne.

Koordinovaná akce centrálních bank: Co nám bankéři neřekli? Hrozí v Evropě akutně pády komerčních bank?