Spekulace je věčná. Jak se jí vyhnout?

Ellis moderující sekci otázek a odpovědí se Grahama optal, proč si myslí, že byl na akciovém trhu počátek 70. let takovou katastrofou. Graham odpověděl, že je to tím, že "většina investičních profesionálů, přestože vládne průměrným intelektem, postrádá všeobecné znalosti o akciích".

Robert Hagstrom v knize Latticework: The New Investing popisuje diskuzi Ellise a Grahama po konferenci, kdy spolu pánové strávili ještě několik chvil a pokračovali v konverzaci. "Problémem odvětví není spekulace," tvrdil Graham. "Spekulace vždy byla a bude součástí trhu. Selháním tržních profesionálů je neschopnost odlišit investici od spekulace. Když s tím mají problém profesionálové, co potom laici?"

Největším nebezpečím je podle Grahama to, že si investoři nevědomky osvojují návyky spekulanta. Končí pak se spekulativními výnosy, což není příliš rozumné pro životní úspory.

Většina investorů považuje za spekulaci stav, kdy není investice určena fundamentální hodnotou, ale tím, co je za ni někdo v budoucnu ochoten zaplatit. V takovém případě ke spekulaci dochází, když jsou trhy "zpěněné" a investoři se pokoušejí svézt se na bublině (než splaskne) ve víře, že od nich někdo investici později odkoupí za ještě vyšší cenu.

Trochu jiná spekulace

Podívejme se ale na spekulaci ještě z jiného úhlu pohledu. Spekulantem se stává investor i tehdy, když se začne rozhodovat mimo předem jasně stanovený plán (nebo nemá vůbec žádný). Pokud při rozhodování soustavně střílí od boku, pak ho lze nazvat spekulantem. Pokud je paralyzován strachem pokaždé, kdy trh padá, a ztrácí představu, co má dělat s portfoliem, rovněž jde o určitou formu spekulace.

Kdykoli si investor neví rady, zda koupit, nebo prodat akcie, ukazuje to na absenci investičního plánu. Všechna jeho impulzivní rozhodnutí nemusejí být automaticky špatná, ale investování bez jasně stanoveného rozhodovacího procesu je jistou ke ztrátě peněz v delším období. A právě dlouhodobý horizont je - nebo by měl být - jediný důležitý.

Systematický proces spočívá v disciplíně určené pro "investorovo slabší já" (tedy pro to, které v nevhodný čas dělá většinu chyb). Bez plánu je výkonnost posuzována proti nestabilnímu benchmarku, a sice ke krátkodobé tržní fluktuaci. V takové situaci nejde vyhrát.

Plán neznamená absolutní zákaz všech mimořádných investičních rozhodnutí, vždy je ale potřeba myslet na to, že trh nejsnáze "oblafne" právě drobného investora. Warren Buffett to kdysi vystihl: "Riziko plyne z toho, když nevíte, co děláte." Systematický proces riziko ztrát minimalizuje. Neodstraní ho, ale výrazně sníží míru hazardu se životními úsporami.