Jak vidět do budoucnosti

Kanadský psycholog Philip Tetlock začal v roce 1987 sbírat rozličné ekonomické a politické předpovědi předních analytiků, politologů a ekonomů a 18 let čekal, zda se události napsané na papíře stanou i ve skutečnosti. Výsledky výzkumu byly nejen pro něj šokující. Lidé, kteří sami sebe označovali za spolehlivé prognostiky, dopadli katastrofálně. V roce 2005 Tetlock na základě tohoto výzkumu vydal zprávu, v níž mimo jiné uvedl, že důvěřovat předpovědím prognostiků je na pováženou.

Před třemi roky se psycholog k tématu předpovídání po krátké pauze vrátil, když se jako jeden ze spoluzakladatelů podepsal pod internetový projekt Good Judgement neboli Správný úsudek. Cílem tohoto projektu je získat od co největšího množství odborníků i laiků odpovědi na jednoduché otázky týkající se budoucího stavu politiky a ekonomiky a v průběhu času vyhodnocovat, jak moc jsou lidé v předpovídání těchto událostí přesní a co má na jejich úspěch či neúspěch vliv. "Závěry, které jsme dosud z výsledků hlasování vyvodili, stojí za pozornost," tvrdí Tetlock.

Vědomosti nejsou vše

V první řadě prý o schopnosti spolehlivě předpovídat nerozhoduje pouze množství dostupných informací, ale také to, jak s informacemi lidé pracují. Ne vždy totiž platí, že čím více znalostmi člověk disponuje a čím podrobnější analýze je podrobuje, tím přesnější jeho závěry jsou. V některých případech jsou podle psychologa paradoxně spolehlivější ty prognózy, které vycházejí z malého objemu informací podrobených jen velmi plytké analýze. Lze tedy říci, že složitou argumentaci a zvažování potenciálních dopadů všech možností mnohdy do kapsy strčí i zdravý selský rozum a přirozená intuice.

Dále dle Tetlocka úspěch ovlivňuje frekvence, s jakou člověk prognózy vytváří. Lidé, kteří jakoukoli předpověď sestavují jednou za rok, mají ve srovnání s lidmi, pro něž je "věštění budoucnosti" denním chlebem, mnohem menší šanci, že uspějí. Autoři projektu také došli k závěru, že vyšší míry přesnosti dosahují předpovědi celých skupin prognostiků, nikoli předpovědi jednotlivců, a v neposlední řadě k poznání, že úspěch v předpovídání budoucích událostí souvisí se schopností sebereflexe a přijetí kritické zpětné vazby.

Barbara Mellersová, druhá spoluzakladatelka projektu Good Judgement, zdůrazňuje kromě dosud jmenovaného ještě schopnost měnit ve světle nových důkazů a poznatků své původní názory a ochotu absolvovat názorovou konfrontaci s lidmi s odlišnými názory. Mellersová při této příležitosti připomíná známého anglického ekonoma Johna Maynarda Keynese, který po velkém neúspěchu své investiční strategie založené na předvídání makroekonomické situace přesedlal na strategii založenou na dlouhodobém investování do akcií zavedených společností vyplácejících atraktivní dividendy. I to lze svým způsobem chápat jako úspěšnou predikci budoucího stavu věcí, pro Keynese tvrdě zasaženého Velkou hospodářskou krizí navíc predikci extrémně úspěšnou.