Lekce od spekulanta

Pravdivá klišé

"Sleduji linii nejmenšího odporu. Když kupuji akcie, pak pouze cestou vzhůru, a nepřikupuji, dokud první transakce nevykáže zisk. Nevyplácí se začít chybně," najdete na straně 112 zmíněné knihy. Na první pohled pěkná slátanina, že? Jesse definuje neznámé neznámým (linie nejmenšího odporu?), predikuje na základě minulosti (technická analýza) a završí to truismem (kdo by chtěl začít špatně?).

Jedná se tedy o bezcennou poučku? Nemyslím si. Velké myšlenky často mívají povahu truismů – "nosíme v srdci první lásku, dokud nepotkáme druhou" (Goethe) –, rozporuplných výroků – "perla je cenná kvůli zklamání těch, kdo ji nevylovili" (Exupéry) – či trivialit – "řekni ne, když se ti něco nelíbí" (10 z 10 psychologů). Přesto to chce čas, než jim začneme spontánně rozumět a bez přemáhání podle nich jednat. Proč by to na burze mělo být jinak.

Trh ví

"Nehádám se s grafem," říká Jesse a nemá na mysli absenci vlastního úsudku, nýbrž limity vlastního poznání. Ví, že časování nákupu je důležité, a jelikož graf je výslednicí chování účastníků trhu, není důvod se mu vzpírat, a to ani navzdory tomu, že ono chování je s informacemi v danou chvíli dostupnými nevysvětlitelné. Nakupuje tedy, když ceny rostou. A naopak. "Když akcie setrvale ztrácí, prodám ji. Důvod existuje, i když ho neznám. Lidé blízko dané firmě by podhodnocené akcie kupovali a cenu podpořili. Pokud to nedělají, znamená to, že firmě sami nevěří, případně jim vnější podmínky brání volně operovat s kapitálem. A takové podmínky rozhodně nejsou býčí."

Tato pozorování odpovídají mým zkušenostem a hodí se nejen krátkodobému obchodníkovi. Nemají sice vztah k obratům dlouhých cyklů (HDP, komodity, výroba automobilů a podobně), ale dávají investorovi návod, jak operovat při časování týdenních nebo měsíčních obchodů, aby průměrná cena byla co nejvýhodnější. Nakupovat vzestupně, když se na grafu objevují pouze občasné a krátké korekce (mínus 15-20 %). Pokud převáží směr dolů provázený naopak prudkými pozitivními výkyvy (plus 15-20 %), dále nenakupovat, a pokud se nejedná o prvotřídní firmu s investičním horizontem delším než tři roky (mimo jiné kvůli daňovému testu), prodat.

Nejdotěrnější "marketing akcií" se totiž děje právě při sestupu a retailoví investoři – místo toho, aby se drželi dále či s mírnou ztrátou prodali – sbírají šunty. Sice zlevněné, ale stále šunty. Ilustračními příklady z posledních let nechť jsou třeba Michael Kors, Peabody Energy, Barrick Gold, GoPro nebo 3D Systems.

Ti ostatní

Ještě jedna užitečná věc se dá z grafu vypozorovat. "Nikdy nekupuji firmu – ani když jsou všeobecné podmínky býčí –, pokud se nechová, jak by měla." V tom má Jesse na mysli chování referenční skupiny (peer group). Akcie by měla překonávat konkurenty (mělčí korekce, silnější růstové fáze) nebo je doprovázet, ale ne za nimi zaostávat. Opět se připomíná "marketing akcií" s oblíbeným argumentem, že je firma "levnější než konkurence". Pravděpodobně se dříve nebo později najde dobrý, ne úplně příjemný důvod, proč je levnější. Nemusí být ještě veřejný, ale z vývoje ceny lze odvodit, že existuje.

Jesseho závěry ze sledování cenového vývoje jsou tedy v souladu s moderní definicí intuice. Intuice je povědomí o tom, co jiní hráči vědí, aniž by to sám daný člověk věděl. Příklad? Nějaký čas sleduji francouzskou firmu Parrot. Během podzimu cena jejích akcií postupně klesala ze 44 EUR na začátku října až k úrovni 32-33 EUR. Pokles byl pozvolný, opakující se, a i rozsahem naplnil "linii nejmenšího odporu". Akcie jsem se ztrátou prodal, zdánlivě bez fundamentálního důvodu. O pár dnů později firma ohlásila navýšení kapitálu a akcie rázem ztratily další třetinu hodnoty (aktuálně stojí asi 24 EUR po pádu až k 20 EUR). Banky, které se účastnily jednání o navyšování kapitálu, samozřejmě věděly o chystaném kroku týdny dopředu. Sledování grafu nám tedy do určité míry umožňuje předvídat chování jiných subjektů, i když nemáme jejich informace.

Sluší se zmínit, že Jesse Livermore vydělal miliony dolarů, následně zbankrotoval, znovu se oklepal, aby v nekončící depresi 40. let přišel o všechno, i o život (sebevraždou). Jeho snažení by se dalo odbýt následovně: Zkoušel, hlupák, predikovat budoucnost z minulých dat. To by ale bylo nespravedlivé! Data jsou přece vždy z minulosti, ať už jde o cenu akcií, účetní výkaz firmy nebo prohlášení ředitele v tisku. Vždy jsou pouze klíčem k pochopení současnosti, v níž je budoucnost počínána. Jesse věděl, že cenový vývoj je pouze jednou z proměnných, a přesto si jej zvolil za předmět zkoumání. Snad na svou obhajobu vysvětloval: "Jsem zaujatý proti mýlení se. Nemám býčí postoj, protože již akcie vlastním, ale protože tím směrem ukazují základní podmínky. Právě proto se nikdy nehádám s grafem." A proto se zkušenosti spekulanta hodí i investorovi, zostřují totiž jeho intuici.