Investoři jako žába v hrnci
Co mají společného investoři a žába v hrnci? Překvapivě mnoho. Když dáte žábu do horké vody, okamžitě vyskočí, když ji ale dáte do studené a pomalu zahříváte, uvaří se. Stejně tak investoři mají tendenci silně reagovat na rychlý pohyb ceny aktiva, ale nevšímat si nástrojů, jejichž ceny se pohybují pomalu, byť dlouhodobě.
Investoři se při svém rozhodování řídí parametry, jako jsou hodnota, trend a momentum, volatilita, objem a podobně. V konečném důsledku však pohyby na trzích nejvíce ovlivňuje chování samotných investorů a jejich sklon ke stádovitému chování. Jakkoli se investor chová rozumně, musí počítat s určitou iracionalitou trhů.
Wes Gray a Jack Vogel z webu Alpha Architect si ve své knize Quantitative Momentum vzali na mušku to, jak se chovají investoři při hodnotovém a momentovém investování. "Hodnota je poháněna přehnanou reakcí, díky níž lidé příliš rychle vyvozují závěry z malého množství aktuálních údajů. Momentum je naproti tomu ovlivňováno problémem podcenění, což je opak přehnané reakce. Lidé pak pomaleji mění své názory na základě nových údajů, což může být způsobeno určitými vzorci chování, případně tím, že lidé mají zkrátka omezené kognitivní schopnosti (jinak řečeno také sníženou schopnost pozornosti)," píší Gray a Vogel.
Na první pohled nedává smysl myšlenka, že hodnotové i momentové investování jsou řízeny nerozumným chováním investorů, protože jde o naprosto odlišné přístupy, navíc ovlivňované rozdílným chováním investorů.
Gray a Vogel si na pomoc vzali zmíněnou teorii o žábě v hrnci. "Výzkum ukázal, že reakce žáby na postupné zvyšování teploty je podobná chování investorů při postupném pohybu ceny akcií. Když například akcie rychle vzroste o 100 % (žába ve vařící vodě), budě cena odrážet tržní cenu titulu. Pokud ale akcie postupně posiluje a dosáhne na 100 % (postupné ohřívání vody), investoři budou tomuto postupnému pohybu věnovat menší pozornost a titul bude mít hodnotu nižší, než udávají fundamenty.
Z psychologického hlediska tak žába i investoři trpí sníženou schopností pozornosti, která jednoduše odráží myšlenku, že naše kognitivní zdroje jsou omezené a naše mozky se budou soustředit na informace, které jsou v daném momentě nejdůležitější. Určení toho, co je nejdůležitější, je poměrně velkou výzvou. Psychologický výzkum nicméně ukázal, že dramatické změny, v protikladu k malým změnám, zaměstnají náš mozek více.
Investoři tak mnohem výrazněji reagují na náhlé změny a podceňují změny postupné. Pro hodnotové i momentové investování teoreticky platí, že investoři nejprve nereagují na zprávy nebo události týkající se akcie, když ale věci začnou být zřejmější, reagují přehnaně. Když pak investoři podlehnou davu, vede to ke zvýšené volatilitě v obou směrech. Podhodnocené tituly potom mohou klesnout mnohem více, než kolik naznačují fundamenty, a nadhodnocené tituly rostou více, než by podle fundamentů měly.
Hodnotové i momentové investování vychází z odlišných principů. Momentové strategie sázejí na sílu trendu a soustředí se na nejvýnosnější tituly za dané období (typicky rok, ale i méně). Je u nich časté rebalancování. Hodnotové investování naopak vyhledává podhodnocené tituly a je dlouhodobější. Obě strategie se tak přes rozdílný přístup k trhům mohou celkem dobře doplňovat, ale problémem chování investorů je fakt, že využívají momentum na horizontu, který je vhodný pro hodnotové investování. Berou si tak často to horší, a ne lepší z obou strategií.
Zdroj: A Wealth of Common Sense
