Afrika v hledáčku tabákových firem. Poptávka zde roste nejrychleji na světě

Počet kuřáků v Evropě a v Severní Americe konstantě klesá a chlapáckým kovbojům se daří stále hůře přesvědčovat další zákazníky, že dehet a nikotin přinášejí kýženou pohodu, přátele či pozornost opačného pohlaví. Cigarety jsou zatíženy více než 70procentní daní, reklama je limitovaná, varující nápisy stále větší.

Ve většině států subsaharské Afriky (s výjimkou Jihoafrické republiky) dosud připadá na jednoho obyvatele méně než pět set cigaret ročně (Česká republika se pohybuje v pásmu 1 500 až 2 500 cigaret na obyvatele). Afrika se tak spolu s Blízkým východem podílí na světové spotřebě tabáku pouhými 8 procenty. Ve dvacítce subsaharských zemí navíc stojí balíček cigaret více než polovinu průměrné denní mzdy.

Kouří děti i emancipované ženy

Poptávka po tabáku přesto v Africe roste nejrychleji na světě – každoročně o 4,3 procenta. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) hrozí, že se během následujících 12 let počet afrických kuřáků zdvojnásobí. A to může na kontinentu, kde je 60 procent obyvatel mladších 18 let, vyvolat ohromné problémy.

Příležitost se zdá být ideální. Firmy nejsou omezovány složitými pravidly a omezeními, cigarety mohou rozdávat zdarma na ulici, průměrná spotřebitelská daň nepřesahuje 45 procent a reklama se může zaměřovat, na koho chce, třeba na ženy a nezletilé. Podle údajů Tabákového atlasu sice ve většině afrických zemí kouří desetkrát více mužů než žen, přesto se skupina afrických kuřaček stává pro tvůrce marketingových strategií zajímavou – kouření je (opět) symbolem moderní emancipované ženy.

Vydělávejte bez skrupulí. Vsaďte na dividendy za tabák!

Větší problém však aktuálně představuje kouření mladistvých. Podle průzkumů jich kouří v Nigérii asi 40 procent, v Ugandě 85 procent kuřáků uznalo, že kouřit začali ještě před ukončením školní docházky. Osvěta je téměř nulová a marketingové strategie dobře zacílené.

Tabákové společnosti organizují koncerty, otevírají kluby, pořádají sportovní dny a fotbalové turnaje. Na všech pak hostesky nabízejí cigarety zdarma. Oficiálně pouze starším 18 let, podle mnohých svědectví se však nikdo na věk neptá a cigaretu dostane každý, kdo si řekne. Kuřivo je dostupné i na základních školách.

Afričané rizika spojená s kouřením navíc berou na lehkou váhu – smrt v důsledku kouření tam představuje asi jen 10 procent úmrtí nezpůsobených úrazem nebo stářím, zatímco v rozvinutém světě je toto číslo minimálně dvojnásobné. Malárie, různé horečky, tyfus, AIDS a podvýživa ročně zabíjejí rychleji, efektivněji a všem na očích. Pomalá smrt z mnohaletého kouření není až na výjimky brána vážně.

Jak shrnuje Tom Glynn z Americké společnosti proti rakovině, v Africe žije na 800 milionů lidí, tedy 12 procent světové populace, ale jenom 4 procenta světových kuřáků – to představuje velmi zajímavý trh.

Nevyhnutelná čísla

Trh je to samozřejmě zajímavý celosvětově. V roce 2010 se navzdory všem kampaním prodalo na 6 miliard cigaret a 4 největší tabákové společnosti – Philip Morris International, British American Tobacco, Japan Tobacco a Imperial Tobacco – vydělaly přes 40 miliard dolarů. I díky tomu si tyto společnosti mohly dovolit utratit jen v USA za reklamu 12,5 miliardy dolarů.

Uniknout lobby tabákových společností je proto velmi složité a i v Evropské unii se úplný zákaz kouření v restauracích a barech prosazuje jen velmi pomalu. Navzdory téměř globální ratifikaci Rámcové dohody o kontrole tabáku WHO je implementace této dohody v mnoha státech obtížná.

V Africe je situace samozřejmě ještě složitější. Mnoho zemí, zejména Zimbabwe, je na vývozu tabáku ekonomicky závislých, tabákové společnosti patří k největším zaměstnavatelům – společnost British American Tobacco zaplatila v roce 2010 na daních po celé Africe 3,4 miliardy dolarů a zaměstnává na 7 500 lidí. Obří továrny na zpracování tabáku vznikly v Nigérii, Jižní Africe a Tanzanii.

Rozzlobit si tabákové společnosti důslednou antikuřáckou kampaní by země jako Malawi (největší producent tabáku v Africe) či Mosambik stálo podstatnou část jejich národních rozpočtů.

Silná protikuřácká opatření v poslední době přesto zavedly Uganda, Jihoafrická republika nebo Seychely. Pravděpodobně nejpřísnější režim schválila Keňa - kromě vyhrazených prostor si kuřák nesmí zapálit na žádném veřejném prostranství, v restauraci či klubu.

Zákaz je ovšem velmi často porušován. Nigérie v roce 2008 dokonce zažalovala čtyři největší světové producenty cigaret v čele s koncerny British American Tobacco a Philip Morris. Podle obžaloby tyto firmy nabízely cigarety mladistvým – dokazovat to mají tisíce stránek interních e-mailů, které firmy musely odtajnit v jiných kauzách před americkými soudy. Podobné žaloby chystají i Uganda, Niger a Mali. Nakolik se však jedná jen o snahu přiživit se na tomto vzkvétajícím odvětví, se teprve ukáže.