Afrika slaví. A láká investory
Sedmnáct z padesáti států Afriky letos slaví půlstoletí své existence. Televize vysílají narozeninové spoty, billboardy přejí kolemjdoucím šťastnou padesátku a Senegal pro jistotu rovnou odhalil padesátimetrové sousoší oslavující novou éru kontinentu.
Guinea a Pobřeží slonoviny zase po dlouhých letech zorganizovaly svobodné a demokratické volby. Nigérie dokončuje masivní bankovní reformu a Ghana konečně spouští svůj vlastní ropný projekt. Všichni mají pocit, že je co slavit. Ostatně úspěšné mistrovství světa ve fotbale v Jižní Africe zvedlo důvěru v africké organizační schopnosti více než kterákoli jiná akce v předchozích padesáti letech.
Tomu dala, tomu dala, a na toho nezbylo
Úspěch se ovšem mezi sedmnáctku států rozdělil velmi nerovnoměrně. Z Ghany se stala pevně fungující demokracie, zatímco ostatní státy trpěly vojenskými puči. Guinea se propadla mezi padesát nejchudších států, zatímco v Pobřeží slonoviny se až do vypuknutí občanské války v roce 2002 stavěly mrakodrapy. Somálsko platí posledních dvacet let za zhroucený stát a za tamními piráty se bez velkého úspěchu honí loďstva několika světových mocností. Většina současných lídrů těchto zemí přišla k moci nedemokratickými způsoby a staré pořádky umírají pomalu.
Nigérie patří společně s Demokratickou republikou Kongo mezi sedmnácti oslavenci mezi ty s nejkrvavější historií, a tak se oslavy odsouvají spíše na druhou kolej. Spolu s oslavnými zprávami o nigerijské energetice se navíc stále častěji objevují i ty o bujícím pirátství v guinejském zálivu a deltě řeky Niger. Naposledy tamní rebelové unesli pět členů posádky ropné plošiny při nigerijských březích. Smrt prezidenta Umara Yar’Adua, ač přirozená, na klidu v etnicky nestabilní zemi nepřidá. Slavit se proto bude snad až po úspěšných volbách příští rok.
Přesto byla Nigérie díky svému energetickému průmyslu v průzkumu mezi experty na rozvíjející se trhy označena za nejlepší možnou africkou investici pro příští roky. A lákadla pokračují.
Celý kontinent vyšel z ekonomické krize lépe než většina rozvinutých zemí a odhad ekonomického růstu se pro příští rok zastavil na pro Evropu nepředstavitelných 4,75 %. Když jsem před několika měsíci psal o nákupech v Africe, bylo mým cílem spíše lehké letní psaní o exotických suvenýrech, které Afrika může nabídnout. Jenže nabídka je mnohem širší a spíše než cílem nákupůchtivých turistů stává se Afrika lákadlem pro investory. Podle poslední prognózy Světového peněžního fondu bude osm z dvaceti nejrychleji se rozvíjejících ekonomik světa právě v Africe. Bývalý šéf výzkumu ve Světové bance a nyní oxfordský profesor Paul Collier navíc na nedávné rozvojové konferenci v Paříži prohlásil, že množství dosud neobjevených surovinových nalezišť v Africe představuje možná až čtyřnásobek těch dosud objevených.
Nevyužité zásoby Afriky nekončí u surovin. Na kontinentu se nachází také 60 % světových zásob dosud nekultivované obdělávatelné zemědělské půdy. A teprve s potravinovou krizí z roku 2008 si tohoto potenciálu začali všímat i zahraniční kupci.
Narostlé sebevědomí
Co stojí za relativním úspěchem Afriky? Prvně, prudce roste světový zájem o komodity, a zejména – prudce se rozvíjející trhy v Brazílii, Číně, Indii a Rusku hledají svou surovinovou základnu. Nakupující jsou tak nuceni draze platit za africké suroviny a hledat nové formy spojenectví s tamními producenty.
To nejenže přináší do zemí výrazný příliv finančních prostředků, ale zároveň zvyšuje sebevědomí mnoha africkým vládám, které si mezi mnoha nápadníky najednou mohou vybírat. Nigérie, Kongo a Jižní Afrika (která však nepatří mezi letošní oslavence) se pustily do reforem svého daňového kodexu a všech smluv se zahraničními surovinovými podnikateli s jediným cílem – zvýšit své tantiémy a daňové příjmy z těžby na svém území.
