Ratingový guru: Hodnocení agentur nemají smysl
Téma ratingových agentur je po pondělním zhoršení výhledu hodnocení Německa, Nizozemska a Lucemburska ze strany Moody's opět živé. "Ratingovky", které mají pomáhat určit, který dlužník si peníze zaslouží, a který naopak ne, působí v USA už více než století. V posledních několika letech se na ně snáší silná vlna kritiky, v současnosti především ze strany "downgradovaných" subjektů. Mají jejich hodnocení době, kdy jsou informace díky internetu dostupné takřka všem, ještě smysl?
Trhu vládne trojice amerických firem: S&P, Moody's a Fitch Ratings. Tyto tři společně generují roční tržby okolo 4 miliard USD a zaměstnávají 3 600 analytiků hodnotících 2,73 milionu aktiv na 43bilionovém světovém trhu.
Způsobily ratingové agentury krizi v roce 2008?
Svět se poprvé výrazně opřel do ratingových agentur zhruba před čtyřmi lety. Tehdy byly osočeny z toho, že vyvolaly celosvětovou finanční krizi tím, že uměle navyšovaly rating složitých finančních derivátů krytých nekvalitními americkými hypotékami.
"Je to jen byznys. Musíte najít správnou rovnováhu mezi získáním určitého tržního podílu a ztrátou kredibility," tvrdí David Jacob, absolvent Queens College v New Yorku v oborech matematika a finance a bývalý zaměstnanec S&P, kterého agentura kdysi najala proto, aby obnovil důvěru v její hodnocení. Mluvčí všech hlavních ratingových agentur taková slova odmítají.
Podle zprávy americké senátní komise byli během nemovitostního boomu jejich analytici tlačeni k tomu, aby udělovali "známky kvality" nejroztodivnějším investičním produktům, protože jedině tak mohly agentury získat lukrativní byznys od bank z Wall Street. Ve spolupráci s ratingovými agenturami se pak bankéřům dařilo skrýt rizikové hypotéky v balíčcích aktiv, které byly označovány za stejně bezpečné jako americké státní dluhopisy. A rizikové úvěrování mohlo bujet dál.
V roce 2007, o rok dříve, než byl Jacob přijat do S&P, dosáhla divize strukturovaného financování 561milionových tržeb. Podle vyšetřování senátní komise účtovala občas agentura bankám za ohodnocení jedné nabídky až 1 milion USD.
Co dodat? Snad jen, že 90 % aktiv krytých hypotékami, které si před vypuknutím krize užívaly ratingu AAA, byl později rating snížen do pásma junk (níže než BBB- u S&P nebo Baa3 u Moody's).
Krize nekvalitních hypoték je na světových trzích cítit dodnes. Ceny nemovitostí v USA spadly podle indexu S&P/Case-Shiller od svého maxima v červenci 2006 o 34 % a vlády byly nuceny zachraňovat banky, které čelily 1,5bilionovým odpisům a ztrátám.
Ratingové agentury po hypotéční krizi. Je změna znatelná?
"Dříve připomínala situace ohledně ratingovek a bank na Wall Street spíše divoký západ. To je snad za námi," říká Jacob. "Nejdůležitější je, aby investoři poznali, že došlo ke změně v podmínkách, za kterých ratingové agentury získávají tržní podíl."
Ratingové agentury se dlouhodobě integrují do systému finanční regulace. Někteří odborníci upozorňují, že to jen zbytečně upevňuje jejich vliv a pozici oligopolu. Kdo jiný má však v hodnocení institucí dlouholetou praxi a může nezávisle posuzovat subjekty podle přísných standardů?
Ratingovky kopírují to, co trh dávno ví
Snižování ratingů Itálie, Španělska, nebo třeba řady důležitých bank naznačuje, že dluhopisoví investoři reagují na zvýšení rizika na trhu rychleji než ratingové firmy. Ken Fisher, šéf a zakladatel investiční firmy Woodside, je přesvědčený, že Moody's neumí odhalit problém a na změnu podmínek upozornit veřejnost v předstihu. "Ať už jde o akcii, nebo dluhopis, informace je už v ceně aktiva na volném trhu započtená. Moody's snižováním ratingů jen potvrzuje, co trh už dávno ví."
K poněkud překvapivé situaci došlo po loňském snížení úvěrového ratingu USA na AA+. S&P negativně vyhodnotila neschopnost politiků dohodnout se na snížení deficitu a celkovou politickou paralýzu, která provázela debatu o navýšení dluhového stropu. Kromě toho, že američtí politici okamžitě osočili S&P, že udělala v propočtech 2bilionovou chybu (což agentura popřela a předložila důkazy) a akciové trhy reagovaly prudkým propadem, výnosy z amerických dluhopisů překvapivě klesly.
Po downgradu spadly na 1,45 % z téměř 3 % koncem srpna. Pokles výnosů státních dluhopisů obvykle indikuje, že investoři považují zemi za důvěryhodnější. Stala se tak věc odporující historickým zkušenostem.
"Hodnocení státních dluhopisů zcela vybočuje z tradiční oblasti firemní expertizy," připouští Jacob. Zvláště těch amerických, které jsou investory navíc považovány za bezpečný přístav.
Zajímavou ukázkou podobné divergence je i fakt, že jsou banky ratingovými agenturami hodnoceny průměrně o čtyři stupně níže než během finanční krize po pádu Lehman Brothers. Přesto je investoři vnímají jako důvěryhodnější. Index Bank of America Merrill Lynch naznačuje, že jsou výnosy z jejich dluhopisů v současnosti průměrně kolem necelých 4 %, v říjnu 2008 to bylo 8,46 %.
Zdroj: Bloomberg
