Ján Lalka (Surveilligence): Další Enron se nedá vyloučit, investoři by si měli firmy pořádně proklepnout
Podvodného jednání se ve firemním světě objevuje čím dál tím víc. Kvůli krizi přibývá jak drobných věcí páchaných řadovými zaměstnanci, tak velkých tunelů, které připomínají divoká 90. léta ve střední a východní Evropě. Investoři by si i proto měli dříve, než vsadí na akcie nějaké firmy, udělat finanční analýzu a proklepnout si její manažery, radí výkonný ředitel forenzní agentury Surveilligence Ján Lalka.
Pokoušejí se lidé kvůli krizi a všemu, co k ní patří, více podvádět a korumpovat?
Ján Lalka (JL): V průběhu krize narostl počet jednodušších podvodů. Člověk potřebuje motivaci a příležitost, aby podváděl. Motivací mohou být finanční problémy, potíže s drogami, problémy doma a podobně. V každé firmě je přitom 80 až 90 % zaměstnanců, kteří – když firma neinvestuje dostatečně do kontrolních mechanismů a monitorování aktivit svých lidí – mohou mít v době krize nějakou motivaci dělat ty menší věci. Nemají možnost ve velkém tunelovat, vyvádět majetek a tak dále. A tak dělají drobné věci, jako jsou podplácení, využívání zaměstnaneckých prostředků pro vlastní účely, malé fakturační podvody a podobně. Právě těchto věcí asi ještě přibude.
A co komplikovanější, větší podvody, v Česku často označované jako zmíněné tunelování?
JL: V porovnání s minulostí jsme zaznamenali nárůst i v kategorii sofistikovaných podvodů. Tím mám na mysli například manipulaci s účetními uzávěrkami, manipulaci finančních výkazů a další věci, které firmě například umožní, aby před úvěrující bankou vypadala lépe, než jak na tom ve skutečnosti je. Pokud se vám výrazně zhorší finanční výsledky a máte nabrané úvěry, před bankou stále chcete vypadat co nejlépe. To je motivace pro podvodné jednání top managementu – upravit výkazy tak, aby nehrozilo, že banka stáhne úvěr nebo nastaví méně výhodné podmínky, upravit výkazy tak, aby byly víc sexy.
Dá se na první (nebo druhý) pohled odhalit, že firma něco podobného dělá, že podvádí?
JL: Česko a Slovensko jsou malé země, kde každý každého zná. Proto jsou tu asi nejčastějším problémem skryté střety zájmů. Vezměte si takové obchodování se spřízněnými společnostmi. Pokud zjistíte, že jde velká část prodejů do spřízněných firem, a nebo že se naopak ve velkém přes spřízněné firmy nakupuje, tak je to možné brát jako výrazný signál. Spřízněným mám přitom na mysli to, že má člověk zodpovědný za nákup nebo prodej nějaký vztah se zástupcem firmy, se kterou obchoduje. Platí přitom, že když je tento vztah známý, když se o něm ví, je to menší problém, než když se drží pod pokličkou.
S čím konkrétně se tedy v poslední době často setkáváte, s čím se "perete"?
JL: Modelový příklad: Nakupuji od svého bratra, který se jmenuje jinak, takže nikdo neví, že je to můj bratr. Navíc bydlí na jiné adrese. Přitom jsme příbuzní. No a já si nastavím takové podmínky, které poškozují firmu, pro kterou pracuji. Řekněme, že jsem zodpovědný za nákup. Pak bratrovi poskytnu mnohem výhodnější podmínky než ostatním a zisk, který z toho má, si rozdělíme. To je jeden z nejjednodušších podvodů. Podobné věci je přitom možné páchat i v případě, že mám ve firmě na starosti prodej. Mohou vznikat fiktivní fakturace a příjmy, které nikdy nedostanete. A to je také jednoduše dohledatelné.
Co vám tedy prozradí, že se ve firmě krade nebo že její lidé podplácejí?
JL: Pro banku je jedním z indikátorů, které signalizují, že má firma nějaký problém – nebo že se děje něco nestandardního – častá změna auditora, vyhození auditora bez udání důvodu nebo přechod od jednoho z členů velké čtyřky k někomu malému. Dalším signálem mohou být časté chyby ve výkazech, které banka dostává – úmyslné chyby, které klient přizná, ale pak se vymlouvá, proč je udělal. Stejně tak je podezřelý nedostatek informací o změnách na důležitých postech nebo o významnějších změnách v důležitých odděleních. Například když z finančního oddělení odejdou dva, tři lidé, případně když má firma každé dva, tři měsíce novou účetní. To může znamenat, že se na zaměstnance vyvíjí tlak, aby něco falšovali. Většina lidí přitom nechce být tam, kde je tlačí do něčeho nekalého. Bojí se.
Na co by si měli dát pozor investoři, kteří nakupují akcie? Jaké signály je mohou varovat, že hodlají vsadit na další Enron, nebo obecněji na firmu, kde se dějí nekalé věci?
JL: Pokud by byl investor zkušený a vyznal se v účetnictví, pak bych mu doporučil udělat si finanční analýzu. Ne kvůli kredibilitě dané firmy, ale právě kvůli možnému výskytu podvodů. Zmínil jsem například manipulaci s tržbami, tedy situaci, kdy tržby naoko rostou, ale nakonec nejsou zaplacené. Investora by mohlo v této souvislosti zajímat, jaký je poměr nesplacených a splacených pohledávek, zda jejich objem postupně narůstá. Může se také podívat na poměr některých nákladů a výnosů. Pokud firma například provozuje dopravu, může investor zkontrolovat, zda objem tržeb odpovídá růstu objemu dopravy. Přepokládám totiž, že čím vyšší tržby firma má, tím vyšší má náklady na dopravu. Tyto a další podobné poměrové ukazatele odhalí zkušenému analytikovi známky nestandardního chování.
A co dál?
JL: Když se podíváte na jeden rok, nevíte, zda jsou věci v pořádku nebo ne. Pokud ale tento rok srovnáte s dalšími, objeví se jisté souvislosti. A pokud klient nebo firma nedokáže vysvětit, proč se některé věci najednou dějí, je to potřeba okamžitě považovat za červenou vlajku. Naopak, pokud to vysvětlit umí, pokud vám dá nějaké rozumné stanovisko, pak je alespoň jasno. Mnoho nestandardních a podezřelých příznaků se totiž dá vysvětlit. To, že tam z vašeho pohledu je něco podezřelého, ještě neznamená, že se podvádí.
Investorům tedy před nákupem akcií radíte finanční analýzu. Co dalšího by mohli udělat?
JL: Určitě bych doporučil prověřit si historii lidí ve vedení firmy. Pokud vidím, že každá firma, kterou vedli, skončila v konkurzu, nebo že se objevují články, které je spojují s vytunelovanými firmami, vysokou politikou nebo s mafiány, pak je to jistě varování, že něco může být špatně. Když současné vedení v minulosti záměrně nějakou firmu poškodilo, proč by to nemohlo udělat znovu? Každá firma je do značné míry obrazem svého majitele. A právě proto se zabýváme i historií firem a lidí. Opakovaně se na to ptají i naši klienti, zajímají se o historii manažerů, o jejich podnikatelské aktivity. Je totiž pravděpodobné, že tak, jak se chovali v minulosti, se bude chovat i napříště.
Je možné, že se i přes narůstající opatrnost investorů i firem a přísnější regulaci objeví další velké skandály typu Enron nebo WorldCom?
JL: Podle mě ano. Jistě, v Americe byla sepsána legislativa, která by tomu měla zabránit. Firmy jsou důkladněji prověřovány, zkoumají se jejich kontrolní mechanismy. Auditoři by teď při práci měli brát v potaz to, že může docházet k podvodům, což by mělo výrazně snížit pravděpodobnost, že se Enron bude opakovat. Na druhou stranu tato pravidla platí jen pro firmy kótované na burze. V sektoru menších firem, které často nemají dostatečné kontrolní mechanismy a pro které neplatí zmíněné standardy a regule, je proto pravděpodobnost, že se objeví nový Enron, poměrně velká.
