Investujte tak jednoduše, jak jen to je možné

Jednoduchá pravidla fungují lépe než hluboké analýzy. Ty jsou totiž většinou náchylnější podléhat (sebe)potvrzujícím zkreslením.

V roce 1981 magazín Pensions & Investment Age zveřejnil seznam portfoliomanažerů s nejlepšími výsledky za uplynulé desetiletí. Na špičku žebříčku se dostal Edgerton Welch z Citizens Bank and Trust Company. Málokdo tehdy Welche znal. Forbes se jej rozhodl navštívit a zjistit jeho tajemství investování. Welch vytáhl výtisk novin Value Line a odvětil reportérovi, že nakupoval všechny akcie hodnocené jedničkou (jako nejlevnější podle Merrill Lynch).

Jeho přístup samozřejmě nelze doporučit všeobecně (nikdo už dnes neví, jak se Welchovi dařilo dále), ale plyne z něj, že jeho tajemství nespočívalo v nějakém systému, ale v konzistenci.

Jednoduchost a konzistence

Klíčem k úspěchu na trzích je z investování eliminovat emoce a zaměřit se na několik proměnných, které reálně hrají roli. Většina úspěšných investorů se tohoto pravidla držela a drží.

Benjamin Graham, mentor Warrena Buffetta, byl v rozhovoru krátce před smrtí v roce 1976 dotazován na investiční filosofii:

Radíte při výběru akcií do portfolia mimo jiné pečlivě studovat a vybírat jednotlivé tituly?

Benjamin Graham (BG): Všeobecně ne. Za účelem nalezení hodnotových příležitostí už komplikované techniky analýzy cenných papírů neobhajuji. Vyplácelo se to před 40 lety, kdy byla prvně publikována naše kniha "Security Analysis". Od té doby se situace radikálně změnila. Kdysi mohl každý zkušený analytik odvést dobrou práci výběrem podhodnocených akcií pomocí detailních studií. V prostředí enormního množství hotovosti je otázkou, zda tyto snahy povedou skutečně k lepšímu výběru, aby se zaplatily náklady. Do jisté míry jsem nyní na straně školy teorie efektivního trhu, nyní všeobecně akceptované mezi profesory.

Jaký obecný přístup k tvorbě portfolia obhajujete?

BG: V zásadě velice jednoduchý, který aplikuje kromě ceny jen jedno další kritérium, možná dvě. Ujistil bych se, zda hraje roli ve výsledcích výkonu portfolia jako celku (nebo skupin), nejen u očekávání u jednotlivých akcií.

Jednoduchá pravidla se slušnou mírou úspěšnosti ve své knize The Little Book That Beats the Market navrhuje například hedgeový portfoliomanažer Joel Greenblatt. Doporučuje hodnotit velké akciové soubory podle dvou proměnných - ziskového výnosu (levné společnosti) a návratnosti kapitálu ROC (dobré společnosti). Selekcí lze získat výběr třeba 30 nejlépe hodnocených akcií vhodných ke koupi. Greenblatt dokazuje, že tento jednoduchý přístup pomáhá snadno překonávat trh i během několika desetiletí.

Jeremy Siegel, profesor z Whartonu, hodnotil společnosti z indexu S&P 500 podle dividendového výnosu. Došel k podobným závěrům.

Zdroj: Siegel, Stocks for the Long Run

Ostatní přístupy určují například základní pravidla rebalancování aktiv - "nakupujte akcie, když jsou nízko, a prodávejte bondy, když jsou vysoko", a naopak. Pomocí této strategie lze každý rok dosáhnout lepších výsledků, když se jí držíte dlouhodobě.

Minulá výkonnost není zárukou budoucích zisků

Před složitými strategiemi, které dokazují úspěšnost na minulých datech, se mějte na pozoru. Čím více dat zanalyzujete, tím najdete větší rozdíly. Navíc platí, že kdo hledá, najde. Těžko se pak rozlišuje, zda jsou to úspěchy reálné, nebo podložené jen pečlivě vybranými daty.

Jak pravil Einstein: "Ne všechno, co se počítá, lze spočítat, a ne všechno, co lze spočítat, se počítá." Loajalita ke značce, korporátní kultura a důvěryhodný management – to vše jsou faktory, které do modelů nelze zahrnout, a přitom víme, jak důležité vlastnosti dobré investice to jsou.

Zdroj: fool.com