Investujte, jako když Bob Dylan píše hudbu
Co mají společného Blowin' in the Wind a investování? Možná je toho více, než byste na první pohled řekli.
"Ty písničky nevznikly zničehonic. Nevycucal jsem si je z prstu. Navzdory tomu, co říkal Lou Levy, mají předlohu. Všechny vyšly z tradiční hudby – z folku, rock & rollu a swingu. Jak je psát, jsem se naučil, když jsem poslouchal ty původní. A hrál jsem je a potkával ostatní, kteří je hráli v době, kdy skoro nikoho nezajímaly. Nezpíval jsem nic jiného a ony mi ukázaly, že všechno patří všem. Tři nebo čtyři roky jsem usínal jen u folku. Zpíval jsem ty písně všude, na večírcích, v klubech, v kavárnách a barech, na festivalech. Byl jsem schopný naučit se motiv a zopakovat ho za hodinu, přestože jsem ho slyšel pouze jednou. Kdybyste zpívali John Henry tolikrát jako já, taky byste složili How many roads must a man walk down. Kdybyste přehráli come all you odrhovačky tolikrát co já, taky byste přišli na Come gather 'round people. Taky byste to uměli, není na tom nic tajemného. Prostě byste to podvědomě udělali, protože by to bylo všechno, co byste znali. Bylo to všechno, co mi bylo drahé. Jediné skladby, které dávaly smysl." (Z děkovné řeči Boba Dylana k ocenění nadace MusiCares ze 6. února 2015)
Investiční nápady se také nerodí zničehonic. Nikdo si je necucá z prstu.
Už několik měsíců se probírám investičními tezemi v databázi Value Investors Club. Stovky hodin času, tisíce stran zdůvodnění, proč akcie určité firmy vlastnit, nebo naopak prodat, datované až patnáct let zpátky, kdy klub vznikl. Někdy opřené o matematické modely, jindy o pocit z rozhovoru s manažery. Některé krátkodobé (spekulace na odkup, prokouknutí nevýhodné akvizice aj.), jiné zaměřené na silnou konkurenční výhodu, která může přetrvat léta. Spousta těch firem už ani neexistuje, sloučily se, byly staženy z veřejného obchodování. Skoro nikoho nezajímají. K čemu číst neaktuální burzovní tipy, říkají mnozí.
Stejně to dělám. Sleduji postup autorů při výstavbě argumentů, jejich hodnocení rizikovosti investice, míru kritičnosti k vlastnímu úsudku a další aspekty tezí. Srovnávám předpoklady, ze kterých návrh povstal, s tím, co se opravdu stalo a jak na to reagovala cena daných akcií. Hlouběji pronikám do zákonů, které ovládají rozličné sektory ekonomiky, a méně mě překvapuje chování jednotlivých subjektů v nich. Dává to smysl. Nevím, proč bych měl dělat něco jiného.
Kdybyste prozkoumali tolik společností jako Warren Buffett nebo Peter Lynch, taky byste po pěti minutách rozhovoru s ředitelem firmy věděli, jestli chcete koupit její akcie. Kdybyste přečetli tolik finančních výkazů jako oni, taky byste vydělávali 20 % ročně. Kdyby vám dávalo smysl věnovat investování celý život, taky byste to uměli. Všechno patří všem. Jen všichni nemohou mít všechno, není na to čas.
