Poker na trhu s ropou
Nejhorší karty v pokeru? Dvojka a sedmička v různých barvách, odpoví každý kompetentní hráč. Jsou to nejnižší karty, které spolu zároveň nedokáží tvořit postupku ani barvu. Ačkoli je ale tato odpověď technicky správná – zmíněná kombinace má nejnižší očekávanou hodnotu při plně racionálním rozhodnutí (EV) –, ve světě reálných hráčů to neplatí.
Nejhorší kartou v pokeru je v určitém směru ta druhá nejvyšší, tedy pár králů. Tato kombinace totiž motivuje opravdové hráče masivně sázet za hranicí skutečné pravděpodobnosti, takže ve výsledku ztrácejí více, než kolik statisticky předpovídá EV. Druhá nejlepší karta podle EV je tedy v reálu zatížena nejhorší pravděpodobností ztráty (nejhorší profit/loss ratio). Kompetentní hráč ví, že má zahodit nejhorší kartu, nadaný hráč ví, kdy zahodit druhou nejlepší.
Poker a trh
Stejný efekt lze vypozorovat i na trzích analýzou cyklických, komoditních či komoditizovaných odvětví. Nejvýnosnější situace pro účastníky je taková, kdy cenotvorbu explicitně ovládá jeden nebo několik hráčů (monopol nebo kartel), případně když malý počet hráčů otevřeně komunikuje svou cenovou politiku, takže mohou jednat v implicitní shodě. Takto "racionálně se rozhodující" odvětví je vystaveno kratším poklesům a delším periodám růstu, což zvyšuje výnosy účastníků během cyklu. Takové nastavení by mělo v pokerové terminologii nejvyšší EV.
Opět bychom mohli očekávat, že čím bude odvětví více fragmentované, tím nižší bude mít EV (v tomto případě průměrnou ziskovost jednotlivých firem v oboru). Ovšem tento předpoklad (stejně jako v pokeru) neplatí. Druhou nejlepší variantou je totiž zcela fragmentovaná struktura (paralela k sedmičce a dvojce různých barev). Malí nezávislí hráči v dobách boomu většinou postrádají prostředky, aby rychle navýšili kapacitu, a v období poklesu jim chybí rezervy, takže skokově utlumují produkci. Fragmentované odvětví tedy vykazuje delší růstové cykly a kratší, ale mělčí poklesové fáze.
Nejhorší strukturou je opět druhá nejlepší struktura, tedy odvětví, které je téměř konsolidované. Zbylo v něm jen několik hráčů, ale ne tak málo, aby cenotvorba byla plně racionální. Tato struktura vede k živelnějším cyklům charakterizovaným silnými poklesy, které dobře kapitalizovaní hráči využívají k oslabení svých protivníků, po kterých následují kratší razantní vzestupy, které rychle končí, když přeživší obnoví finanční sílu a přidají kapacitu. Celkové výnosy skrze cyklus v takovém odvětví jsou nižší než v předchozích dvou případech.
Ropný trh
Trh s ropou se vyvinul z kartelového modelu. V 70. letech 20. století zajišťoval OPEC 55 % světové produkce ropy a těžil z toho, že držel nabídku pod produkčními možnostmi, čímž uměle zvyšoval ceny. Ovšem s růstem produkce z podmořských nalezišť, v rozvíjejících se zemích a nejnověji z břidlicových polí v USA se "význam" OPEC snížil na zhruba 33 % produkce. Nyní odvětvím zmítají parciální zájmy jednotlivých hráčů (OPEC bojuje o tržní podíl, Rusko se snaží zacelit rozpočet, američtí těžaři musejí splácet úvěry), takže vlastně naplňuje definici téměř konsolidovaného odvětví.
Jak bylo popsáno, nejhorší strukturou je ve skutečnosti druhá nejlepší struktura, která se nyní na trhu s ropou zformovala, a tak se giganti ropného průmyslu (ExxonMobil, Shell, Gazprom a další) musejí připravit na léta nižších zisků. Ta potrvají do doby, než dojde k další konsolidaci nebo fragmentaci. V případě druhé možnosti by ale giganti v současné podobě teoreticky neměli přežít.
